III.W.1: Weatherford. Volby. Trampolina. Karolinka...

Alienated Children Kizak's International Email Newsletter # III.W.1
Mezinarodni emailovy buletin Zavrzenych deti Kizakovych # III.W.1


Kde zacit dnes? Jsem opet v USA. Uz paty den [Streda, 14. cervence, 2004]. Deti jsem stale nevidel. A podle chovani Hanky [matky nasich deti], zda se, ani tak brzo neuvidim... Kdo vi, co vsechno se udalo minuly rok, dokud se mi povedlo deti videt, vi, co tim myslim… Proto o tom ani nebudu snad moc mluvit, protoze je to smutny. Moc smutny. Nemam na to sil, odvahu. Zacnu necim jinym. Snad se dostanu i k mym detem...

* Vcera jsem byl na verejnem koupalisti. Utery, 13. cervence. Cca 16.00. Weatherford. Dira sveta. Plno deti. Pripravoval jsem se do vody. Vesel. [S hackem nad s]. Vesel jsem nebyl [bez hacku nad s]. Vedle ve vode stali dve divky. Jedna blondynka jako ma Nina. Koukla na mne a beze vseho hned rekla. Koukej co umim. A udelala ve vode neco jako premet vzad. Wow! Rekl jsem obdivne a pochvalil ji, jak je sikovna. Dekuji, rekla a usmala se na mne. Evidentne ji pochvala chybela. Nevim uz, co jsem rekl ja – ale evidentne mi chybi nejake ditko chvalit… Mluvili jsme dal o nicem. Byla asi o rok starsi nez ma dcera Nina. Ale zrovna tak uzvatlana, vesela, bezprostredni. Rekl jsem ji neco jako ze je ta voda na mne moc “wet”, na coz se chvili zarazila, co to jako myslim, pak to pochopila a rozesmala se. To druhe devce, jeji kamaradka, portorikanka nebo mexicanka nebo tak neco, se na nas jen tak divala, nezasahovala do hovoru. Ja ze bych potreboval “suchsi” vodu... Odkud jsi? Zeptala se me ma nova znama. Uz jsem ji chtel odpovedet, kdyz jsem si to rozmyslel, a ze udelam test vedomosti 11lete skolacky-americanky. Hadej, rekl jsem. Z Anglicka, vypadlo z ni. To asi ne, to bych mluvil daleko lip anglicky ;-) ja na to… Hmmm. Aha, ze ano, rekl jeji bodylanguage. Tak odkud. Hadej jeste, ja na ni s usmevem. Ona nic, zamyslene ovsem. Z Evropy, naznacil jsem. Ktere tam znas staty? Hmmm, zadny, rekla. Nevypada pritom, ze by chodila poza skolu a chybela, kdyz se to ucili. Vypadal moc bystre. To jste se jeste o Evrope neucili? Moc ne, rika. Ufff! To jsem tedy zalapal po dechu zase ja, po dlouhe dobe exponovan americkou ignoranci sveta. Urcite ovsem vi jmena texaskych indianskych nacelniku ci desperadu divokeho zapadu jako Billi Kid… Tak jsem zacal vymenovavat ty nejvetsi, Francie, Nemecko… Se zajmem mne sledovala. Prestal jsem ji natahovat, a rekl Czech Republic, Slovakia, former Czechoslovakia… A pro zmenu ji pak ukazal, co zase umim ve vode ja. Kotoul napred pod vodou. Taky me pochvalila. Hodna holka ;-) Tak jsme si tam plavali, ona si skamaradkou odbehla sem tam skocit na prkno dvoumetrove sipku ci premet do vody, a kdyz se vratili, tak jsem ji ze sveho plaveckeho repertoaru ukazoval to, co nemohu ukazovat sve dceri… Prijimala to – a ja byl rad, ze tady na svete jsem par minut opet nebyl zbytecnej. A tak jsem ji naucil si nedrzet nos zacpanej rukami, kdyz skace, nebo se ponari. Delala pry taky gymnastiku – jako ma dcera tancovani pro zmenu – a ja ji rikal, ze gymnastky si taky nedrzi nos, kdyz delaji salto ci premet, I kdyz to neni ve vode. A aquabely taky ne. Po hodine a pul se s kamarakdou odebrali neznamo kam ven z koupaliste. Nezeptal jsem se ani, jak se jmenuji, protoze amerika je tak crazy, ze hned by si o mne mysleli mozna, ze jsem nejakej uchylak… Mozna jsem, protoze me to napadlo, kdo vi? Wellcome to the world of neomezenych moznosti, nasi krasne a vdecne vseobimajici ameriky cely svet…

* Moje cesta zacala slibne. Uz koncem kvetna, kdyz cesky soud opet schvalil moji zadost, abych deti videl v USA.

Co ovsem bylo cely ten rok predtim? Mnohokrat jsem to mel napsano, co vsechno se deje s mojimi detmi a se mnou behem roku, od meho posledniho pobytu v USA v lete 2003 – ale nemel jsem sil Vam to poslat, otravovat Vas svymi city, bolistkami, aby jste mi jej pofoukali. Bolelo to. Prekousl jsem je. Nechal si je uvnitr. Prehlusil je. Praci, praci, praci. Stava se ze mne cynik. Schovavam se za slupku za kterou neni videt. Vypada to, jako ze jsem stastnej, spokojenej navenek. Mozna taky uspesnej. A pritom myslim na sve deti, kdykoliv na chvili nemam co delat. Proto delam. Abych nemyslel. Abych zapomnel. Na chvili. Da se zapomenout? Ukazte mi to, byti na mem miste…

* Co se udalo ten cely rok? Hanka mi znova nedovolila s detmi mluvit prez cele Vanoce napriklad, ani jim poprat na Novy rok. Nemel jsem penize jit za nimi do ameriky. Taky mi pro jistotu Hanka napsala, ze kdyz prijdu, ze uz mne oznamila na policii, sherifovi, rangers apod. Co vic rici? Takovych veci bylo plno, kazdy tyden udelala horror z meho telefonovani z detmi, kdykoliv si zmyslela, deti jsem neslysel, i nekolik tydnu…

* Kde znova zacala ma cesta za nimi? Koncem kvetna. Mel jsem v ruce zase papir od soudu, ze deti mohu videt. Kde znova temer skoncila hned moje cesta? Mohla hned druheho sedmy. Otevrel jsem dalsi dopis od soudu. Nic jsem od nej necekal, a tak jsem zacal cist… Vecer, prichazejic do prazdneho bytu unaven. Hanka zadala soud opet, aby mi vzali pas… Soud ji pro zmenu nevyhovel. Ale pro mne to byl zase sok. Jak muze jednym dechem rikat, ze se snazi o reintegraci otce deti – a druhou rukou delat vsechno pro to, aby jsem se k detem nedostal? Stale me prekvapi, necekane, rana do zad. Kolikrat jsem si uz rekl, ze me nemuze nicim prekvapit, vic nicit – a stale se ji to povede. Myslite, ze to bylo vsechno? Ne. Dalsi privitani me cekalo od Hanky hned v USA… Pri prvnim slusnem pokusu videt deti, slyset je, snazis se o to obycejnou lidskou domluvou. S kym? Precy s matkou mych deti… Hanou Kizakovou-Laurenzo.

* Letel jsem v patek. 9. cervence 2004. Rano. Praha. Frankfurt. Dallas-Fort Worth. Byl jsem tak unven, na tele I na dusi, ze jsem celej let z Evropy do ameriky proklimbal, na letusky se jen pripitomele usmival a pohybem ruky rikal, kdyz neco rozdavali, co si preji. To se mi jeste nestalo byt tak totalne znaven nekdy. Citil jsme jak dlouhodobe ztracim sily a jedu na rezervu Telo se zacinalo ozyvat, sem tam mi rano odpadla ruka, sem tam noha, zub… Proste kazdy den neco. A dokud jsme se dal dokupy, tak to vzdy trvalo o chvili dele… Do posledni chvile vecer pred cestou jsem resil veci pracovni a ostatni, abych si mohl dovolit na mesic a neco odletet, a pritom mi neskrachovali me projekty, ktere me zivi, abych se zase k detem mohl opet vydat… To je muj zivot. Kolecko bez konce – dokud se nezmeni neco v nasich zivotech, ktere se nam odpiraji spojit od jedne, jedine osoby na celem svete…

* Ve Frankfurtu se do nasho letu pridala kopa Indu. Jak jsem zjistil az tady v americe, F. je hlavni prestupni stanice pro ne z Indie do ameriky a naopak. Tady je jich pak plno. Recepcni v hotelu, uklizeci a uklizecky v hotelu, prodavaci v obchodech. Poznate je podle jejich kraSNE MEKKE ANGLICTINY pokud je nerozeznate vizualne. Poznal jsem jich Uz v USA za ta leta mnoho, jsou mi sympaticti svym pristupem. Ten posledni byl prodavac v obchode z mobily tady ve Weatherford, ktereho jsem spovidal, jak to tady funguje s mobily. Trpelive mi odpovidal, a slovo dalo slovo, a mluvili jsem o vsem moznem, kdo odkud je, a co dela. On na to, ze jeho bratr vlastni retezec motelu pod nazvem Motel 6, a ja, ze jsem tam prave byl kdyz jsem hledal levne ubytovani. Na mn e byl moc drahej jeho bracha, tak jsem sel do levnejsiho. Toho nejlevnejsiho, co jsem zase nasel v sirem okoli. Ale neni to muj zlatej Hostel Route 66 v Albuquerque, za cca 11 dolaru I se snidani. Tady je to za 169 dolacu za tyden, co jsem ukecal. A to mi jeste dali posledni pokoj, a ze pry ma vetsi postel, tzv. “king size”, a ze ta je o deset doalru drazsi, tedy 179 za tyden... Ale ja, ze ze nejsem zadny king, a ze vetsi postel nepotrebuji, a ze chci tu cenu puvodni, tech deset doalru, at si strci za klobouk, ja je nezaplatim… A tak jsem ve vetsi postely, ale za normalni cenu I ta “normalni postel”, se americky rekne jeji velikost jako “full size”, tedy je to radna manzelska dvoupostel podle nasich meritek… V pokoji televize s uhloprickou 70 cm alespon, kabelova televize s raz dva tri ctyri… dvaCETI programy, airconditioning, sprcha s takovou tou polovanou, zachod… Stul, kozmeticky stolecek, 2x stolecky u postele, dve kresla… Proste pro mne pohodli az nad hlavu. Asi ctyri lampy kolem dokopla… Nemam je rad, takove to gycovite po zdech zbytecne velke… A to jsem byl asi v deseti hotelech, kde se cena pohybovala od cca 40ti dolaru za noc az po 100 dolaru, a vsechny vypadaji vice mne stejne. Ten nas hotel see Bestvalueinncom, ma taky malej venkovni bazenek. Jako vlastne vsechny... Plivatko, navic rozdelene na dve casti s mensi vodou pro deti, takze kdyz se odrazite na jedne strane, tak si na strane druhe prerazite o zed hlavu, pokud se na sekundu zamyslite...

Venku uz zuri leto. 100 stupnu Fahrnheita, 40 nasich. 97 procenti vlhkost. Clovek je unaven Uz jenom z toho horka, nemusi se ani hybat. A jak jsem prisel z chladne Prahy, na takove horko nepripraven, tak jsem stale unavenej. Ani se nedivim... Rano pokud si nezapnete airconditioning v pokoji, tka mate pradlo vlhke, jako kdyby bylo nedosusene... Ale ja precy nepral?!? Kdyz zase zapnete airconditioning, tak Vam to huci celou noc. Vyberte si... Welcome to America and Texas!

* Zapl jsem televizi hned. Jo, to ale Uz byla sobota vecer, prvni noc jsem stravil skutecne v poslednim pajzlovem motelu jak z americkych filmu, kde prespavaji tiraci. SleepGo se jmenoval, a taky stal 30 dolaru, tady si nevyberete… Jo, ten majitel, protoze se z recepcniho schovaneho za okynkem vyklual primo majitel – ze pry byl prvni v celem USA, ktery udelal zamky v pokojich na kreditni kartu…. Hmmm. Ja pouzil radeji klic. Ale moc mu to asi nepomohlo, motel vypadal osuntene…

* V televizi muj prvni dojem. Zacala vazna prezidentska kampan. Oba prezidentsti kandidati Bush and Kerry vytahli do boje s celou svoji rodinou. Kazda zena a dcera se predvadi po boku toho sveho, deti davaji interview, jak hodneho maji tatu. Tradicni hodnoty pry. Na obou stranach. Vecer si pak Jay Leno ve sve kazdodenni late night show dela navic srandu z opakovanych zaberu Kerry-Edwards, jak se neustale drzeji za ruce, objimaji, potlapkavaji… jako gays. Mimochodem, velka tema, jak voleb, tak soucasne ameriky. Bush chce zakazat snatky gays, ktere jsou uz v nekolika statech US povoleny. On je chce zakazat na federalni urovni. Demokrate rikaji, ze at si to rozhoduji jednotlive staty samotne… Pry svoboda. A ze pry ze vsech cca 26 amendments v Ustave US, jsou vsechny rozsirujici ustavu – a jen jedna uprava neco zakazuje… tak uvidime…

* Dalsi TV kanal. Howard Stern. Pamatujete na nej? Mel v USA tu radiovou show, kde svlekal zenske ve studiu apod, peprne to komentoval, a muzi-ridici na ulicich poslouchajici jeho show vrazeli jeden do druheho autem, jak to zaujate poslouchali.. Dnes ma tu show spojenou I se show televizni. Prave se tam opet svlekala do kalhotek nejaka jeho navstevnice. Proste, nic noveho. Welcome back to America! Byl o nem natocen film, je v kazde pujcovne i v CR. Nahy Howard Stern na obale, myslim. Stejne jako na knizce, podle ktere to natocili Je tam jako vzornej milujici manzel... Uz neni v reale. Pry se rozvedl. Idyla skoncila. Vlasy ma stejne dlouhe, v show stale stejnou cernosskou partacku, ktera mu dela slovni narazky, na ktere on reaguje, takovou slovni zed… Prepl jsem to dal. Reklama. Reklama, reklama. Americka stupidni reklama me fascinuje. Jsou vsechny na jedno kopyto ty na auta, Zubni pasty, financni sluzby, mobily… Odpovidaji mentalni urovni prumerneho americana? Ci toho podprumernyho? Ano, ja jsem osobne zaujatej, to nepopiram, amerika mi vzala deti... ale stejne. Jsme my lide az tak stupidni, nebo chceme byt tak osaleny, saleny? Nebo je nam to jedno? Tady v americe nemate ale sanci to prepnout na jiny kanal, bez reklam. Vlastne jo. Ale za ten jeden musite zapaltit hodne penez, a pak Vam garantuji ze je bez reklam. No jo, ale to je kanal filmovej. Ale kdyz se chcete podivat na zpravy – tak to ne. Bez reklamy to nejde.

* Jak jsem vam psal uz minuly rok urcite, a jak vite stejne, americka kuchyne je zalozena na hamburgrech a hranolkach. Nebo kureti na stejny zpusob fast food, tady na jihu jeste neco smrncnutyho spanelskou stravou, ale vse fast food. Jakkoliv to nazvou jinak, je to furt stejne… McDonald, Burger King, Whataburger, KFC, Taco Bells... A kazda ta stupidni reklama rika, ze prave ten jejich hamburger ci kure je to nejlepsi, a kdyz by jste si dali vsech deset reklam vedle sebe na deset televiznich obrazovek, vidite, ze vypadaji UPLNE STEJNE. Ale navic, ONI CHUTNAJI UPLNE STEJNE!!! ZKOUSEL JSME JE JEDEN PO DRUHEM… Welcome to America! Kde jsou mamincine buchty, segedinsky gulas, vepro knedlo zelo, bryndzove halusky….

* Muj znamy z Dallasu, cechoamerican, ktereho jsem potkal uz minule leto, taky si uzil sve po soudech ohledne sve dceri Karolinky, mi rekl, ze Weatherford je konec sveta. A je. Dira “jako prase” to popisuje nejlepe. V propagacnich materialech se sice pise, ze tady „pry narazite na herce „J.R“ z Dallas serie o bohatejch – ale to by asi musel bejt skutecne mechem udretej, nebo padlej na hlavu tady zit… nebo je na tom az tak spatne?!? Na namesti je krasna budova soudu. Skutecne krasna, historicka a tak. Namesti je ctvercove, ale uz pulka z domu primo na namesti je prazdna, bez najemniku, for sale apod. Dalsi budova druheho soudu hezka dveste metru na vychod. A uz primo proti budove soudu opet prazdne baracky po opiustenych businesech a vedle soudu taky… Smutny to pohled. Jako slamy v NY ci nekde na Zizkove ci temer jako v cikanske osade na vychodnim slovensku… Welcome to America, zeme to neomezenych moznosti… Co se zmenilo oproti minulemu roku? Nic, zhola nic… Jak mi rekl uz davno jeden muj amerikcy znamy – amerika je “boring”, nudna… Znudena sama sebou? Nevim, to tajemstvi si asi sama hlida, necham jej tedy byt jejim tajemstvim I dal, mam svych veci dost nez se starat o americke hodnoty zivota…

* Na letisti me cekal ten muj znamej, bez Karolinky. Mike. Potreboval jsem auto, protoze ve Weatherford neni zadna hromadni doprava. To jsem si zjistil uz z CR. Kde je muj zlatej Albuuquerque… I kdyz to byla taky dira, ale alepson vetsi… Tohle je skutecne mala dira. Oficialni strnaky see http://www.ci.weatherford.tx.us/

* Slunce, teplo, zadny autobus, zadny taxi, zadny chodnik ani... Kdo nema auto, je ztracen. Protoze musim hlidat kazdy dolar, byl jsem pro vsechny rent-a-car tezkym oriskem. Ja proste musel smlouvat z principu, pokud me chteli za zakaznika, protoze by mne jinak za zakaznika nedostali… Zacal jsem uz v Praze. Hertz. Kdyz mi nabidl auto na pet tydnu za 2.500 dolaru a k tomu slozit 2.5 nasobek jako deposit, tak jsem si chvilky myslel, ze je Silvestr nebo prvni april, a ze si ze mne delali soufky… Nedelali. A tak jsme sli s Mikem primo k jedne pujcovne, a ja chtel uz odsud tolikrat odejit s neporizenou, az to nakonec psychicky nevydrzeli, volali dalsi a dalsi vyssi manzaery, az mi nakonec to auto dali za roUzmnou cenu. Na tyden. S tim, ze pak s nimi budu moci vekslovat dal. Ja byl spokojen – a oni taky. Alespon to je tady jinyho uz nez u nas – ze se snazi o Tvuj dolar, pro tvuj dolar, aby jej ziskali, neco delat. Konkurence je velka, ja kdyz rekl, ze jdu naproti k jejich konkurenci, kde byly dalsi dve pujcovny, tak zacali neco znovu a znovu mACKAT na pocitacech, zhavit draty, aby mi tu cenu jeste vylepsili. Mike do toho volal sve cestovce, at mu daji jeste cenu dalsi pujcovny. Mel jsem dostat Dodge Neon, auto v americe malo cenene, takoveto to auto pro “socky”, neco jako nase Skoda Felicia, proste to nejlevnjesi, ale z niceho nic nebylo ani to, jak jsem dlouho vekslovali, vsechny rozpujcovali, a tak mezitim se jim vratil uplne novej Mitsubishi Lancer, s pritlacnym kridlem dokonce, stribrna metaliza, a tak jsem z pujcovny odjizdel jako ze jsem snad bohatej, ze jsem si takove auto pronajal… Ctyri hodiny odpoledne, 40 stupnu, ja nevyspalej [ve svem puvodnim case uz mam pulnoc], a navic ridim v neznamem 3 milionovem meste Dallase nezname auto navic s automatickou prevodvkou s kterou jsem naposled ridil pred deseti lety… A to jsem jeste nevedel, co me ceka dal, ze za hodinu budu hopsat z osmiletou Karolinkou na jeji trampoline na zahrade ve ctyricetistupnovem vedru oblecen v dlouhych kalhotach… Posilam fotku nekde, kteru hned Mike udelal.

* Karolinka je prima holka. Pro zmenu tmavovlasa, ale mne stejne pripomina moji dceru Ninu. Kazda mala holka mi pripomina Ninu, prominte… Parkrat na mne vyplazila jazyk, dokud jsme se seznamili, ale za par minut jsme byli kamaradi... Je to Uz mala americanka, narodila se tady. Ale otce ma Cecha, mluvi na ni taky cesky sem tam, aby nezapomnela… Hmm, proc Hanaka naopak se snazi, aby deti zapomneli na sve koreny, zemi kde se narodili, odkud pochazeji jejich predci? Karolinka mluvi krasnou hatlatilkou ceskou, kdyz se snazi mluvit cesky. Ma tady taky ted ceskou babysitter. Taky s nami skakala na tramploline… ;-) Karolinka bydli s otcem, soud ji dal otci, ne mame. Proc jak a co jsem nepatral, ale pochopil jsem, ze matka dela stale otci problemy stejne, I kdyz se o dceru sama nedokazala postarat… Pred mesicem ci dvema jsem dostal od Hanky opet par fotografii deti, na jedne z nich muj syn Adam jak skace na trampoline… Maji ji taky na zahrade ve Weatherford. Uplne stejnou. Parada. Na trampoline jsem neskakal od svych skolskych let, a to byl dobrej zacatek na zapomenuti na celej silenej svet kolem konecne, na chvili na minulost, a na chvili na budoucnost… A jen si tak skakat. Na trampoline. Prumer pet metru. Ohrazena pletivem z bezpecnostnich duvodu. Podobne jako vsechn plovarny a kouplaiste otevrene. Zakon v USA.

*Pak jsme se s Karolinkou nahaneli po byte, za tim co babysitter odpocivala a otec Karolinky selk jeste neco nekde pracovat.... Pak Karolinka chtela, abych s nima sel na druhy den na plovarnu uz... Ale to ja uz mel jeste hned vecer namireno tam, kde bydli me deti. Po roku opet videt misto, kde a jak me deti ziji, dychat stejny vzduch… Weatherford. Na druhem konci, na zapad, 70 mil od vychodneho Dallasu, kde Mike se svoji dcerou Karolinkou bydli…

* Mike mi ukazal cestu na mape, ja si mapu rozlozil vedle sebe, zapl airconditioning v aute a vydal se na cestu. Prez Fort Worth, po mnoho krizovatkach na okruhech a dalnicich, uz ve tme dorazil na odbocku s motelem u Weatherford, kde speji kamionaci. SleepGo. Okenko otevrene, Hi se ozvalo, jak se pry mam, mel jsem chut dat mu do nosu, jak nemam rad tu frazi, ale rekl jsem si ze ne, ze budu slusnej, a ze se mam fajn, at mi ukaze, co tady ma volnyho… Ukazal. Nelibilo se mi to, ale jasne mi rekl, ze to je nejjelevnejsi na sirem okoli, a to jsem mu veril A bylo tak. Zadny airconditioning. Smrad, zatuchlina. Prezil jsem do rana, nevedel o sobe... Dal si sprchu. A rano se vydal do Weatherford. Na benzince si dal kafe, vypil jej u auta a vesel do centra zivota meho pristiho mesice… Unaven – ale stasten. Dychal jsem opet vzduch mych deti. Sobota rano, 10. cervence 2004. V dire sveta zvane Weatherford. V americe, zeme neomezenych moznosti. Na miste, kde jsem si tak zoufale pral byt po cely rok ze vseho nejvic na svete abych mohl obejmout jednoho dne sve deti jako otec…


Juraj
Weatherford, TX
14.7.2004

Priste:
Hanky “privitani”
Policie Weatherford
Knihovny
Skoly deti
Terapie deti atd
baliky z Weatherford do Weatherford
Mobily
SMS
cestina/slovencina=dva cizi jazyky

VYSVETLENI:
Poslanim tohoto bulletinu je informovat o pripadu zavrzeni deti Kizakovych, Adama a Niny, oba ceske obcany, od jejich otce Juraje Kizaka, ceskeho obcana, matkou deti Hanou Kizakovou-Laurenzo, obcanky CR. Bulletin bude vychazet do te doby, dokud budou deti zavrzeny, nebo do te doby, dokud bude alepson jedna osoba, ktera jej bude ochotna odebirat. Jedna se o vydavani elektronickeho informacniho media, podle platnych zakonu CR s tim souvisejicich. Dalsim cilem tohoto media je zabezapecit verejnou kontrolu nad chovanim obou rodicu deti. Kdokoliv chce do tohoto bulletimu prispivat, jeho prispevek bude v needitovane podobe zverejnen, pokud k tomu da svuj souhlas. Vcetne uvedeni jmena a spojeni, at je to vsechno pruhledne az na pudu. Dalsim cilem tohoto buletinu je snaha o navazani lidske komunikace mezi rodici deti ohledne deti a jejich zavrzeni, ktera stale v tuhle chvily temer zadna neexistuje, protoze se ji matka vsemi zpusoby na urovni lidske brani, i prez opakovanou snahu otce deti prez vsechny zpusoby. Autor bulletinu bude vdecen za jakokouliv legalni snahu jinych osob a instituci, kteri se budou i nadale pokouset o lidske reseni a reintegraci deti k otci, kteremu matka stale brani
>
Copyright: Juraj Kizak, 2004. Sireni tohoto mailu elektronickou formou je dovoleno na konkretni emailove adresy, neni k nemu potreba souhlas autora. K umisteni na web je potrebny souhlas autora. Tiskova verze rozsirovani mozna rovnez jen se souhlasem autora. V pripade, ze nechcete bulletin dostavat, odpovezte prazdnym mailem, nebo mailem se slovem ZRUSIT, z adresy, kterou chcete odstranit, na emailovou adresu juraj@kizak.com. Z rozesilani bulletinu budete okamzite vylouceni. V opacnem pripade souhlasite i nadale se zasilanim tohoto bulletinu na Vas email, na ktery jste jej obdrzeli do ted.


0063-trampln-100704.JPG (Binary attachment)

--
"Hate Cannot Drive Out Hate; Only Love Can Do That." M.L.King Jr.

Juraj Kizak
Trytova 1123/1, 198 00 Prague 9, CZECH REPUBLIC

juraj@kizak.com, juraj.kizak@babinet.cz
Mobile Czech Rep.: +420 608 767 786
www.kizak.com, www.babinet.cz, www.hospice.cz, www.b3net.cz