Praha. Odvolani Hanky 2x. Adresy deti. Foto Laurenzo pred Hankinym rozvodem

FROM: "Juraj Kizak" | Save Address
DATE: Sat, 23 Aug 2003 12:26:41 +0200
TO:
SUBJECT: Praha. Odvolani Hanky 2x. Adresy deti. Foto Laurenzo pred Hankinym rozvodem




Alienated Children Kizak's International Email Newsletter # II.15
Mezinarodni emailovy buletin Zavrzenych deti Kizakovych # c. II.15


Jsem opet v Praze. Uz od pondeli dopoledne 18. srpna. Na stole me cekali v utery postovni oznamenky o nedorucenych zasilkach na mne do vlastnich rukou. Ze soudu. Tak jsem se tam sel podivat. Hanka se odvolala proti obema predbeznym opatrenim soudu. Abych videl deti v lete. A aby moji rodice – prarodice deti – nemohli ani na telefonu mluvit se svými jedinymi vnoucaty... Cetl jsem duvody Hankinych odvolani. Strasne.

Uz ne jen ja jsme ten nejhorsi – ale i my rodice. Je mi z toho smutno, ceho vseho je Hanka schopna... Hanka se odvolal zatim proti uplne vsemu na soude. kdyby bylo po jejim, tak bych deti stale nevidel, ona proto nevidi zadny duvod,,, Tak se da strucne rici o jejich odvolacich duvodech taky... Smutne.

Moji rodice jsou pry oba byli a jsou leceni na psychiatrii. Dokonce i pry sestra meho otce [Mimochodem, je po smrti uz alespon 7 let...]. Dále. Deti by slovesnkym prarodicum nerozumeli, protože cestina a slovenstina vzajemne nekomunikuji... Babicka Maja a Dedecek Miso pry byli vždy pro me deti jen „cizi osoby“, protože se videli jen asi cca 1 tyden v roce... Nejake další duvody. Nejsem schopen to precist ještě jednou ted, protože mi je z toho spatne, co Hanka pise. Proc to dela. Nevim, nerozumim. Citim k ni jen litost, nic vic, nic min. Odvolani poslane s jejim podpisem z faxu naší rodinne firmy SUN Interpretuing & Translation, ted prejmenovana na SPARK Interpreting & Translation. Alici Krizovou, druhou jednatelkou firmy. Další Hankin duvod. Navrh na predbezne opatreni prarodicu jsem pry podepsal ja, a tedy podpisy mych rodicu nejsou prave... Hankino odvolani dostali k vyjadreni jak opatrovnik deti Urad pro mezinarodne pravni ochranu deti v Brne, tak kolizni opatrovnik Hanky, jeji pravni zastupce urcen soudem. Každý ze svého pohledu se vyjadruji do spisu pisemne, ze jsou to blbosti, ze například podpisy mych rodicu jsou notarsky overeny, nebo ze je jasne ze cestnina a slovensstina vzajemne komunikuji... Nebudu se k tomu sam vyjadrovat a hajit tyto duvody Hankine... Postrada to jakykoliv smysl. Evidentni je jen jedno. Hanka by udelala stále cokoliv, jen aby deti prisli o otce,a jak videt, i o celou jeho rodinu, abychom proste zmizli jednou pro vzdy ze zivota deti. Proste si deti ukradla, mysli si, ze si je koupila, jen pro sebe... Ano, je opravda, ze dnes nejsou nase deti vubec samy sebou. Jsou Hankou, jejimi papouskami. Je mi jich moc lito, co je jednoho dne ceka, az procitnou... To vsechno se udalo během me nepritomnosti, kdy jsem byl v USA. To není vsechno. Hanka to dela, aby zdrzovala, aby soud nemohl k nicemu dojit, stále například se nedal sama psychiatricky vystreit, jak ji nardil soud uz před dvema lety v CR, ted se o to snazi cesky soud formou mezinarodnmi pravni pomoci přez americke insituce, ale to bude trvat leta, dokud se tak stane...

Ve spise ohledne exekuce meho majetku, co iniciovala Hanka, stále Hanka tvrdi, ze jsem milionar, ze jsem pry vsetek svůj „velky“ majetek predem nekde odnesl, aby mi jej nemohli zabavit exekutori. Taky, ze jsem se pry s exekutorem domluvil, proste jej uplatil, nebo tak něco. Taky opet zada aby mi byl zabaven pas, jak to pry, ze jej stále mam, když zadala jeho zabaveni před pul rokem... To vse v dopise podepsanem ji osobne – a taky dopisem jeji pravni zastupkyne ptackove. Obe datovane tesne před, nebo během meho pobytu v USA ted v lete. Duvod? Aby mi urady zabavili pas na hranicich, abych se nedostal do USA, resp. Alespon při mem navratu... nestalo se. Proc? Nebyl duvod. Co to mne říká ovšem zase jednoznacne o Hanke? Ze jakekoliv Hancina slova na americkem ci ceskem soudu o tom, ze se snazi o reintegraci otce k detem, po te, co deti odcizila od nej za leta, co jim neumoznila jakykoliv vzajmeny kontakt – jsou stále jen prazdna slova bez obsahu, jen pismenka, která nedavaji zadny smysl, jen jsou poskladana do prazdnych slov, jako pixle od piva na strelnici... Ach jo, Hanko, co Te k tomu stále vede, kdo jsi? Nepoznal jsme Te predtim, jak mi naznacuji odbornici psychologove, nebo proc a kdy jsi se tak zmenila, vzdyt to co delas, nemá s lidksosti nic spolecnyho... Ani s tou zakladni. Ale ja tady nejsem od toho, abych Te odsuzoval. Jen vyjadruji fakta a sve pocity, jednoho dne pro nase deti... Jsi sama sebou, dospelou, vleces si tenhle svůj kriz sama, musí byt každý den tezsi a tezsi.

Uvedomil jsem si, když jsem ty duvody Hankinych odvolani cetl na soudech ted, ze uz je prestavam citit, vnimat, protože jsem si tak na to od Hanky zvykl – ze uz na to nereaguji city téměř, co se tyce me osoby. Proste se to stalo dennodenim „chlebem“ mym, ze cokoliv bych od Hanky ocekaval zleho – ona to o stoprocent ještě dovede k dokonalosti. Ale ja uz jsem vuci tomu téměř imunni. Me vnitro se proti tomu obrnuje, snazi se byt pripraveno, uz neocekava zadne dobro, zadnou lasku [lidskou], zadnou lidskost od ni. Ani ke mne, ani k mym rodicum, ani k nasim detem. Nezmenila se, jeji pristup je stejny. Pryc s otcem svých deti za kazdou cenu ze zivota deti, at to stoji, co to stoji... Kdybych to jednou nenasel v soudnim spisu, ci na soudnim jednani – byly by to pro mne Vanoce. Jen obycejny lidksy pristup... Sama to však Hanka v sobe nezmeni. Někdo ji v tom musí pomoci. Ja to byt nemohu. Nejsem ten pravej. Ode mne neveme nic, zadne slova, city... Kolik let trva, dokud clovek otupi vuci jedne osobe, která jej tyra, nici, ze uz nepocituje bolest ani hnev, ani nenavist vuci te osobe? Jen litost? A na druhé sttrane, kolik let trva, dokud ta osoba je spokojena, vyprazdnena ze svého hnevu, ze sve nenavisti, pomsty, zluci – ze dovoli sve obeti pak ještě opet znovu dychat, zit? „Vyprazdni“ se vubec jeji nadoba plna zeleneho hnisu, kterym me castuje uz ctyri roky? Jak to poznam? Bude to ještě vubec mit smysl pro mne, pro nase deti? Budeme zit pak ještě normalne? Jako lidi? Venovat se hezkym vecem, jit spolu s detmi se divat na vychod slunce, poslouchat prirodu, zpev vtaku, travu rust? Nebo jit do cukrarny na zmrzlninu? Bude jeste nas vztah otec-deti? Kdo ji v tom muze zabranit dnes? Ja? Sotva... Soudy? Taky sotva. Dnes, i po poslednim soudnim rozhodnuti v USA si dela stále Hanka co chce, my rodice stále nemluvili se svymi vnuky, me Hanka informace nedala, co mela, ani cisla velikosti odevu a bot nasich deti... Co k tomu dodat? Kde je tomu konec?

Vracim se ted opet ve svém vypraveni do ameriky, co jsem nedopovedel.
Dokonce Hanka se mnou mluvila na telefonu, den před 2x posunutym jednanim v ABQ, New Mexico. Jednani bylo nakonec az 7. srpna. Detem jsem volal den predtim, protože jsem je nevidel v ten den, 6. srpna, streda. Kolem 19.00. Deti polozili telefon opet oba, o tom napisi vic pozdeji, tak jsem byl na tlefonu sam, mluvil do nej, jeslti tam deti nesjou zase, pak se modlil. „Otce nas“..., dokolecka. Co jineho Vam zbyva? Modlil a myslel na deti, ze se s nad trochu lasky k nim dostane nakonec ode mne nejak. Ja jsem s nimi byl, i když oni se snazi nebyt, brani se, podporovani a vedeni matkou, ukazuji ji, ze jsou s ni, ze mne „nenavidi“, ze se nemusi bat, ze jsou s ni, v jeji nenavisti vuci svemu vlastnimu otci... Hanka to zvedla, ten polozeny telefon od deti, sarkasticky me hned shodila, ze jestli si myslim, ze mi modlitby pomuzou nebo tak něco... Ten rozhovor trval prez hodinu. Co byl jeho vysledek? Opet jsem se dovedel, ze jsem zodpovedny za celoui naší minust, za soucasnost, ze jsem nejhorsi. Ve vsem. Opakovane jsem na sebe slysel nove slovo, co jsme do ted neslysel od ni. „Spina“. Pry jsem „spina“. Nevracel jsem ji to. Je toho plna, potrebuje se branit, proc? Ukazat, ze je „cista, nevinna, bez chyby... Ja ji nic nevycitam z naší minulosti. Kvuli cemu to dela? Před kym se potrebuje omluvit? Za co? Za sve chovani? Před tim? Ted? Pry nase deti nelzou? Řekl jsem, ze mohu jit na detektor lzi, ohledne věci, z ceho mne deti obvinili... Vysmala se mi. Pry, ze „ja bych dokonce i „prolezl“ i prez ten detektor lzi, protože tak pevne verim, ze mluvim pravdu“, ze pry by jsem i ten detektor lzi „obelhal“... To uz se mi zastavil rozum... Na to není co odpovedet, nevim jeslti je to demagogie, paranoia, nebo co. Proste jsem to nechal byt, co na to rici... Proste kazdemu staci, aby pevne veril, ze říká pravdu – a ten detektor lzi se da obelhat. To mate pouceni do zivota, kdyby jste na nej jednoho dne museli... Pak jsem se hlavne snazil domluvit na nejakych vecech ohledne soudniho rozhodnuti na zitra – ale nebyl to dialog, bylo to neustale shazovani me osoby, jak vsechno delam spatne – a vubec, proc to delam vubec, proc jim nedam pokoj konecne, nenecham je byt, nezmiznu... Ke slovu vysvetlovani jsme se nedostal, Hanka byla plna sama sebe, mluvila, mluvila, proti mně. Neslysel jsem stastnou Hanu Kizakovou, ne zdaleka ne. Nestastnou sobu, obhajujici sama sebe, sve chovani. Snazici se presvedcit samu sebe – a mne - ze dela vsechno stále spravne... Stále mam před ocima ji během mediace [budu psat pozdeji], kdy se s usmevem na rtech před mediatorem Davidem a mnou hezky vymluvila, ze není potreba, aby odsouhlasila ani tak zakladni věc duvery sdvou rodicu deti – jako je adopce nasich deti, ze ji nikdy neudela bez souhlasu obou rodicu. Co je „spravne“? Jakou jisotu mohu mit v ni? Jak ji mohu ještě něco nekdy verit po tom vsem co jsem cetl, videl, slyusel od ni? A vedic, ze se opet muze kdykoliv pokusit o adopci nasich deti ttreti osobe, jak se uz predtim v USA pokousela, resp. to indikovala tretim osobam? Když za sebe není ochotna ani uznat pravo vlastniho otce na vztah, odpovednost a pravo byt otcem svých deti? Jakou to moc ji kdo dal a proc, jako matce deti, která si s nimi muze podle svého nazoru delat snad uplne cokoliv? Kde to ma hranice?

*
Americani se rodi v basebalovych cepicich. Nekteri s nimi i umiraji. Nekteri proziji v nich cely život. Tak nejak jsem si to řekl, když jsme chvily o tom uvazoval v busu Greyhound... Uvedomil jsme si to, sedic nekde uprostred busu z Albuquequerque do Dallasu, v sobotu odpoledne, od 14.30, 9. srpna 2003. Sedadla pohodlna, hezky anatomicky vykrojena. Je videt, ze tomu Greyhound venuje pozornost, brazdi jich tam desitky tisicu po americe. Staraji se o sve klienty. Cestujici, obycejne hispanci, cernosi, nizsi socilani trida povetsine, ale na druhé strane temer oproti mne i bilej, na sobe plno zlata, nahrdelniky, prsteny... Zda se ze usopesny podnikatel, rikal to sousedovi a chlubil se horem dolem. Ten soused, cernoch, mel na sve beisbolce napis z krestanskou tematrikou. „Beisbolku“, cepici na hlave jich mělo par vic.. Po par hodinach jsme si to však az vsiml. Otocil se kolem. Autobus byl asi ze dvou tretin plnej. Cca 40 lidi. Z nich cca 20 chlapu. A z nich 5 mělo basebalovou cepici stále na hlave, i po nekolika hodinach. To nebylo vsechno ovšem. Oni ji měli na hlave i po patnacti [cislem 15ti] hodinach na hlave na druhy den rano! Ale to jsem zmeni nekdy před pulnoci bus, prestup, v nejakem malem uz texaskem mestecku. Ted jsem si to hned na zacatku spocetl uz ohledne cepic. Zase. Bus z e dvou tetin plnej. 40 lidi. 20 muzskejch. 5 z nich cepici na hlave. I rano! Uff! Daslich pet. Premital jsem zpatky. Mnoho muzu za PC v knihovnach, at jiz verejnych, nebo universitnich, mělo stále cepici na hlave. Nesundava se cepice z hlavy tady, není to slusnej zvyk, zda se. Muj otec jeste na vychode Slovenska bozkaval ruky starsim damam před lety, jak bylo slusnym znakem vychovaneho člověka. Ma generace uz nezna ani to. I když jsem taky i tady v USA na znak vdeky se sklonil k starsi zene a polibil ji ruku. Ale ještě jsem i ja snad uvolnoval jako mladej kluk místo starsim a zenam v trolejbusu nekde v presove na vychode. Ted uz nehrozi téměř ani to, jak vidim v Prazskem metru sedici malde a nad nimi starsi, zeny, muze.... K tomu ted pribude „cepice na hlave“ například i na prednaskach v poslucharne Karlovy University, vzdyt nas ta americka kultura valcuje a je nam vzorem, jak to byl predtim „sovetsky slon“ na vsechny pady a vzory. Ted je to „americka baseballka“. Samozrejme, porad na hlave... A vse, co s ni souvisi. Nohy na stole i u velkych manazetru při obchodnich mitincich jak jsme mel sam moznost pozorovat osobne, jsouc predtim sam manzerem, nejen z filmu, stejne tak, jako v autobusu verejne dopravy, at jiz v Albuquerque, nebo Dallasu ted. Nikdo se nedivi. Vsechno je OK> Welcome to America!

*
Před svým odjezdem z Albuqueqrue do Dallasu mi Hanka musela dat alespon prozatimni adresu, kde bude zatím bydelt v TX, dokud nebude mit pevnou adresu deti. Jinak by ji NM court nepustil z new Mexico. Byla to adresa Williama „Zim“ Zimmermana, byvaleho sefa pro stredni a vychodni evropu firmy Lockheed Martin v letech cca 1997-98, naseho klienta, ktereho jsem dovlekl do naší rodinne firmy. Dnes jim nase deti rikaji „babicka“, „dedecek“, jsou to „nahradni“ prarodice za me rodice, skutocne prarodice deti... Adresa: Northview Drive, Aledo, TX 760 08. Je to Parket county, trochu na jihozapad od města Fort Worth, zapadni casti Metroplexu Fort Worth-Dallas, jak se této casti říká. Cca 500 mil cvterecnich, cca 5 milionu obyvatel s s predmestimi. Snad treti nejvetsi letiste v USA, DFW International Airport. Bez toho, aby mi Hanka oznamila adresu deti, by ji soud nedovoli odejit z New Mexico. Jak je videt z toho soudniho rozhodnuti, hned, jak bude mit permantnenti adresu, ma mi ji sdelit. Škola detem podle Hanky ma zacinat 18. srpna. Taky mi do te doby mela dat jejich adresy. Nedala. Az včera, 22.srpna, jsem od ni obdrzel adresy skol deti. Tady jsou:

Nina:

Mattie Coder Elementary
12 Vernon Rd
Aledo, TX 76008
USA

Adam:

Aledo Middle School
416 N Fm Road 1187
Aledo, TX 76008
USA

Zapsany pry byli taky az včera. Nevim, jeslti jim škola zacinala uz 18. srpna, jak rikala Hnaka, nebo je to vsechno zase jinak...

Ve stejny den mi Hanka konecne sdelila adresu bydliste deti v USA. Uz jsme bylk pripraven se zase obrati na National cener for Missing and Exploited Children, kteří ji nasel i predtim:

133 Sam Bass Rd
Weatherford, TX 76087
USA

podrobneji je to na

http://www.mapquest.com/maps/map.adp?country=US&addtohistory=&address=Sam+Bass+Rd&city=Weatherford&state=TX&zipcode=&homesubmit=Get+Map

je to na zapad od Fort Woerth, see

http://www.mapquest.com/maps/map.adp?country=US&addtohistory=&address=&city=Weatherford&state=TX&zipcode=&homesubmit=Get+Map

když kliknete jednou ci dvakrat na sipku na vychodni strane, objevi se Vam Fort Worth. A tady na tehle mape mate taky Aledo, mezi Weatherford a Fort Worth, trochu juzneji, kde deti budou chodit do sjkoly:

http://www.mapquest.com/maps/map.adp?country=US&addtohistory=&address=&city=Aledo&state=TX&zipcode=&homesubmit=Get+Map


Uz si nepreji, abych nekdy nevedel, kde me deti ziji, bydli, jsou. Je to strasny pocit, mel jsem jej několik let, uz si jej nepreji zazit, tak at radsi o tom, kde jsou vi vic lidi, kdyby se opet ztratili...

A nove cislo mobilniho telefonu deti: 001 817 714 5407. To kdyby se mi něco stalo... Telefon je stejne stále vypnuty, resp. hozen na zaznamnik, jen v sobotu od 9.00 do 18.00 texaskeho casu [posun 7 hodin min nez v praze], je zapnutej, nekdy, abych s detmi mohl mluvit. Často ale není ani tehdy. Deti zaznamnik neposlouchaji, snad Hanka. Me zprávy na zaznamniku když jim necham – detem neda poslouchat. Jendoducho dela taky něco, cemu se říká „screening“, nebo taky cenzura.

A jak je to s demti a se mnou na telefonu? V ABQ jsem mohl teoreticky mluvit s detmi s kazdym 5 minut ve dnech, když jsem je nevidel. Odsouhlasil to i opatrovnik deti. Realita byla ovšem jina... Za prve, mobil nebyl často zaplej v case, kdy jsem mohl volat. Schvalne ze strany Hanky. Za druhé. Asi uprostred meho pobytu Adam „vymyslel“ novou hru. Deti hraji hry, podle vzoru chovani sve Maminky, které vsechny se daji shrnout do skatulky „tyrani svého zleho otce“. A tak po mych jednoduchych a neutralnich vetach aby nedoslo k zadnemu slovnimu konfliktu s demti, kteremu se snazim vyhybat – Adam se zeptal jednoho dne: „Mas něco duleziteho mi rici“ [anglicky ovšem]. A ja ze vsechno, co mi říká, je pro mne dulezity, nebo tak něco... Na to Adam řekl, ze to není dulezity, a polozil telefon. Ne zavesil. Polozil, spojeni nebylo preruseno. Po celou dobu cca 5 minut, co se mnou mel mluvit. Pak k telefonu prisel, a řekl: „Tvuj cas vyprsel. Bye...“ Nestihl jsme mu ani odpovedet... Pak nasledovala Nina, která se mnou ještě tehdy mluvila vždy po celou dobu peti minut, asi dalsich tri telefonaty. Pak si NIna uvedomila, ze se nic nedeje Adamovi, ze je jeho chovani vuci otci na telefonu plne akceptovano ze strany maminky, kdy stále telefon polozil, a to prakticky hned na zacatku naší „konverzace“ - a tak to zacala praktikovat taky... Nevim, jestli a kolikrat Hanka, jako „vychovavajici“ matka deti, byla a stala u deti, když to delali... Ale urcite bvi, jak deti ke mne, mluvi, resp. Nemluvi... Urcite ale nekdy byla osobne taky u toho. Například v ten den, kdy se mnou mluvila na telefonu. Ze nasim detem nic nerekla, jak by se měli chovat? Ze je tim vice mene, primo ci neprimo povzbuzuje v jejich chovani – a tim zpusobuje jejich další zavzeni, odcizeni od otce? To je jasne uz i veverkach v Tatranskem narodnim parku. A tak odczizovani nasich deti ode mne nadale pokracuje. Uspesne, k velke radosti matky, která říká, ze si za to muzu ja, a ze ona s tim nic nemá spolecnyho, ze precy nemuze detem rikat, co mají delat a tak podobne, když se mnou mluvit nechteji... Co na to rici? Ja uz nic nerikam, ztratil jsme slova, zustavas mi jen bolest otce, který to vsechno musí prozivat, dennno denne, tyden po tydnu, mlcet, byt trpelivy, vytrvaly, cekat na zazrak – nebo něco, co zmeni tento stav.

Chtel jsme psat dnes cely den, je sobota. Ale nemam na to dost vnitrnich sil, to najednou dat na papir, je toho moc, ted me ceka popsat tu mediaci, a jetse nejake věci o Dallasu. Pry jsem si to v USA hezky uzival, uz mi rekla jedna kamaradka v Praze... Opak je pravdou. Prisel jsme vyzmykanej jako citron, ameriky ani slunicka teleho jsme si neuzival, j eden den „volny“ jsme si udelal az v Praze v to pondeli meho priletu, když jsem ještě nesel do kancelare, ani se nevenoval vecem na soudu v CR ci USA. O d utery jsem zase uz v jendom kole, resim věci ve firme, a soucasne zjistuji, co me ceka dal na soudech v CR a USA, protože Hankina slova o „reintegraci“ zustavaji jen prazdnymi slovy...

Mejte se vsichni hezky.

Juraj
Praha
23.srpna 2003

PS: Prikladam fotku me osoby s nasim tehdy klientem a „rodinnym pritelem“ Laurenzem, dnes snoubencem Hany Kizakove, me exmanzelky a stále matky mych deti, on tehdy pracovnikem Lockheed Martin a poskokem Zimmermanovym, s datem 12.3.1998 [viz foto]. Prave jsem mu asi vykladal, ze mu pomuzu najit jeho predky na Slovensku... Na druhé fotce je moje mama [prave u nas na navsteve] se synem Laurenza [typicky „po americku vychovanej“], jak jsem Vam uz psal predtim nekdy, ze jsem jej vzal na hodinu karate, co chtel videt tady v CR.... Tehdy mi Laurenzo Senior ještě dekoval. A rikal jak mam hodnou zenu a jakova jsme stastna rodina atd atd... Hanke si vylejval soukrome do telefonu hodiny a hodiny sve trapeni, jak ma strasnou zenu ovšem... Stejny den. Nas obyvak, v Hornich Pocernicich, Nachodska 707, Praha 9.. Datum je cca pul roku před tim, nez se Hanka zacala rozvadet v rijnu 1998. Pouceni? Neberte si sve business klienty [zejména ty bohatsi] k sobe domu. Rozbiji Vam rodinu.
VYSVETLENI:
Poslanim tohoto bulletinu je zabezpecit informovani o pripadu zavrzeni deti Kizakovych, Adama a Niny, ceske obcany, od jejich otce Juraje Kizaka, ceskeho obcana, matkou deti Hanou Kizakovou, obcanky CR. Bulletin bude vychazet do te doby, dokud budou deti zavrzeny, nebo do te doby, dokud bude alepson jedna osoba, ktera jej bude ochotna odebirat. Jedna se o vydavani elektronickeho informacniho media, podle zakonu CR s tim souvisejici. Dalsim cilem tohoto media je zabezapecit verejnou kontrolu nad chovanim obou rodicu deti. Kdokoliv chce do tohoto bulletimu prispivat, jeho prispevek bude v needitovane podobe zverejnen, pokud k tomu da svuj souhlas. Vcetne uvedeni jmena a spojeni, at je to vsechno pruhledne az na pudu, at nemuze zadna ze zucastnenych stran rici, ze se jedna o manipulaci. Dalsim cilem tohoto buletinu je snaha o navazani komunikace mezi rodici deti ohledne deti a jejich zavrzeni, ktera v tuhle chvily temer zadna neexistuje, protoze se ji matka vsemi zpusoby brani. Autor bulletinu bude vdecen za jakokouliv snahu jinych osob a instituci, kteri se pokusi o zahajeni normalizace v jakemkoliv aspektu.
>
Copyright: Juraj Kizak, 2003. Sireni tohoto mailu elektronickou formou je dovoleno na konkretni emailove adresy, neni k nemu potreba souhlas autora. K umisteni na web je potrebny souhlas autora. Tiskova verze rozsirovani mozna rovnez jen se souhlasem autora. V pripade, ze nechcete bulletin dostavat, odpovezte prazdnym mailem, nebo mailem se slovem ZRUSIT, z adresy, kterou chcete odstranit, na emailovou adresu juraj@kizak.com. Z rozesilani bulletinu budete okamzite vylouceni. V opacnem pripade souhlasite i nadale se zasilanim tohoto bulletinu na Vas email, na ktery jste jej obdrzeli do ted.