III.W.11: S ucitelmi deti. Nelutujem. Hanky (ubohe) negociovanie...

Piatok, 13.8. Mam zase radost. Taku malu, ludsku. Bol som cele poobede dnes v skolach deti. Rozpraval s kazdym z ich ucitelov. Vsetcia boli velmi prijemny. Pochopili, ze som tu, aby som sa dozvedel nieco o mojich detoch, pretoze sa to od ich matky nic nedozviem. Som otvoreny, priamy. Ze od nich nechcem nic viac nic menej, len nech sa ku mne spravaju ako k inym rodicom – nie ako k prisere, za ktoru ma maluje Hanka... A urcite bude po mojom odchode, ako vzdy doteraz. Ma to v sebe, je to v nej zakorenene ako cervicek v jablku, az uplne uprostred, neda sa to vyhryzt, zahodit, vylupnut... Len s celym jablkom. A to by musela zmenit sama seba, svoj pristup k zivotu, hodnoty… Prvykrat sa ku mne choval niekto v spojeni s detmi tak, ako k obycajnemu cloveku. Neboli este ovplyvneny Hankou, len mali zakladne info od svojich principalov, evidentne budu az teraz, ked odidem, ked sa bude sdnazit skazit vsetky moje vztahy s ucitelmi deti, aby sa na mna znova pozerali ako im ona povie. Ako na priseru... Dnes som si vsak podal s kazdym ruku. Rozpraval sa o ich predmetoch, co ucia, oboch Adama ci Ninu. Chvalil svoje deti, ako su dobre aj v tychto ich predmetoch. Ano, je to pravda. Chvalim sa nepokryte, pretoze som sa X rokov nemohol chvalit... – lebo som nic o svojich detoch nevedel… Ucitelia starych skol deti, mi pisali teraz maily, kazdy o tom, ako sa Nina, Adam ucili. Wow to keby ste videli! Som hrdy na obe rovnako. A len vdaka ucitelom sa dozvedam o osobnostiach svojich deti – nie od Hanky-matky, ta mi nic nepovedala. Par riadkov, skutocne par, ze sa deti dobre ucia. Nic viac, co ako preco, nic viac. A tak sa dozvedam, ze moj syn Adam je dobry v drame uz minuly rok, ze je hardworking, a ze v matematike, teda algebre sa slusne chova, uvedenych par prikladov k tomu, evidentne este vplyv jeho evropskeho chodenia do skoly, pretoze mi to jeho ucitelka tie mravy este zdoraznila – a ja som na neho VELMI VELMI HRDY, ked som to cital… Mal som slzy v ociach, verte mi. Aj dalsi ucitelia. Adam sa zmenil, posunul inym smerom, ako bol ako osemrocny, devatrocny… Dozvedam sa to az teraz – od cudzich ludi. Nemuseli. Napisali. Podelili sa so mnou, ponukli mi ruku, ci este nieco nepotrebujem. Pochopili, ze zbieram minulost I pritomnost svojich deti, po zrnkach. Chyba mi stale cele more ich minulosti, Hanka mi neumzonuje a neda vediet, co robili, kde chodili po cele minule roky, o co sa zaujimali, ako kde a s kym trenovali, chodili na kruzky… Aby som sa nemohol s tymi ludmi rozpravat sam. Dusevny terorizmus. Tyrania. Symptomy odpovedajuce zaverhujucemu rodicovi.... Taskze vlastne vsetko tak ako ma byt zo strany Hanky. Keby sa tak nechovala, nebola by jej diagnoza tak jasna... A nikto by nevedel, preco to robi. Teraz to vieme. Adam sa znova zapisal znova na dramu, aj tento rok, to by som od neho necakal… Nie, nie som ten rodic, co musi mat z dietata Paganiniho ci Picassa ci Lendla… Ale mam radost, ked pocuvam od ucitelov Adama, ze pracuje tvrdo, ze sa snazi, ze je slusny. Aky to rozdiel oproti tomu, ako sa chova ku mne dnes... Rozdovjena osobnost? Na nIne to bolo videit uz minuly rok, ked si vymyslela fiktivnu kamaratku, len aby sa ku men mohl slusne spravat, ako ta kamaratka... Nie, nehnevam sa na svoje deti. Zavrhnute diteta s a nedokaze spravattiez inak v stave, akom je. To jej jeden z dokazov jeho zavrhnutia... V novej skole v TX pred rokom, ked prisiel Adam, ze sa vraj len pomaly ukazuje, rozbieha – a potom to zneho postupne vypadne. Vypadlo. Ano, to je on, jeho povaha. Nie je taky otvoreny ako Nina, drzi verci v sebe najprv, dokial sa prejavi. To ma po Hanke-Maminke. Ukazal ucitelom, co v nom je, az ked si zvykol na nove prostredie… To Nina zase je hned a vsade vo svojom zivle… Ukazuje sa, predvadza... To dobre. U oboch. Kazdy je aky je… Som na Teba hrdy, Adam, citajuc o Tebe! Niny ucitelka, pretoze mali hlavne jednu hlavnu ucitelku este v stvrtej triede aj tento posleny rok v TX, Ninu vychvalila strasne velmi az do neba. Nina je vodca triedy ;-) to sa nedivim, ma byt po kom… A ma zaujem o nove veci, chce sa ucit [ale to uz som asi pisal… no a co, chvalim sa znova…]. Adam ma asi styri predmety ako pripravu na Advancement Placement, teda tzv. Preparation for Advanced Placement. Vsetcia byvaly ucitelia si myslia o mojich detoch, ze budu uspesny, na co siahnu… Prajem im to. Kazdemu ucitelovi ponukam sam seba, keby nieco potrebovali pre skolu, triedu. Som dobrovolnik - na dalekej misii v Prahe.... Ale srdcom a dusou uz v skolach deti, v mieste bydliska deti, Willow Park/Weatheford. Stal som sa clenom Parent Teachers Organization. Plati sa 5 dolarov za jednu rodinu. Len raz, v ramci celeho Aledo School District. Zaplatil som za kazde moje dieta pat dolarov, aby nekrivala ani jedna skola. Este sa pamatam, ako hanka minuly rok mi pisala, aby som neplatil tu ciastku, ze oa uz zaplatila za deti... Ano, za seba. A nepriala si, aby nikde figurovalo moje meno... Zvrhle, zvrhle, co robi, ako mysli Hanka, len aby otec jej deti nebol nikde, nikde v zivotoch deti, ani menop, ziadna zmienka, pritomnost – nic... Vyplnil som dotaznik dobrovolnika. Ze budem kopat zahradu alebo datlovat data do PC proste co im bude potreba... Samozrejme, je tu Hanka. Vsetko sa pokusi zrusit, prerusit, zarazit, zkazit... Dnes to vsak tak je. Ucitelia maju zaujem. Jedna o kamene z CR na Geologiu, dalsi na knizku matematickych prikladov, dalsi o programy divadiel v Prahe pre dramu, dalsi data zemepisne o CR a SR... Atd atd. Vsetkym nieco poslem. Nech sa tych veci dotykaju moje deti. Ja vcera, oni dnes... Ja dnes, oni zajtra. Nech v skole vedia, ze existuje Cesko, Slovensko. Ako ja viem ze existuje Amerika... nech moje deti vedia, ze „ked nemozem byt s nimi, ako kazdy iny rodic, tka som v ich zivotoch vsade, kde su oni...“

* Mluvim s ucitelem Adama na Algebru. Starsi pan, bilovlasej ale radne vypadajici chlap, sportovni typ. Chce si povidat, povidame si, jak se uci u nas, u Vas, za nasich mladsich casu. Ze on uci sveho syna metricky system... Uvital by priklady z jineho sveta. Bude delat s Adamaem PAP Geometry.

* Podla toho, co mi napisali ucitelia, je vidiet, ze Hanka dba na to, aby sa deti riadne ucili. Ze im venuje cas. Dakujem jej za to. Robi to, co sme robili predtym obaja. Venovali detom cas, co si zasluzili, potrebovali. Ucili sa s nimi pisat, kontrolovali zosity, tasku… Dnes to uz nepotrebuju vsetko – za to ale nieco ine. Stale cas rodicov. Hanka im ho venuje, vedie ich k riadnemu uceniu, to je vidiet. Pisat som ich asi ucil viacej ja predtym, pretoze Hanka este u toho varila veceru... Mali sme to dobre rozdelena, ako rodicia. To fungovalo. Priatelstvo s business klientom Lockheed Martin nie. Kvoli nemu prestavala varit veceru, isla s nim telefonovat od nasej spalne.... Rozbilo nam to rodinu. Navzdy pre mna zostane ten clovek uz len Devka Laurenzo, DL. To chlap chlapovi nerobi. Teda ten, co je priamy a otvoreny. Devka to urobi vzdy.

* Vcera som poslal posledny balik. Dvanacty... Nine tusku, taku so styrmi funkciami, modru a cervenu, a k tomu ceruzku, 0,5 mm a k tomu este nejaky popisovat. To vsetko sofistikovane v jendom.... Adamovi CD s demo hrami. Oznacene pre 16 rocnych... Tak som k tomu napisal, nech to najprv ukaze Maminke, aby si to pozrela, ci to je uz vhodne pre neho, ak nie, nech mu to este neda...

* Zda sa, ze niekto Hanke z CR pisal na mail, ci telefonoval na telefon deti. Stazovala sa hned mne, mojmu pravnikovi... Ze je to preto, ze som uvidedol telefon deti, ze deti moze kontaktovat pedeofil... Ano, uviedol som, ako vite, je niekde v predchadzajucich rozpravaniach. Slubil som jej, ze preto opat vo svojom zpravodaji pred ti do buducnosti priestoru a casu nasim detom jednoho dna, poviem, ze som ten telefon uviedol pre vsetkych len pre pripad nudze, keby sa mi nieco stalo, aby to povedali mojim detom... Nepiste preto prosim zbytocne na Hanky email ci netelefonujte na telefon deti, co som uviedol predtym niekedy. Viem ze niekto mi chce pomoct. Plno z Vas. Skutocne to nema zmysel, Hanka svoj pristup sama nezmeni, je to v mudrych knizkach. Verim im, Hanka robi presne to, co je tam napisane. Deti – bohuzial – tiez.... Urcite sa vsak nebude hanka stazovat, ze jej pisete ci telefonujete, kto ju bude kontaktovat a chicet povedat jej nieco spatne o mne. To sa stazovat nebude. Takze je to na kazdom z Vas, ja sa pravdy nebojim, ziadnej… Hanka vsetko dokaze vyuzit proti mne. Pohar poloplny ci pohar poloprazdny... Pozor vsak preto, ked nikto nenapise, bude je to podozrive tiez, pretoze ked som ziaden telefon neuviedol – vsetko bolo rovnake z jej strany – ako je teraz. Deti mi neukazala, telefonovat s nimi neumoznila, robila vsetko naschval… Z mojho pohladu je to teda stejne. Cokolvek urobim smerom k nej, v snahe dobrej, ci menej dobrej – je to o nicom. Malo. Ako nic. Nic sa nemeni. Hanka zostava stejna, rovnaka. Tvrda. Nekompromisna. Do zivota deti patri len jeden rodic. ONA. Nestastna, hrajuca sa na stastnu. Je to na nej videt, poznat. Bojuje s veternymi mlynmi, ktore neexistuju. Nepocuva. Co pocuje, je hucanie vetra, nie mlynov - ide dalej. Ja som bezpochyby Don Quichote snazias sa o zmenu jej pristupu v rovine ludskej stael – ale nevidim rozdiel medzi mnou a nou…Len kazde na donquichotstvo je ine. Ona sa priblizuje k mlynu. Blizi sa cas, ked si zlame svoju kopiu… Na neexistujucom mlyne. Je mi ju luto.

* Nestihol som napisat vsetko. O Willow Park, kde ziju moje deti, o horku v aute, a malo benzinu. O mojom vylete k moru na jeden den minulu nedelu [to este napisem], viacej o zneuzitej terapie deti od Hanky. O neziskovke Freedom House, zaoberajucej sa domestic violence a abuse, o Hankinom stazovani sa ze posielam detom SMSky vraj je to ivh obtazovanie a nie je to nardiaden sudom, ze ich mozem posielat, o vraj mojom spehovani Hanky, ked som navstivil Freedom House, lebo vraj tam Hanka chodi ako dobrovolnicka – co som sa dozvedel az od mojho pravnika, ktoremu sa stazovala. Ja som sa tam vydal tiez ako potencialny dobrovolnik mimo ine – teda poziadal o pomoc tam, po tom, co som sa dozvedel od jednej W. psycholoxky, co ju predtym Hanka kontaktovsala – a nakoniec nevybrala pre terapiu nasich deti, pretoze bola nebezpecna a vedela o PAS... O alkohole za volantom v Texasu. O tom, ze Hanka na jednej strane neustale ziada, nech vsetky informacie z webu, a na maily co posielam, aby som neposielal, pretoze sa boji pravdy a public scrutiny – a na strane druhej moj web sama pouziva, a stahuje si moje fotky z neho [inac by ziadnu sucasnu nemala], ktore potom rozposielava na policiu v amerike, pretoze sama moje nove fotky samozrejme nema. A na webe su moje fotky, aby ma jedneho dna deti poznali, ako vyzeram. Bez vlasov pomaly, uz tiez i bez zubov pomaly, starnuci chlap s bielymi vlasmy cakajuci na zazrak... O Open Information Act... O HandycAPOVANych Detoch a Pythyan House, o deti z roznych rodicov docasne bez rodicov, o tom, ako je to s testom IQ, o skolskych knihach deti viacej, ako som studoval dalsie Adamove, co som mal pozicane na tyzden... O masazi skoro erotickej. O golfovych kluboch ako dobre mapuju americku spolocnost a kastuju ju podla prijmov… Tak o tom vsetkom mozno inokedy, ked bude zase cas. Teraz ma zase cakaju v Prahe po mojom navrate same neradostne veci. Polku z nich zase zariadila Hanka, aby som sa nenudil. Dalsia je ohladne mojich firiem, co ma zivia. Klienti necakaju, veci sa menia...


* Zajtra je podsledny den moj pred odletom v nedelu, 15.8.2004. Nelutujem cas, peniaze energiu, ze som tu bol. Aj ked som nevidel deti. Bol som tu. Splnil svoju povinnost voci detom, pokusit sa o nich starat, mat o nich zaujem, vychovavat, byt v ich zivotoch… Urobil, co som mohol, co bolo v mojich silach. Ludsky, pravne. Na viac nemam. Sil, energie – ale hlavne penazi, aby som to pohol kupredu. S tym Hanka pocita. Vie, ze kazdy moj den v amerike ma stoji neskutocne vela financii – a urobi preto vzdy vsetko, aby som cim dlhsie deti nevidel... Lebo sa vzdy musim vratit. Ako to nazvat? Nemam slov, uz nemam slov na chovanie Hanky. Dusevny tyrania.

Mam Ta rad, Adam. Mam Ta rad, Nina. Chybate mi. Velmi. Objimam Vas. Modlim sa za Vas.

Oco. 13.8.2004, piatok vecer, Best Value Inn, Weatherford.


PS: Tady je nebo mel byt cely seznam baliku a knizek, co posilam detem: je to spis pro me a me deti jako dokument do budoucnosti priestoru a casu:

PPS; Hanka se snazi negociovat. Hadejte wo co. Ze mi pry posle od ted fotky deti ze skol… Ted, kdyz jsem si je zaridil sam za daleko vetsich nakladu. Ted, kdyz mi do ted neposlala, nedala vedet o fotkach deti novych ani jendou, co se dovidam tady… Jen abych zrusil sve povidani na internetu. Pro verejnost, co delam. Ano, je to jedine, co mi zusalo. Pravo se vyjadrit, pravo slova. Aby jednou nase deti videli a vedeli, kdo dela a co… A aby byl cely pripad nasich deti pod vrejnou kontrolou. Nelibi se ji to, to je jasne. Ukazuje to vse na ni prstem, co dela. Napsala ten “navrh” memu family councelor. Slusne ji odpovedel, “Mila pani Laurenzo, posilat fotky deti druhemu rodici je precy normalni vec, ze to neni vec k negociovani…” Hanka se strasne urazila, a napadla jej, ze je neprofesionalni [ma 36 letou prax]... Welcome to Hanka!

PPPS> Mluvil jsem s detmi. Sobota 14.8.2004. Chvalil je, co se o nich dovedel ze skol. Adam nemel zajem to slyset, prerusoval mne. Nina si to vyslechla, je videt rozdil jejich povah [B4]. Kazdy “vydrzel” deset minut. Evidentne Hanka „zapracovala“, protoze byla tlacena k tomu. Aby deti se mnou kazdy mluvil. jak je videt, kdyz jen trochu neco udela, ze deti poslouchaji... Hanka to vsak dela, jen kdyz musi, skutecne nema jineho vyhnuti. pak ze sebe udela "hrdinku", a chce za to zase ode mne "neco", nebo "neco vic", opet "vsechno", jen abych se zase vzdal "neceho" - co ji vadi. jako psani totoho bulletinu, pravdy o detech a ji... Boji se soudu. Nedivim se. Tak alepson po dlouhe dobe naplnila opet minimalni pozadavku soudu ceskeho i I americkeho, ze mohu s demti mluvit tydne 2xdeset minut.. A deti se mnou mluvili presne 20 minut a dve sekundy, deti se divaji na hodinky, smutne… Vsechno jako doposud, co se tyce deti, jak se mnou mluvi. Jedna vec jina. Dnes jsem vyzkousel, hned od zacatku, jak bude Adam reagovat [protoze on je to obycejne, kdo zveda telefon]. Kdyz reknu cesky ci slovensky hned na zacatku obycejne “Ahoj Adam, to je Oco” rekne “Speak English” – a pripadne hned polozi. Tak jsem dnes zmenil, zacal hned anglicky „Hi Adam...“ Adam automatikcy rekl „Speak English“ ani nedavajic pozor, jak mluvim [misto pozdravu, to uz nepouziva vubec, nikdo jej k otmu nevede…]... Evidentne “pripraven”. I kdyz jsem zacal anglicky. To je v nem. Zautomatizovany robot zmanipulovany, brainwashed [viz Warshak.com, Rgardner.com a warshakovou knizku Rozvodove jedy vyslou I v cestine] pripraven hned atakovat sveho otce, bez ohledu na fakta, realitu... Je mi to lito, protoze takove znaky pozoruji mnoho, a kdyz to slysi cesky psychologove, jak se deti ke mne chovaji, nenachazeji slov... I v americe uz poznali ze se jedna o PAS. Nina taky dnes, kdyz jsme mluvili o mych obrazcich, ktere jsem jim namaloval, a o tech, co jsem ji minuly rok dal, originaly, co si prala, v New Mexico [mam to taky na fotce, jak se nimi prohrabuje...] mi Nina dnes rekne, ze zadne me obrazky, co jsem maloval pry nevidela, nema, nevzala si [?!?]– a o cem ze to vlastne mluvim... Nevim, jeslti jen lze ted – co by byl ten lepsi pripad odpovidajici zavrzenemu diteti – nebo ze si to skutence nepamatuje? Divala se na ne dlouho tehdy v New Mexico, bylo to v court clinique, za oknem soudni psychologove sledujici to, a byla to jedna z mala veci, kterym Nina venovala pozornost ode mne, prohlednout si stovku mych obrazku z doby, kdy jsem nevedel, kde jsou, a maloval to povecerech, predstavujic si, jake asi obrazky by mi namalovala ona, protoze mi je predtium amlovala, nosila ze skolky… – a ona si to ted nepamatuje vubec? Veci z pred roku? A ty nejhezci obrazky si pak vzala ode mne, jako jednu z mala veci, sama, ptala se po nich… Byl jsem tehdy rad. Vzala si neco, v cem bylo plno me nehlubsi pozitivni energie pro ne, pro Adama, co jsem do nich daval, kdyz jsem je delal, maloval… Zustali mi jen skenovane kopie v elektronicke podobe... Dnes Nina rika, ze nevi o co se jedna vubec... Tim jsi me dnes zarazila, Nininka, nevim, jak to s Tebou je, jeslti jsi “jen zavrzena”, nebo se jedna o neco jineho… Mam Te rad, jakkoliv to je. Preji si, at uz to vse skonci – a Vasi rodice se dokazi domluvit. Lidsky. V dobrem. V miru. Konecne. Serenity...

NEDOKONCENE >
Moj posledni den v americe ted zacal jako pri priletu. Na exitu 409 smerem do Forth Worth. Je tam shopping center, takovy maly, pro kamionaky. Pry tam najde nejake CDs… Snazlil jsme s ena poslendi chvili si koupit nejaky hiphop na pamatku – ale ne bezninkach kolkem nic nemali. Taky Wallmart [celkem 1,3 mil zamensytancu po svete] nemel hiphop. Jedno CD. Jinak ma country, rock pop a pod. Zadnou hiphop prihradku. A to jsme kvuli tomu specialne do nej zasel… Exit 409 je vetsi, je zameren vic na kamionaky. Petro, tak se jmenuje ten shopping center pro ne – mel par veci, ktere ja nepouizvam – ale kamionaci ano – ale hip hop taky jen dendo CD. A tak jsme si tma koupil Best Blues vydanej v 1994, a rhythm and blues best of all times, asi z roku 1999. Tak uvidime. CD prehravac mam uz ctyri roky pokazenej, jeslti si je nekdy prehraju brzo… Pokracuji dal smer FW uz. Mijim odbocku exit 4189, Willow Park. Tam bydli me deti. Loucim se v duchu s nima. Vratim se deti. Mam Vas rad… Odbocka Exit 420, Alewdo. Opet odbocuji. Do Book drop box u me knihovny vhazuji Road Texas Guide, co jsme tam mel pujcen jako radny clen. Je nedele, je zavreno jinak.

Mam casu, jeste neni ani jedenact, a tak jsem se rozhodl ze nepojedu po dalnici, ale po silnici 183, ktera sice obchazi centrum, ale taky to neni jeste radnej okruh. Malo lidi. Pred kostoly auta. Jsou bud tam – nebo vyspavaji. Vsechna parkingy u obchodu malych kolem – prazdna. Jeste rano ve Weatherford byla malinka bourka. Ale je zatazeno, pro mne dobre. Slunce se jen sem tam prodira... Aut je malo i Na silnici, pomalu vychutnavam pocit autoveho turistu rozhlizejicicho se po suburd of FW. Hodne obhodu a restauraci s mexickym nadychem... Mam stale auto. Da se vratit porimo na letisku. Ale za 15 dolaru navic. Ale se systemem nevybabrete tady.Kdzzbch jej vraitl nekde ve FW ci Dallasu, usetril bzch 15 dolaru – ale za taxika ci shuutle bus zaplatil dalsich 30 az 50 – pokud primo z Weatherford. Na letisiti se palti vyssi tax, dan, a tak je to tam vsechno drazsi... Firemnim zakaznikum to nevadi. Mne ano. Pujcen auta se odevzdavaji na hromadnem Renatl CARS return Center, Vsechny firmy jsou tma. Hertz, Alamo, Enterprise, Adavantage, Avis,... Hend jak prijizdim, a oteviram dvere, uz me zdravi pan s elektronickou ctexkou v ruce, v ni samozrejme aktualne stahnuta data z PC DB. Mr. Kizak? Ze Yas, prekvapen, ze „mne zna“, To o tech datech jsem si uvedomil az pak. Skontroluje auto, benzin, stav. Pta se na to, jeslti je OK, rikam, bylo to perfektni, jen snad od zacatku kdyz pustim volant, tak snd trochu „ujizdi“ vlevo... OK< zapisuje to. Kontroluje ucet, jde k PC co mam ve sve kukani. Vytahuji sve svrsky, prichazi, dava mi psoledni ucet. Platil jsme jej totiz vzdy po tydnu, nikdy nevedic, co se stane dalsi den, kdy me Hnaka necha „vyhostit z USA“... Tydenni rate byl temer o polovinu levnejsi, nez ta denni sazba. Mesicni sazbu uz nemaji, jen pro firemni zakazniky...

U Check-in pultu u meho leytu opet fura Indu, jako u cesty sem... Dallas – Franfurt – Delhi... Deti, maldi, stari. Na zidlich v hale sedi jeden starsi par, vypadaji jako indicti kralove, kmneovy vudci nebo co... Chtel jsem je odfotit, ale v tom shonu jsme top nestihl. U check-in fotim z fronty, kteoru stojim. Par lidi si to vsimne. Jsme prekvapen, i kdyz jsou daleko, postavi se do „fotograficke pozy“ pro mne. Odfotim je. Rukou na znamnei vitezstvi jim dekuji. Usmevu. Muj jejich. Jeden indicky par se dokocne objal kvuli tomu. Hezke. Indove jsou prijmeny lidi... Par kovboju. Cvak, snad je mam. Jsou to ti meststsi, city cowboys...

Podobne, jako vcera, kdyz jsem odpoledne se jeste vybral z W. do FW, Stockyard. Neco jako „parkingy“ pro kravy, ktere se z FW v dobe Divokeho zapadu 1860-80 a snad jeste par let pak hnali specialni cestou mna sever. Ne jatka. Sli dal zive. Doprovazeli je cowboys... Chilhous Trail se to jemneuje... Povedlo se mi tma dokonc evystoupit kolem sesty vecer, projit tu halvni ulici, turistickou atrakci. Vesel jsme do jednoho obchodu. Za pokladnou krasna cokoladova cowgirlka, v bilem stetsnu. V lete kovboji maji bilej klobouk, v zime cernej nebo tmavej... Zeptal sjme se ji, jeslti si ji muzu odfotit, cernosku v bilem klobouku, Sure, odpovida, a uz se pozuje, ja jsme myslel, ze si ji odfotim u praci, prirozene,jak uctuje – ale ona ne – uz s epostavila, usmev. Fotim. Dekuji. Ona take... Nic jsem tam nekoup;il. Jo vlastne jo. Par pohlednic Texas na vsechny zpusoby. Vsechno je tady podle nich samotnych Bigger and Better, a to i vzhledme k americe. Proto je ostatni amerricani nemaji radi... Ukazu Vam na pohlednici, jak se vidi smay vuci americe. Takove nacionalisticke to pripada, kdyz to uvidite... Tak to byla moje pulhodinova prochazka po Sorckyard ve FW v sobotu podvecer. Predtim jsme si bol jeste naposled zaplavat, horko. Udelal jsme par fotek mych mladych guards, co se tma o mne starali, aby se neutopil. Pred par dnema jsme jim koupil pizzu. Vlastne dve. Ze jeslti to neni nevhodne. Chtel jsme jim nejka podekovat, byul iskutecn evyborni, perfektne organizovani. Je jich v radne sluzbe asi sedm. Jeden pokladni. Tri „nahradnici“, oddychujici. A tri ves luzbe. Na trech emairech kolem pool. Toci se po 15 minutach, aby nezaspani, a neztratili pozrnost. Dobry. Po trech sichtach jeden vypadava, a nahrazuje je jeden dalsi z „nahradniku‘‘‘... Na kjonciu poradne uklidi, vysypou kose, atd atd. Najmladsi je skutecne patnact let... A maji autoritu, jako dospeli. Vsichni je respektuji. Dokonce kdyz dva chief guards byli mimo – ale kazdemu ne vic nez dvacet – tka „nahradni chieg guard“ se stala jedna necelych sedmnact pry leta zachranarka. Jak mi poak sdelil Kevin, z kterym jsem se zkamaradil, je to proto, ze je skutecn edobra... ma skills, jak rika. I kdyz on je starsi. Kevin. Taky ale proto, ze je to divka jednoho z tech head guards, ktery ji do teto pozice urcil... ;-) „Kamaradenschft“ funguje vsude stejne...

* Fotim par letadel pres okno, jednu z nich, ktere me poveze zpatky. Pristalo presne. 13.40. Zpatky leti 15.30. Predstavte si, 1 hodinu 50 minut ma „rota cistici a zasobavici na to, aby priprVILA letadlo na dalsi let. A to vcetne nastupu a vystupu dvou az tri stovek cestujicich... Klobouk dolu! Poveldo se jim to, starujeme presne...

* V hale predtim jeste vidim par americkych vojaku. On. Ona. Ptam se, jeslti je mohu odfotit. On souhlasi, ona ze radsi ne, odtahuje se. Rikam, zed buud rads, kdyz tam bude taky. OK, stavi se do fotopozice. Cvak. Done. Dekuji. By the way, kam jdete. Do Iraku, on na to. Wow! Tropchu me mrazi, zitra muzou byt mrtvy... Zema jim Come back home safe. Ne nesouhlasim, s valkou. Zadnou valkou. Ale kdyz uz je – at se vsichni vrati domu zivy. Zdarvy. At bojuji mrkvy jako savlemi a hrachem a pomerancovymi kurami jako naboji do cehokoliv, z ceho to vyleti. A kdo dostane zasah odpadava, a uz nemuze bopjovat. Vraci se domu. K zene, detem, matce, milence. Ona k muzi, detem, rodicum, milneci, klukovi... Odchazi. Pak vidim jeste nekolik skupin americkych vojaku. Vypadaji skvele. Dalsi zena mezi nimi... Ne zaviidm jim. Bush vcetra prohlaisl, ze varit nekolik desitek tisíc americkych vojaku a support staff ze zahranici domu. No jo, ale to je zejmena politikcy tah, nekdo z jeho volebniho tymu mu to poradil. Vetsi nadeje vyhrat volby... Stejne vsak dobry. Par rodicu a manzelek a milenek uvidi sve blizke zive, kteri by se jinak nevratili. God Bless Bush? You decide... I believe in miracles...

* Letadslo plne. Prve zpravy z Evropy na TV okruhu kanal one, anglicky. Europnews. Az ted si uvedomuji, z ejsme se vlastne za cely mesic nedovedel nic o Evrope z americkyhc novin USA Today, ktere jsme poctive procitaval behem snidane. Byli totiz zdarma v hotelu vzdy na recepci. Neco sem tam jsme pakm se doslechl jen ze CNN... Amerikcy plavec Phelps nebo jka s ejmenuje cchce prolomit rekord dalsiho aermicana Marka Spitze na olympiade, ziskat osm medaili... Mar jich ziskal sedm. Byl to muj heroj, v tom roce 1972, Mnichov. Plaval jsme tehdy tak trochu nerkde v malewm mestecku na dalnem Slovensku – a Mark to umel. Jo, to jsem mel jest e ty plavky zavodni, co jsem ted oblekl na mistni plovarne, byla to firma Isky, a to meli tehdy jen zavbodnici. Byl jsem taky maly zavodnik ;-) Nikdy jsme nic nevyhral, kdyz jsme prvne doplaval „svuj zavod“ na sto metru kraul, tak jsem temer omdlel, vypalil jsem jako o dusi, prevnich dvacet pet metru vedl – a pak se propadl nekde do pole porazenych, nevedic nic o taktice a nertozlozic si sily na celych stometru... Ale vim, co to jew za dril, trenovat plavani. Vi to i dalsi amerikcy olympionik, zlaty vitez z posledni olympiady, ktereho si pozval Jay Leno do sve Late night show. Jmeno si nepamatuji, ale byl sympaticky. Rikal, ze denne plabve 6 hodin. To ja plaval hodinu, a pak doma vzdy upad do posytele po treninku... Rika, ze to jde, ze sem tam pak uz mluvi s tou cernou carou, co jej sleduje na dne bazenu. Ale to pry je v poradku. Horsi pry az to je, kdyz ta cerna cara zacne mluvit na nej... ;-)

* Galvastone, St. Tropez Texasu. Muj 2dnovy vylet k oceanu.
Tenhle vylet venuji mym detem, Adamovi a Nine. Ostatne, jako vsechno.
Nedele rano.ste v sobotu 8.8.???? o polnoci jsme nevedel, jeslti s enejkam vyberu... Ze pry jak vstanu. Potrebuji break, oddych, vypnout. Na dva dny se vska nikam nechystam, jen tak na otocku. Rano otviram oko, jen jendo, to je jeste tma. Skvira v zavese tmavocervenem rudem ci bordsovem to rika. A Ja unaven. To je brzo, zavirtam oko, spim dal. Po druhe, uz je to lepsi, cas – za 5 minut sedm. OK, jdu. Rozhoduji se. Zadny notebook, zadne papiry. Plavky, piti, bryle, tricko. Kratasy. Sedm dvacet I am on the road. Cil: Ocean... Kde? Houston, mozna Galvastone. Nevim, uvidime. Nechci jit dalnici to nejhlavnejsi, hledam od zacaktu cestu bocni, na mape je. U benzinky o ni vsak nevedi. Ach jo, tak nakonec jdu az na Forth Worth, a dolu na jih. A pak ze pujdu po dalnici c. 6, sikmo primo na Houston. Je tam pry jeste vic horko...

Ale rano mi preje. Je pod mrakem, slunicko nepali, vypada to na doboru cestu, prijemnou, myslim si. Neposloucham radio, Jeste jsme se neprobral? Ale jno. Posloucham ticho. Nedelne ticho. Potrebuji relax. Dalince prazdna. Prvne vidim americke ridice jit devadesat, i vic, tedy neco kolem 140 km/hod. Prazdna dalnice k tomu pobizi. U nas – ikdyz je na dalknich povoleno 130, jak vite, bezne rychle auta na Prah-Brno a dal delaji stopadesta, sedesat, sedmdesat... Tady jsou v tomto holedu velice slusni. Maximalne bezne porusuji rychlost o 10 mil/hodinu. Ted s eukazlai. Nedele, prazdna dalince – a oni si to „svisti“ vic... Dovidma se z prospektu o Texaus predtim, resp. z mapy. Z epovolena rychlost je na dalnich bezne 70 km/hod, v noci o 5 min. To je nejvyssi, jakou jsme kdy predtim v americ evidel... Na mem pravidlenem useku kazdy den je vsak mezi W. a FW max. 65 i pres den... Ted se po projiti FW dostavam tedy na randou TX dalnici. 70 mil/hod. Svisitme si to vsal 80, sem tam devadesat. Je zatim tak chladmno, ze nepotrebvuji klimatizaci. Dalnice se pomalu zaplnuje, lidi vstavaji, posouvji se ke svym kostelum, pribuznym, n aobed k ordicum ci rodine vzdalenen nekolik desitek ci stovku mil... Nejsme jednim z nich. Posouvma se od sve samoty do sve samoty, alepson uvidet ocean tam nekde na jihu. Mexicky zaliv. Jeden den. Kolem 350 mil tam. Pak zpatky. 700 mil, cca prez tiisc km, cesta Praha Banska Bystirac a zpatky. U nas vsak na to neni dalnice vsude, tady by to melo jit driv... Zkousim, kolik to me auto da... Sto, stopet. Vic si netroufnu. Ne kvuli ryuchlosti –0 ale kdyz Vas tady zastavi za „speeding“, nemamte sanci je ukecat, jako zre jst ese ponahlal do nemocnice nebo neco... Prostye Vam vemou ridicak, nebo rovnou do vezenio, a soudce Vas rovnou v ten den odsoudi napriklad na ostre dny, nebo na verejnoprosesne prace. Mimoto zapaltite pokutu, a to paradni.... Takz echvili na stopetce a koncim, a tyo jsme nebyl na maximu... Mitsubishi je dobre, slo by do 200 km/hod, ale neskousim jej. Vim, ze s ena nej mohu spolehnout. Stosedesat stacilo... Protoze vsechny vzdalenosti jsou uvedeni v milich tady, zda se mi, ze mi to hodne dlouho trva, dokud s edostanu k nejblizsimu mestu. Proc? Prootze ve vnitr mam automatikcy vzdalenosti v kilometrech, tedy pocitma cas podle toho – a v milich je to o polovinu delsi... Nevadi, zvykam si, uveodmuji to. Ze tricet mil je temer padesat km...

6. nerozumi vubec

* Muj Lncer je vsak precy jen male auto. Na nerovne dalnci je to citit. Sportovni jizda mu svedci – ale mne ne. Hrkoce to, hrkoce, akdyz jedete stovly mil ,neni to komfortni, chcte to ten velkej americkej korab nejakej...

Jedu dal. Blizim se k ..... hele, co to vidim. Czech Deli and Bakery, Shop next exit... Wow! No jo, to je oblast u mestecka West, kd eje ceska komunita imigrantu z davnych veku.

III.W.10. CNN stats, vrazda tehotne zeny, MBA. Fotka Niny. Napisy. Ucitelia deti. Nina a moje obrazky

Nasiel som na mojom radiu v aute uz davnejsie dalsiu dobru stanicu. R&B, Rythm and Blues. Spickova! Cuka to so mnou do rytmu, ked soferujem, asi som mal byt cernoch ;-) Tiez jednu pokludneho jazzu. Ale ten R&B pocuvam najradsej striedajuc to s Hip Hopom. Keby to vsetko nebolo prerusovane stupidnou reklamou! Ale ako backup sa to urcite viac hodi k amerike ako biela muzika. Nasladle country je uz len nostalgia niecoho co neexistuje, city cowboys to nevytrhnu... Ale pritomnost ciernej a farebnej a hispanskej kultury je realita, odraza ich zivot, sucasny zivot ameriky, zivocisnu pritomnost vsade kde sa len pozriete, narazite na nu vo Wallmarte, a dalsich shopoch, recepcne v hoteloch, vsade na uliciach, huci na Vas z aut. Zivocisne teplo cernochov, farebnych… Vyjadruju sa svojou hudbou. Rap, hiphop, latino… Pretoze ako vsade je ta spodnejsia cast statu chudobnejsia a chudobnejsi v amerike su cernosi, hispanic a “ine etnikum”, ako ich tu nazyvaju v grafoch USA Today…

* Vsade narazam tiez na Indov. Uz od mojho prveho pobytu v Pittsburghu v roku 1993. Mily narod. Jeden je manazerom v takej malej samoske v Aledo. Je taka neudrziavana, posobi spinavym dojmom. On je asi mojho veku. Zlata retaz na krku. On alebo jeho zena vzdy prijdu velkym autom Toyota myslim, nieco z toho vytahuju. Dali sme sa do reci, pytam sa na ATM automat na bankokarty, ako funguje u nich, odpoveda mi. Vraj to vlastni jeho teta a on jej jej manazerom. Hodiny pozera na benzinku ktoru spravuje, cez okno, ked nema zakaznikov. Nudny zivot. Ale je spokojny. Zda sa, ze si zije dobre. Aj ked vela zakaznikov obchode asi nema. Asi ho zivi ta benzinka? Amerika by mala mat v znamku bezninovu pumpu. To je symbol ameriky. Je vsade, v kazdom malom mestekcu, na namesti aj, ked ziadne nema to mestecko pripadne... Ziadna socha slobody – benzinka… Ja si davam u neho v shope u benzinky burrito s beef and beans alebo s beef and cheese ked som v kniznici v Aledo a okolo strvtej vzdy odchadzam. Dolar devetnact alebo tak nejak s danou. [Benzim u neho nekupujem, je na mna drahy. Asi o pat centov viac, nez je ten u Walmart.] Na plnu nadrz je to ale 75 centov, niekedy, kde je este drahsi, aj viac ako dolar… Aj americania to vraj citia, ze beznin podrazil, na svojich penazenkach, za posledny rok… O 20 centov na galon. Burrito je tu u neho teple, a mne to zaplaca zaludok. Pytam sa na Indov. Ano je nas tu vsade dost prikyvuje. Viem, je ich miliarda, a v Indii je tazko. Su sikovny, pracovity. Poznal som ich na University of Pittsburgh v rokoch 93, 94.. On tu uz ma narodene deti. Je to vsak len cca desat rokov, takze je dusou Ind. Ano, nie vsetko sa mu paci – ale sacrifice for, obetuje to vsetko pre dobro deti. Atakujem ho, ale Tvoje deti potom budu ako americania aj v tom, co sa Tebe nepaci, nie? Hlavne co sa tyka kulutry zivota, tak odlisnej od tej indickej… Dava mi za pravdu, bavime sa dalej, Co tu robim ja. On je tu uz oficilane, pracuje, zije, ale hovori, z e samozrejme vacsina Indov tu prichadza ako turisti a potom sa snazia roznymi zposobmi najst oficialnu cestu ako tu zostat, dostat pracovne ci studijne povolenie k pobytu. Vraj to trva aj 4-5 rokov...

* USA Today a CNN mluvili o nejakych statistikach ohledne studentu na studijne programy MBA zde. Pry je pokles aplikantu. Nejdriv se to projevuje tim, ze se hlasi mene lidi na tzv GMAT test [v anglictine pre kazdhgo z celeho sveta, bez ohladu na to, kde ho pise], coz je test Vasich manazerskych predpokladu a vseobecnych vedomosti potrebnych ke studiu MBA, Graduate Management Admission test myslim… Na zaklade tohoto testu, a urovne skore, co dosahnete pak muzete podle tohoto skore zadat o prijeti na ten kterej program. Napriklad Na Havard potrebujete skore snad pres 700 bodu, na beznou MBA pres 500, ci 550. Tak nejak, cisla jsou mozno jine, princip stejny… Samozrejme plnou penezenku k tomu. Za rok cca 20-30 tisic dolaru pro nejlevnejsi programy, nebo moviteho tatinka ci sponsora… Pred lety, kdyz jsem se prihlasoval k prvnimu programu MBA v CR jsem ten test taky delal. Mel jsem pres 500 bodu, mohl jsme MBA delat. Nezacal jsem jej. Dal jsem prednost pozici Marketing Directora v te organizaci, ktera prave ten MBA v CR delala. Dnes jsou z mych tehdejsich kamaradu, co jsme to spolu chteli zcit – a oni zacali, ja ne – ale prosli vsichni nejdriv radnym kurzem Business English, pripravou na TOEFL, ti nejvetsi manazeri pod sluncem. Teda v druhe lajne, hned po tech Juncich, Soudcich, Kellnerech a pod. Kdyz jsem je pak sledoval cely rok, jak se trapi a delaji veci, jen aby ten titul meli – nejak jsem uz nemel chut to podstoupit, a ucit se veci jen kvuli titulu... A penez jsem mel stejne dost, z jednoho platu nekolika nasoben tehdy vyssi nez prumer, zivil celou nasi rodinu, pomalu se rozrustajici ze dvou na tri a na ctyri. Hanka 7 let popri tom studovala a tak to bylo na mne - nestezuji si, bral jsem to za samozrejmost - takze kvuli penezum jsem to delat nemusel, ten titul, myslim. A tak to nejak pry vidi I dnes ti mladi tady v USA, jistotu v MBA titulu nevidi, mnoho z nich I kdyz vysoce kvalifikovanych s timto titulem, nemuzou najit praci ani s titulem MBA, neni to dnes zadnou jistotou. Zajem o MBA v USA ze strany mladych proste klesa... Zacinaji ctit jine hodnoty. Jake – nevim. Ale nederou se jiz jako driv byti YUPPIES, Young Urbanian Proffesionals…

* Dalsi statistika CNN pak rika, ze taky klesa pocet studentu ze zahranici v USA. Duvody? Jeden z nich jsou prisnejsi bezpecnostni opatreni po ataku na WTC 11. zari. Pocet zahranicnich studentu klesl o jednu tretinu. To je dost, ne? Otazka reporteru cilila i k ekonomice. Nizsi prijmy, mene dolaru do americke ekonomiky z teto strany…

* U par tydnu se tady pretrasa v mediich dalsi vrazda. Zatim nepotvrzena. Mlada zena cca 26 let, snad hispanka alespon napul podle vzezreni, sla rano pred praci pry behat v Salt Lake City, stat Utah, jedno z mest ktere bych nekdy chtel videt, v Rocky Mountains, meste olympijskych her a mormonu, ktere potkavate i v praze a bratislave. Hezka zena, verna zena. Pry pet tydnu tehotna. Zmizela behem sveho ranniho treninku. Pry. Muz - Plesivy starsi asi o par let, za pet let manzelstvi hodne stloustnul, podle fotek, kousku videa. Proti kamere po vrazde rika, ze nevi, co se z jeho zenou stalo, slzy v ocich, boji s e o ni. Hleda ji 2.800 dobrovolniku. Rodiny se modli, podporuji… Policie patra. Po tri tydnech nakonec davaji do vazby manzela. Zistilo se, ze lhal sve zene o tom, ze pry studoval vysokou skolu – ale nedostudoval. University of Utah. O tom nikomu nerekl. Pak rikal sve zena cela rodine, ze je prijat do nekolika univerzit po cele americe na studium mediciny. Zjistilo se, ze ani do jedne nepodal prihlasku. Jeho mila zena, skutency poklad podle videa, verna a stojici vedle nej, pripravena za par tydnu s e prestehovat z Utahu do North Caroliny na druhy konec Ameriky na vychodnim pobrezi, uplne jine podnebi. Tesila s e na to. Uz zacala balit, chystat se… Par dnu pred svym zmizenim pry se neco mezi nima stalo, byla rozcilena, odesla z prace, videli ji plakat… V to rano, co zmizela muz z niceho nic hned o devate sel koupit domu novy matrac do manzelske postele. Proc asi? Police zjistuje, zabavuje auto manzela, zjistuje stopy DNA v aute ztracene Lori, tak se jmenuje ztracena divka. 2.800 lidi stale v terenu, psi, helikoptery, rodiny manzelu, rodice manzelu se trumfujou, jak se meli rady, jak si veri, rodina Lori rika, ze manzel to nemohl udelat, ze ji mel neskutecne rad… Ze lhal? Nevadi, to se deje I v lepsich rodinach. Manzel je nakonec za mrizemi, bude obvinen z z tzv. aggravated murder, tedy vetsi vrazdy nez je jen ta obycejna. Vrazdy dvou lidi. Zeny – a sveho nenarozeneho ditete… Policie nasla stopy krvy v byte, pry vrazedny nastroj, se stopami krve, pozdeji se odhaluje, ze to nebyl nuz, ale pistole nebo puska - a dalsi vecxi, nemuzou rici co, vsechno jsou to jen domnenky a search investigativnich reporteru CNN a pod. Hledani poLori po dvou tydnech a neco konci. Lori se domu uz nevrati. Pry byla zavrazdena. Rano v posteli. Manzelem. Zadny jogging nebyl. Falesne slzy, zneuziti empatie tisicu lidi… Podobne, jak jsem to zazil v USA pred deseti lety, kdy nekde na Vychodnim pobrezi zmizeli dve deti, a matka se slzami v ocich prosila lid v TV, at je najdou, ze je vzal velkej cernoch a odnesl… Lidi udelali plakaty deti, rozdavali na ulicich, obrazek potencialniho cernocha-unosce k tomu… Velky zly cernoch… Deti se nasli. V aute matky, utopene v mistnim rybniku za rohem. Matka je utopila sama... Welcome to America, zemi to neomezenych moznosti ve vsech smerech, pisici historii lidstva a lidskych osudu! Dnes I toho meho, mych deti. Kde skonci na kterem cisle stranky me deti a jak? V ktere statistice, jako rozvedeni, na drogach za par let? Zavrazdeni, nebo vrazi – nebo jen na psychiatrii z toho vseho, co se deje? Nedelam si iluze, pokud se tahle situace nevyresi brzo a oni neprestanou byti zavrzeni, vytvareji si predpoklady pro vsechny mozne negativni statisitky, rika Warshak… Bohuzel, uz je maji v sobe. Trva to dlouho. Hanka nemini ustoupit, detem vratit otce. Drzi si je stale jako svuj stit sve osobni nenavisti pred sebou… Proc?

* V televizi je plno reklam na farmaceuticke vyrobky ruznym zpusobem “zlepsujici” naladu lidi, tedy ruzne antidepresiva, “life enhancement”, muzskou potenci, sexualni potenci, zenskou sexualitu, vitalitu atd atd… Lidi jsou zda se vystaveni [hacek nad s], prazdni, zniceni. Zpusobem zivota. Jinak by ta nabidka potrebna nebyla, kdyby nebyla poptavka, ze... Jde to na celonarodnich kanalech, takze se to tyce cele ameriky, zadne mistni kanaly… “Zeptejte se u sveho doktora”, je na konci kazde z nich, nebo “Zadejte u sveho doktora”, protoze kazda spravna agresivni reklama Vam ma dati pokyn k akci, pokud to neni jen informacni reklama zamerena na awareness o znacce, ale cilena na sales… A v americe je vse cilene na sales, prodej, prodej prodej… Kolobeh penez za kazdou cenu. Potrebujes? Kupuj! Nepotrebujes? Kup taky, koukni aha davame slevu, ktere neodolas, a koupis, protoze je to levne! Welcome to america!

* 4.8. posielam detom 9. balik...

* Vcera, patek 6.8. jsem poslal detem dalsi balik detem do klimatizovane garaze Hanky kde tedy urcite nebudou hnit alespon... Uz desaty. Pro oba spolu velkou knizku Encyklopedie lidi, kteri zmenili svet a pak pro Adama casopis Play station ceskou verzi a pro Ninu knizku do pristich let s poznamkou, ze je az nekdy kdyz bude vetsi Jsem kocka nebo pes, je tam typologie lidi podle toho, jeslti maji radi psy nebo kocky a je tam plno prikladu ze zivotu ceskych I svetovych znamych osobnosti, Nina ma rada zviratka urcite ji to jednoho dne oslovi. Knizka ale neni zavadna ani pro desetiletou holku, prolistoval jsem ji predem pro jistou, aby mne zase Hanka neobvinila z toho, ze je kazim… Predpokladam ovsem, ze to stejne pouzije proti mne nejak, je neskutecne vynalezava…

* Pred par dnami streda 4.8. som videl jedno z mojich deti, nahodou, ked som isiel na Policiu vo Wilow Park, si nieco s nimi vyjasnovat ohladom Hanky, o co som ich sam predom poziadal a zavolal, ze pridem. Prid, no problem.. Z parkingu pred City Hall je vidiet zadnu cast domu deti, ked vstupujete do dveri City Hall, kde je tiez oddelenie Policie. Je videt trampolinu za domom deti. Myslim, ze Nina to bola, skacuc p o nej, vedla pobehoval pes. Srdce sa mi zovrelo. Nemohol som zastat, nemohol som sa dlhsie pozerat. Vsetko by bolo vysvetlene, ze tam spehujem a podobne, Hanka by to zneuzila zase, urobila by z toho kovbojku... Vytiahol som fotak, co nosim u seba, otvoril objektiv cestou vychadzajuc bliziac sa k svojmu autu... Zmackol. Mam foto bez deti, ale v okamihu, ked som ich videl. Jedno. V popredi detske preliezky First Baptist Church, za tym silueta domu deti. Niekde tam jedno z mojich deti skacuce na trampoline, co ale fotka nezachytila, je to daleko, zakryl to strom… A mne sa triasli ruky asi. A ja sa musim pohnut dalej. Hned.odist z tohto miesta. Startujem, Odchadzam. Videl som jedno zo svojich deti… Sekundy deti. Nenavist matky. Zi svoje.

* V sobotu 7.8.2004 som doobeda sa pokusal zase volat detom. Den predtym ziadal Hanku mailom, aby mi to umoznila. Kopie som poslal ako mojmu pravnikovi, tak profesionalnemu family advisor, ktory mi pomaha sa pohnut z miesta, snazil sa minuly rok o mediaciu s Hankou - odmietla. Hanka sa zase v maile vyhovarala, ze vraj nevolam v case urcenom sudom takze preto nerozpravam s detmi… Loz uz kratsie nohy nemoze mat, ako su tie od Hanky… Len vdaka tomuto tvrdemu mailu napisanom v anglictine a oficialne Hanka si nedovolila mi nedat Ninu na telefon – a tak som po dobe dlhsej ako 2 mesiace znova aspon s Ninou rozpraval. Par minut. O ich skolach, o nej, aka je sikovna. Aj ked mi z Adamom zase vo vsetkom oponovali, nedovolili mi dokoncit ani jednu vetu, aj ked sa ma na nieco pytali, atakovali ma – zase som s nimi aspon rozpraval. Ked som mlcal na Adamovu provokujucu otazku – atakoval ma dalej, ze preco mlcim... Namam na to co povedat, Adam, cokolvek poviem, obvinis na dalej…

* Mam knizku vyrocnu, kazdorocne produkovanu skolou priamo z Niny starej skoly, Coder Elementary. Taky maly Almanach. Je tam i Niny fotka, medzi ostatnymi detmi v takom malom table, ako su u nas na maturite ziaci odfoteny, z jej triedy. Mena ziakov, meno ucitelky Niny... Jedneho dna tu knizku Nina najdes u mna. Obrazky su cierno biele. Obal oranzovy, vo farbach Bearcat country loga… Knizka stoji 16 dolarov, keby v nej nebola Nina, nekupil by som ju. Nemam inu fotku zo skoly, o skole, ine info, tak mi to ta knizka aspon trochu nahradza… Atmosfera skoly mojej dcery… Tiez som nasiel v tejto starej skole Niny, Coder Elemtary, see www.aledo.k12.tx.us propagacne fotky pani riaditelky v extra zlozke, take to spolocne fotky celych tried. Nina trieda tiez! 4. rocnik. Nina usmievava... Je tam. Samozrejme mi Hanka o tejto fotke nepovedala, o tejto knizke tiez nie, neposlala nic... Som nadseny, fotka je farebna, ziadam riaditelku o moznost kupit. Nie, nema. Ani original. Toto je jej jedina fotka, skolsky archiv, propagacia posledneho roku skoly, sorry... Nie je to jednoduche, ale jej asistentka mi vychadza na jej pokyn v ustrety, vola firmu co to vyrobila, az vo Fort Worth, hladaju kvoli mne original v archive, urobia mi fotku. Po roku originaly vyhadzuju. Za 9 dolarov x 25 Kc = 225 Kc alebo tak nejak. U nas by stala desat korun… Inac ich robia asi 6 za 9 dolarov, ked objednavaju pre rodicov hromadne… Tak ich dostala Hanka. Tolko kusov. Vacsie, mensie… Dv a, styri... Ale Hanka mi o nej nedala vediet. Podobne ani o Adamovej, nemam ziadnu, a nie je ani v skole Adamovej. Pre mna ma I tato jedna Niny cenu zlata. Jedina fotka z roku 2004 co budem mat z ich skol, bude to tyzden trvat, este zariadit sposob platby, este zariadit, ako a do kedy mi ju poslu az z Fort Worth do hotelu vo Weatherford, aby to stihli… Dakujem pani riaditelke, je to dobra zena, je videt, ze ma rada svoje deti, nemyslim len Ninu, ma napisane v tvari, vo vraskach zeny priblizujucej sa patdesiatke straviacej cely zivot u deti… Poznate to? Taky makky pohlad proste, neviem to popisat, nie som Balzac… Ziskala si ma. [Pozn pozdejsie: Fotku mam konecne, stihli sme to vsetko...]

* Adam ma ziadal dnes na telefone, sobota 7.8., ked som s nim rozpraval, aby som nedal rozvrh hodin jeho skoly na intenret – co som ani nemal zaujem dat - tak ho skutocne nedavam. Poviem Vam ale o predmetoch a knizkach deviatakov, kde bude I Adam toho roku. Su pekne tie knizky. Pani riaditelka S.A. novej Adamovej skoly Aledo High School mi dovolila si ich na tyzden zobrat a prestudovat, ked som ju o to ziadal. Tiez prijemna pani, na pohlad vzdelana, dobre organizovana, soft skills management approach, riadit skolu o 900 ziakoch uz nie je len tak... Pomaly si v Adamovych knihach listujem, zacal som hned vecer miesto stupidnych TV programov… Najviac ma zaujala textbook Stage and the School. Je to o predmet Theater Arts, volitelny predmet. Je to vlastne knizka o divadle a ako ho robit od A po Z. Takze preto je v amerike tolko hercov ;-) uz na strednej skole ma kazdy moznost si snad ako volitelny predmet zvolit tento. Kde Vas naucia dramaturgiu, reziu, herectvo, scenografiu, zvuk atd. A herectvo. Praca s hlasom, pantomima… Samozrejme zaklady. Ale tie principy uz viete – potom to len dalej rozvijate, zaklady mate…

* Niekto sa ma pytal, ze co som si kupil tu… Verite, ze skoro nic? I do Wallmartu ci Foodstore chodim len na zakladne potraviny do ladnicky. Ovocie [banany, hrozno, to je najlacnejsie, sem tam blumy ci broskyne]. Kdyz najdu tzv. Italsky chleb, takovy lepsi sendwich velkej, neco jako francouzska bageta na pohled – ale ne testem. Testem je to napolo stale hamburgrova houska, oni snad nic jineho nevedi peci... Plavky po kolena v zlave vo Walmarte, pretoze ked som sa prvy krat predviedol na plavarni v svojich dvacatrocnych plavkach ci dokonca viac rocnych, aj ked zavodnych v mojich mladych rokoch – divne sa po mne pozerali. Nedivim sa. ;-) Tak som rychlo naklusal do Wallmartu. A tam su take tie po kolena, co neviete,, ci su to kratasi ci co… Sedem dolarov plus dan… A ked plavete, tak mate pocit, ze za sebou tiahnete celu zaclonu… Golfovu ciapku z golfoveho klubu Live Oak.Na pamiatku. Polokoselu, vhodnu na golf niekedy snad, zlava zo 46 na 7 dolarov, niekde u benzinky… Inac nic. A dostal som par darcekov od ludi. Kriz na stenu krasny farebny zo Salvatoru, do kuchyne, symbol… Od veriacej slovenskej imigrantke, o kterej som Vam pisal. Jo, dziny, za sedm dolaru.Skutecne vypadaji pracovne… Chcel som si kupit par veci s motivom Bearcat, pretoze tomu teraz musim fandit – ale skutocny obchod zacina az s nastupom deti do skol a prvym futbalovym [americkym] zapasom skol v Aledo. Az po zacati skoly, to uz budem v CR… Pytam sa ucitelov deti, ci nieco nemaju, nejake veci. Ze to kupim. Nemali. Nakoniec mi ucitel Adamov futbalu [europskeho], v posledny den dava tricko. Aledo Bearcat Soccer… Mozem fandit. Dufam, ze Adam bude dobry futbalista, chvalim ho, ako mu to islo uz pred rokmi. Ucitel hovori, ze kludne moze hrat I za vyssie rocniky, ked bude dobry… Teraz by vsak hral len za nizsi svoj a druhy rocnik, volaju ich Junior Varsity. Ti starsi su Varsity potom… Vraj minuly rok tato skola z varsity skoro vyhrala celonarodne Texaske finale… Tak uvidime. Futbal sme trenovali spolu hodne s Adamom predtym. Trenovali – hrali. Spolu. To je ten spravny vyraz. Aj s Ninou. Bola predtym Adamovym brankarom obycajne. Drzte sa deti. Nezabudnite, co ste sa naucili! Mam prehlad futbalovych zapasov, co bude Adam hrat dalsi rok, tak uvidime. Go Aledo Bearcar, Go! Obliekam si tricko... Sedive. Oranzove logo Bearcar. Soccer.

* A co nas ceka za novinky, co opet prijde jednoho dne k nam z USA? Pokud jiz neprisli ovsem, jen ja o nich nevim, to se nedivim. Sukynky na plavkach. Duvody jsou asi dva dle meho nazoru. Poprve atmosfera v americke spolecnosti ze nahe ci polonahe telo je nevhodne ukazovat [pokud to neni ovsem v reklame, tam jsou taky polonahy zenksy, jinak by na to muzi nekoukali, smaozrejme… Stejne na kazdem casopisu] – to se opet jen priostrilo po te, co janet jackson odhalila necekane a neplanovane jedno prso, kdyz zpivala na finale futbaloveho zapasu pred celou televizni amerikou, to bylo minuly rok. Nebo to bylo na predavani cen Grammy? To je jedno. Ted maji vsechny spolocnosti televizni povinnost kazdy primy prenos umele spozdovat o pet minut, aby mohli takoveto momenty mezitim vystrihnout, poupravit a podobne. A nekazili mladez. Nevhodne! A co ta krv a horrory a vrazdy ve filmech, to nevadi?!? Zda se ze ne, odpovida mi ozvena z Hollywoodu I z Bileho domu… Taky se to tyce toho nejznamejsiho slova anglickeho “F…”, takze ted si jej spikri taky dovoli rici v primem prenosu, vedic ze bude upraveno, dokonce nekteri si delaji sradnu, jak to ta TV netvowrk upravi… Na druhe strane je zakazane, davaji se za nej pokuty… Taky jak jsem pochopil uz minimalne dve dalsi zname zenske divas si to prso odhalili schvalne v primem prenosu – vedic, ze bude zakryto pro TV divaky. Proste reklama nadevse. Jsou s tim spojene penize… Janet Jacskon se timto svym necekanym vystoupenim opet vyhoupla na rebricky slavy. Skoda ze nemam prsa. Odhalil bych obe dve a byl konecne slavnej ;-) Slovo F… neni mozne davat do eteru pred 22.00 – po 22.00 vsak mate pocit, ze jina slovo neexistuje snad ani, je vsude, ve filmech, late night’s show, ...

* Ale dalsi duvod, dle meho nazoru ten hlavnejsi, proc tady vidim na zenskych plavkach sukynky je, ze tim zeny zakryvaji sve tluste nezdrave vypadajici brucha a stehna, plna tuku a te veci, jak se to jen menuje, jo celulitidy…

* Taky male holcicky tady nenajdete na plovarne bez vrchniho dilu plavek, pruderni amerika by se vzbourila. A tak matky zakryvaji I vrchni cast tela I triletym holcickam I mensim. OK, proti gustu zadnej disputat. Jsme ve svobodne zemi… Really? Nebo zemy? Sorry, tady ma znalost cestiny konci. Slovensky by bolo “zemi”.

* Dalsi vec? Chladici box tasky na koleckach na piknik na plovarne. Ten chladici box je jiz tak velkej, ze se nenese – ale vozi. Na koleckach. Nevim, jeslti je to uz u nas taky – ale pokud ne, urcite nas to ceka. Nebo ochrane bryle se svetylkami po stranach, kdyz delate neco, aby jste videli, protoze mate jen dve ruky, a v tech mate naradi. Dobre, ne?

* Znate ten vtip? Slysel jsem jej nedavno pred mym odjezdem do ameriky: Jak se rekne clovek, ktery mluvi dvema jazyky? Bilingvni. Jak se rekne clovek, ktery mluvi tremi jazyky? Trilingvni. Jak se rekne clovek, ktery mluvi jednim jazykem? American... Neco na to bude…

* Podobne je to z lidma ohledne jejich cestovani po svete. Pro vetsinu obycejnych americanu je “cesta” uz za hranice vlastniho statu v USA. Sedel jsem v mem baru Tin Melon s amikem u baru, sedel vedle mne tam, a on byl tak maximalne v Ohio, jak jsem pochopil… A jednou na libankach na Hawaii… Ale rikal mi, ze ma historii taky rad – a pohled Prahy se mu moc libil, co jsem mu dal na pamatku. Byl to znalec, zivota, sveta a buh vi ceho vseho…Mel bricho jako cesky pivar, a pojidal dalsi steak, pulku si dal zabalit pak sebou, evidennte fajnsmaker… Neco starsi nez ja. Rozvedeny, kazdy je rozvedeny. Nevite o nekem kdo neni? Ja tedy ne z vlastni vule, rodina byla pro mne vzdy vsechno, ale zda se, ze to je bezne, byti I tady rozveden a mit trable videt deti, nebo se svoji byvalou. Ach jo! Ale jeho svet koncil u toho, ze si pres bar pokrikovali z dalsimi hosty, ze v sobotu je “mejdlo nekde na vypadovce tam a tam” a ten druhej ze zna kde to je, a ze mozna prijede… A kazdy vecer pivo a steak v baru, pulku co nedojedl a dal si zabalit domu…

* V knihovne Weatherford College, do ktere ted chodim, je prijemna PC cast. Ridi to manazerka, do padesati vek, k ruce ma dalsi assistentku, taky stejneho veku. Jsou mile, staraji se. Taky jsem jim dal pohlednice Prahy,, wow, co to je, kde to je…Ja bych mel snad o prazskeho magistratu dostavat provizi za to jak lakam turisty s dolarove oblasti… ;-)

* Prostudoval jsem si Fall 2004 Schedule of Classes Weatherford College. Asi je to standardni bakalarske studium typicke v USA, je jich tady v okoli v kazdem meste. Denton, Arlington, a pak dal, Austin. A samozrejme Fort Worth, Dallas… Pekny vyber pro absolventy strednich skol. Koukam na predmety. Business, Chemistry, Cosmetology, Criminal Justice, Drama, Economics, Engineering, English, French, Government, Fire Science Technology, Geology, History… U te se zastavim. V seznamu na podzimni semestr je 23 kurzu Historie. Z toho 20 kursu je US History do 1865, 2 kurzy US Historie po roku 1865 – a 1 kurs [slovem jeden kurs] je kurz Historie Zapadu do 1700! Ani jeden kurz historie modernich dejin lidstva, soucasnosti, Evropy a pod... Ani Afriky, Asie... Ja jsem myslel, ze jse mi to zda... Mluvim pak s vysoce postavenym oficirem z Weatherford College. Muj zivotopis a prace pro americkou univwerzitu v minulosti v CR mi oteviraji dvere I tam. Rika mi, ze je nejaky zakon. Ze musi nabizet minimalne dva kurzy pro studenty – a ze ten splnuji. Ze cast z toho je historie texasu, a tim ze se to taky naplnuje, jako ze „historii uz pak studenti znaji“... A oni jsou statni skola, statni zakony. Welcome to America...

* Listuji si v Adamove knizce World Geography pro devatej rocnik. Krasna knizka. Je tam celej svet. Ma osmset stranek. Neco jako encyklopedie sveta. Hledam nas region. Je tam. Cast 5 [z celkem 9 casti rozdeleneho celeho sveta], Central Europe and Northern Eurasia [nerozumim, asi jsem chybel... asi je to Evropa az po Kavkaz, vypada podle knizky...], Kapitola 19 Central and Eastern Europe, subkapitola jedna je Poland, 2 je spolu CR, SR a Hungary a subkapitola 3 je Balkansky polosotrov a ctvrta je Baltic States and Border Nations [to jsou Litva, Lotysko, Estonsko, Belarus a Ukraine, jak se dovidam taky z knihy]. O Cesku I Slovensku I Madarsku neco mezi pul az jednou strnakou, dve obrazky navic u kazdeho. Pretty dobre popisane. Klicove slova pro celou oblast nasi subkapitoly 2: velvet revolution, privatization, collective farms… OK, proc ne? Jsem hrdej. Jsme tady, uci se o nas. Celkem dost, v porovnani s velkymi staty sveta, je tam hodne radku v ramci jejich moznosti. Jak je to pak jen mozny, ze nikdo o nas a o jinych statech sveta snad mimo nemecka v americe nevi, ze existuji, nebo kde jsou?!? Chodi poza skolu? Nevadi, to nezmenim, jen mi to pripada, ze z nejakyho duvodu s e pak mladi americani zameri exklusivne na dolar a zapomenou n a cely zbyvajici svet... Proste jej nepotrebuji. A maji v podstate pravdu. Dokud jim nekdo nesha na ropu ci ameriku, tak svet jinak nepotrebuji ke svemu stylu zivota nehledic na globalizaci ala ozonova dira a pod… Tak to necham i ja ja tak, jen Vam jeste prepisi doslovne a do pismene, jak je v te knizce napsano v zavorce jmeno Vaclava Havla, aby jej americani mohli spravne vyslovit. Schvalne, jeslti to podle toho dovedete. Ja jsem si u toho pokousal rty a nepovedlo se mi to ;-) Here is it: “VAH tsluhv HAH vuhl”. Takze priste az budete nejakeho americana ucit cesky, tak tady mate vzor, jak mu to spravne napsat, aby to spravne vyslovil ;-) Vaclav Havel.

* Dnes, 10.8., utery jsem poslal detem dalsi balik. Jedenacty. Adamovi dospelackej roman nejakeho anglicana o detech, jeden z nich hral futbal, pak dospely oba dva a odcizili se jeden druhemu – a pak hledaji k sobe cestu zpatky... Nine penezenku sportovni Nike, ve vnitr malou svitilnu s klicenkou Nike. Adamovi k tomu cesky PC casopis LEVEL o hrach… Nine plastovou tuzku se znakem Nike. Oranzovou - nebo to byla taka divna cervena? To si r zhodnes pak Nina ty sama, az jje jednoho dne otevres, a zjisits, ze Tvuj otec nezna barvy ;-(

* Plave se tady v trickach taky, na plavkach, mimo v sukynkach. Je mi blbe se ptat, proc, ale sam si to vysvetluji taky I tak, jako ze se lidi uz stydi za to jak vypadaji – a neodhaluji se na verejnosti. Pak tomu muzou rikat prudernost nebo nejak… Pocet tlustochu a plnostihlych je tady neuveritelny, vcetne skutecne obeznich, na kterych vam visi zrak, protoz e to vypada neskutecne. Ani v Cechach se obycejne az s takou obezitou nepotkate zas az tak casto…

* Liability… To jsem Vam psal uz minuly rok. V americe se kazdy boji kazdeho, aby jej nesoudil za neco. Proto se lidi uz preventivne brani, aby je nikdy nikdo nemohol z neceho obvinit. Aby se proste nedostali do trablu, do prusvihu. Uvedu par nejnovejsich prikladu, co jsem si zapamatoval:

V knihovne Weatherford College jsou obycejne schody. Se zabradlim. Skutecne obycejne. Nejsou prudke, prikre… Na nich je napis: “Prosim drzte se zabradli, kdyz jdete po schodech”… Proc? Protoze nekdo na schodech spadne, zlomi si ruku – a bude zalovat skolu, ze za to muze… A bude rikat, ze duvod je ten, ze nevedel, ze se ma drzet za zabradli, protoze mu to skola nerekla… A ten soud vyhra… Takovych napisu u schodu jsem uz videl vic i jinde. Dalsi priklad: Na chodniku pred obchodem kvetinac, takovy venkovni, velky, metr vysoky. V kvetinaci velka kytka ala palma – a vedle toho rovnez zapichlej napis primo v kvetinaci - bytheway hyzdi celou kyticku: “Pozor, kytka, nezakopnete!” Duvod? Stejny. Zakopnete, zlomite malicek na noze. Soud. Proc? Majitel obchodu co tam tu kytku dal Vam nerekl, ze je tam kytka, aby jste si dali pozor! Jasy ne?!? A kdyby tam ten napis nebyl – tak vyhraje! Ted to vite I Vy! Vidite prekazku, obejdete ji, je to tam napsany. Neni napsany, neobejdete, narazte do ni, to by jste jinak precy nevedeli… Welcome to America! Funny country sometimes… Vsechno o penezich, v tom ci onem smyslu, bud seriozni a tvrdou konkurenci – nebo soudy. Nebo mozna jinak? Na tunelovani mame patent my… Ale precy, dela se to I tady – ale neni to tka jednoduchy jako bylo u nas v ramci privatizace….

* Takovych napisu je vsude hodne, tento je napriklad celkem vhodnej - napriklad pred krizovatkami vetsimi jsou napisy, ze se blizi ta a ta krizovatka. A jine. Jen tim rikam, ze napisu mate hodne, a kdyz je neprectete – mate problem... Proste amerika je zemi napisu. Na zdech, na parkovisitch, v obchodech, na ulicich… Vsude vas nekdo upozornuje, co se nema, nemuze, nebo preventivne ze tam neco je, deje se a pod… Ufff!

* Je stvrtok vecer, 12.8. Cakam stale na zazrak, Nekona sa. Nelutujem vsak svoj pobyt tu. Som vam dlzny este moj vylet dole k oceanu poslednu nedelu, 8.8. Dnes som bol cely den na nete vo Weatherford College. Vecer, este za krasneho slniecka isiel relaxovat po dlhej dobe na golf, training range. Mal som club pozicanu c. 2 - to je na dialku a c. 4, to je na menej dialku, je kratsia, ma teda kratsi svih. Celkom mi to islo. S tou c. 2 som urobil asi trikrat skoro 150 yardov, toje cca 130 metrov… Natiahnuty sval ma prestal boliet predtym, tak som to zase zkusil. A dalsich cca 20 udeorv na okolo 100 yardov. Dostavam ten grif do seba, je to ako s tenisom. Potrebujete udriet tisickrat, aby ste to dostali “do ruky”… Inac povedane – najtazsich je prych dvacat rokov – potom to uz ide same… Ano, to poznam z tenisu, je to tak. Cez to vseko sa zo mna navykovy golfista asi nestane. Ale ako relax je to dobre, clovek sa musi sustredit – a teda odrreagovat od ostatnych veci… To sa mi podarilo. Pol hodina zabudnutia na vsetko, len mate zaujme spravne trafit tu lopticku aby to letelo za hranice Vasich predstav… Wow, podarilo sa par krat, prekvapil som sam seba…

* V kniznici som rano mojim dvom manazerkam tam kupil kazdej rano kolac sladky u Hutch’s Sandwich place… Jedna dostala jablkovy, druha si vybrala marhulovy. Jedna z nich prave skoncila bakalara v Arts – a na jesen zacne vo Fort Worth na Texas Christian University, TCU.edu. Velka sukromna univerzita… Kazdej som dal vytiahnut tiez pohladnicu Prahy. Aj studentke, co u nich vcera sedela u PC. Pomahali jej s pracou… To sa este u bakalarov moze… Je to muzikantka, a bola v Polsku, na Ukraine… Podla mojej vizitky skoro uhadla, odkial som. Aspon spoznala slovansku prislusnost. Ale dnes ma prekvapila jedna mlada predavacka v RadioShack.com, kde som kupoval USB pamat do PC. Podla firemnej karty, na ktorej je napisane CZ poznala, ze je to Czech Rep, wow! Ma moj velky obdiv! A to je obycajna predavacka v obchode. Vyzerala ovsem intligentne. Asi poriadne citala Geography pre 9. rocnik...…

Juraj
Weatherford, 12.8. stvrtok TX.

III.W.9. Skola este. Roma’s restaurant, “Kennedy’s”

Dnes som mal dalsie stretnutie, piatok, 6.8. poobede. S principalkou Adamovej novej skoly. Bolo to opat prijemne, ludske stretnutie. Adam’s school principalka je prijemna pani, dobre s me si pokecali – teda hlavne ja pravdu povediac ;-) Myslim, ze dobre chapala, o co mi ide. Pochopila moje slova, ze si prajem len to, aby som bol v zivote deti, a to I prostrednictvom skoly deti, v tomto pripade Adama. Iba ako kazdy iny rodic. Nic viacv, nic menej. Slubil so m jej poslat knizku oc CR mimo jine z Prahy, hned ako na to budem ma, a hlavne na postovne, ked bude vazit dve kila, je to 1.000 Kc…

Po tom som sa este snazil Hanke napisat email, aby som mohol aspon hovorit s detmi v sobotu, ci v nedelu, pretoze bojkotuje aj to, ako sa len da. Ale o tom pozdejsie.

* Potom vsetkom, som mal toho dost. Bol to narocny tyzden – ale konecne som aspon zase niekam pokrocil. Nie, nelutujem toho, ze som prisel, a deti zatial nevidel... Som rad, ze ja som splnil sam voci sebe, co som si predsavzial, utobil vsetko ludske, co len bolo mozne – a takto, s tymto oslovil Hanku. Aj s mojim pravnikom amerikcym. Bol som hladny ako vlk, majuc naposledy ranajky, a cez den par guliciek vina a sladkych peanuts prazenych na mede, je to tu nejak popularne – am mne to chutna. Tak som si hovoril, ze mam narok na nejaku teplu veceru, nie len hamburgra za 1.19 USD niekde… Roma’s, to mi niekto predtym doporucil. Ze vraj vemi dobre. Tak Vam o tom porozravam. Nezvladol som to. Skoncil som s cervenymi bodkami od rajciat na mojej oblubenej bielej koseli, co som mal na sebe na mitingu s apni principalkou, k tomu cierne dziny a cierne sako. Takzvana “nedbala elegancia”, nemal som uz ani tie texaske cizmy, ale polotopanky od Baty v zlave uz v Prahe kupene par dni predtym, prave na moje mitngy. Cierne. Sem tam diera v nich. Naschval. Aby mi nohy lespie dychali v tej horucave. Hodi sa to tu, do tejto prisernej horucavy – a pritom to nie su sandale. Oblek tu nemam vobec. Sudy som necakal. Snazil sa s Hankou stale dohovorit ludksy, ze akceptuje rozhodnutie ceskeho sudu – ale hlavne ludsky aspekt… Zbytocne. Einstein hovori, “insanity is expecting different results with repeating the same procedures/strategies”… Hanka svoj postoj uz opakovane ukazala, ze ludska domluva, dohovor, dohoda s nou nie je mozna. Proste nema zaujem. Vsetko zbojkotuje, dovod si najde, aj ked ziadne nie je... Pohar plno prazdny ci poloplny? Hanka vie vzdy spravnu odpoved. Ale mate smolu. Ona je ta, co urcuje ako to je. Ma posledne slovo. Ma u seba deti. Ma vsetko...

* Tak som sa vydal teda po MainStreet na sever – autom samozrejme – a viete, ze mi uz chodenie pesi chyba? - a po lavej strane hladal Roma’s. Vraj vlastnenu rodenymi talianmi – tak preto je vraj tak dobra... Som zvedavy. Bude to talianska restauracia, americka? Zaparkoval, vystupil. 18.20 asi. Vosiel. Vsade tam maju uvadzacov, akoby ste si bez nich nevedeli sadnut. Dobre no, aj ten bol dolezity, zaviedol na uprostred prazdnej restauracie prave tam, kde mi vybral on miesto. Malo to tri miestnosti, dve uplne prazdne... Dobre, hovorim si, vyber mi miesto, ked myslis, nemam sil na vlastny vyber... Este som si nestacil sadnut, vydychnut, a uz sa ku mne prirutila servirka. Co k pitiu… Ze este neviem, vydychujem prvykrat v restauracii snazit sa zbavit stresu dna… Ta americka rychlost, ten pohyb fastfood, je vsade, nezbavite sa ho, zhonu aj v malom meste, diere sveta. Maju to v krvi.... Servirka, evidentne studnetka, mozno max devatnact, privyrabajuca si ako tisicky inych. Keby ich v amerike nemali tychto studentov, restauracie by nemali servirov… Oddisla, prekvapena – a asi sklamana, ze som nezareagoval hned niecim… Vydychol som druhy a treti krat, uz je tu zase, ze teda aspon vodu, Dobre, hovorim, co ine mi zostava. Voda s plno ladu, asi nevie, ze mam citlive zuby a lad skutocne NEMAM RAD. ;-) No to sa jej nedivim. Skutocne sa chcela o mna postarat, tak ju naucili v prvy den brigady – a ona vie, ze si tak u americanov zasluzi ich trinkgeld, dysko, sprepitne… Nemam sil ani na umely usmev uz, len slusne dakujem. Poda mi listok. Nejake talianske pasty a podobne. Na stole gycovit eobrusy, na nich plastove prestieranie, na kazdom reklama… Moc listok nestudujem. Prekvapenie. Aspon pre mna. U tych jedal nikde nie je s cim tie cestoviny su. Tak sa pytam s cim ze su. Nevie to ani ona. Nedivim sa, mozno je tu treti krat, a hlavne asi ocakava, ze vsetcia navstevnici to vedia. Ja nie. Par mojich zvedavych dotazov o jedalnom listku mi dava tusit, ze na mna nebude mat dobre spomienky a urcite bude radsej i ndalajej obsluhovat americnaom, ako zvedavych turistov z prizvukom... Prestavam, nechcem ju dostavat do uzkych. Vyberam si nejake lasagne, ale zapekane, a vraj su s masom a syrom. To tam vsak nebolo napisane, to mi musela povedat. No nic, bolo to dobre, za 6.75 dolara plus dan ako by aj nie. Nic moc ale co sa tyka mnozstva, to v Prahe dostanem viac... Este dobre, ze mi k tomu dali ako predkrm automatikcy salat a k tomu dve teple rohlicky a k tomu maslo. Docpavam se chlebem, rekl by Simek ;-) Co sa tyka toho masla. Poznate tie male masielka v hoteloch na ranajky, ich velkost? Tak si predstavte, ze k tym rohlickom teplym mi dali masielka asi 10 krat mensie, ale kazde z nich bolo zabalene v plastovom kelimku a pokryte nepriedusnym alobalovym obalom. Kazde z nich teda len na spicku noza. Skutocne, mnozstvo toho masla vo vnutri odpovedalo asi max desatine tych nasich malych masielok... Co tym chcem povedat? California Diary to vyrobilo. Povazujem to za totalne plytvanie prirodnymi zd rojmi. To uz mozu rovno balit len prazdne obaly, skutocne. To nebolo vsetko… Prisadaju si vedla dalsi ludia, k stolu. Konverzacia ohladom pitia zo servirkou, asi neboli odtiala tiez. Z druhou servirkou. Zaslechl som, ze vraj si tu ludia mozu ale doniest vlastne vino do restauracie… A tak som sa spytal tej svojej servirky, krasnej mladej stihlej, usmievavej [profesionalne], ze ci vraj sa tu da kupit vino. Nie, je to “dry area, dry county”, a ja, pretoze som to uz niekde medzi recou pocul ze ci to v celom meste…Ze ano. Ano. V celom meste Weatherford snad nemozete kupit nikde alkohol, myslim tym tvrdy alkohol pocinajuc vinom. Snad jedna vynimka, jedne obchod s licenciou na predaj... A v baroch to mozu predavat len asi dva take polobary, Applebees a Montana. Tin Melon… Nie ze by som bol priatelom alkoholu, ale predsa… Ist do “najlepsej” restauracie v meste na pizzu, ci pastu ci proste nieco talianskehgo a nemat si moznost k tomu dat dva deci vina…? Ja teda nemusim, ale poznam plno ludi, co musi… A tak vystupite ako socka z auta a pod pazuchou si donesiete flasu?

By. Steven A Kennedy

By . David A Kennedy

By James M kennedy

By Regina L Kennedy

[CO JE TOTO VAM VYSVETLIM POZDEJSIE]

A tak si tam vraj ludia vino nosia, kdo chce jednoducho… Zvlastny kraj ta amerika… Suchy zakon. Zakaz konzumacie alkoholu na verejnosti. A tu i v restauraciach. Ale doma pit pivo mozete. Nie na verejnosti, to plati snad po celych USA. Moje “stolovanie” v najlespej restauracii v meste pokracuje. Pocas jedla sa ma dvakrat pride moja servirka spytat, ze ci je vsetko v poriadku. Hej, hej, je, len mi dajte klud sa najest trochu, prosim nevyrusujte, myslim si, prezuvajuc a odpovedajuc len Hmmmm, s plnymi ustami sa nerozprava…. Neviem ako Vy, ale ja nemam rad prilisnu aktivitu, ked vas tu v amerike sa tak o vas staraju az vam nedaju vydychnut. Ci nadychnut. Ani pozut, dojest… Cez obed v plnom pracovnom dni to chapem. Snazia sa Vas rychlo obsluzit a cim rychlejsie “vyhnat”, aby ste nebrali miesto dalsim zakaznikom ,proste obrat, obrat obrat, cashflow a tak, money money money… Servirka to ma tiez v krvi. Zo zivota, obycajneho, tak obsluhuju ju, ci obsluhovali, ked isla s rodicmi na veceru… A tak sa ani nedivim, ze som este nedojedol, a uz ku mne prichadza po treti raz. Co je co je co chces si znova len myslim a ona mi s usmevom dava na stol ucet, ani sa predtym nespytajuc, ze ci si nedam este neeco ako kavu ci podobne… Alebo ze by videla na mne, z e som socka a ze si ju skutocne nedam? Mala by pravdu, samozrejme, ale ze sa ani nepokusila, ani nespytala, ani neponukla? Len rovno ucet? Ok, asi je to zvykom v najlepsej restauracii v meste… Upijam este chvilu vodu z ladom, odchadzam. Neplati sa ani u servirky, nepride k Vam ani Vrchni cisnik, nemaju tam ziadneho. Platite pri odchode z restauracie. U pokladne, ako v automate na Vaclavaku, ked tam este byval... V Najlepsej restauracii v meste. Roma’s. Za pokladnou je ten isty, co ma uvadzal… Som tak trochu v rozpakoch, asi sa tu skutocne nehodim…

* Amerika ma zvlastne zakony, a kazdy stat, ci mesto naviac vlastne. Aj ja uz som na jeden narazil, nahodou. Moj spolocnik pri obhliadke Aledo mi to povedal odpovedajuc na moju otazku. Volajme ho Ken, meno je to zmenene, mam dovod jeho identitu zamlcat, Hanka by mu robila zase problemy... Vsimate si? Vsade je Hanka, hanka, hanka... Pretoze cokolvek urobim, povazuje to za utok na svoju osobu, a na ameriku. Proste za kazdu cenu ma chce odtial dostat, prostriedky si nevybera... Pytam sa teda Kena. Ken, ta ulica jedna hlavna v Aledo sa vola FM, co to znamena? Pre mna je to Frequency Modulation, teda radia na VKV… Zasmial sa s chuti. Nie. Farmer Market. Road, dodava. Teda farmarska cesta povodne este z predminuleho storocia. Dne normalna asfaltka, po nej auta, proste hlavn a cesta v Aledo. Tam su vsetky skoly nasich deti. Pokracuje dalej. To znamena, ze po nej sa niekedy hnali kravy, stada krav, k tomu bola urcena. A vies co, ten zakon stale plati, nezrusili ho. Takze keby niekto chcel po nej hnat stado krav – tak moze. Zastavit tym celu premavku v meste, pretoze kravy maju prednost… Lebo je to “farmers Market” road. To sa zase smejem ja. Ken je spravny. Mozno este nevystrcil hlavu z Texasu, ale obrazok prahy sa mu paci, venujem mu pohladnicu, See ya there maybe... jednu jeho nastavajucej. Bude se zenit za chvilu...

* Po mojej navsteve Roma’s este idem kupit nieco do Pharmacy Wallgreens, taka samoska, mensia ako Wallmart, ale otvorena 24 hodin denne. Corsodyl. U nas v lekarni, bez predpisu. Diky za radu, L. pomaha mi to, inac by som to tu neprezil… Tu v lekarni, je vsak len na predpis. Nevadi. Hnevaju ma zuby, co sa da robit. Budu hnevat bez Corsodylu. Nic podobne bez predpisu nemaju… Kupujem si sladke peanuts prazene v mede instead. Tie mi urcite na zuby pomoze, ze ;-) Ale nejkau radost si clovek musi najst...

* Je po siedmej, slnko dnes slabe, zmeskal som plavaren.[piatok 6.8. stale..] Ale idem k nej. Je prijemne. Potrebujem pozerat do blba a tam je park. Sadam na lavicku, cumim skutocne do blba, na stromy, na hrajucich chlapcov basketball na ihrisku. V bazene je party za ohradou, plotom. Vraj sa to da objednat, cela plavaren. Chvili sedim, rozmyslam, co sa dnes vcera stalo. Idem naspat k autu, vytahujem notebook, sadam, zacinam pisat tieto riadky. Ked som nieco uz napisal, tak sa ozve Hi zpoza mna. Hey you odpovedam, otacajuc sa. Je tam jeden z mojich malych kamaratov z kupaliska. Maly chlapec, taky pridrzly, spravne cislo, vyzera samostanty, ze s a v zivote neztrati... Ze co robim, pisem a co, len tak… Ma kratke vlasy, kriklavo zeleny basketbalovy dres bez rukavov, okolo celeho krku tatoo, tetovanie, wow pytam sa, ze ci je to nafurt ci nie, vysvetluje ze nie, ze sa to zacne lupat… Uz nepisem, zaujima ho notebook, hovori tomu laptop, OK, preco nie. ChcessiI nieco napisat ze Hej, tak napis, nevie co, hovorim, napriklad svoje meno, Kolko mas rokov, Desat, chodi do piatej, ako moja Nina… Posuvam notebook pred neho, hlada klavesy, nevie ako sa dava velke pismeno, posuva medzera, vymazava… Sedim u neho sledujem jeho zaujem, ukazujem. Ma radost, tuka svoje meno, Kennedy, wow, hovorim, mas meno presidentov, wow, a si mo kamos, to daleko dotiahnem… ;-) Najprv pise vsetko malym, u toho si nieco rozpravame dalej. Zo zadu prichadza dalsi. Starsi, sada si k nam, prisuva notebook, tiez pise svoje meno. Dalsi Kennedy? Ze ano, je to jeho brat. Starsi. Uz vie na PC viac, je to vidiet. Siedma trieda. Odchadza, ma uz svoj program, je vacsi, zavalitejsi. Ze odkial som, ze ci vraj s Ciny ;-)))))))) To som este o sebe nepocul, tak mu ukazujem ze keby som bol s Ciny, ze mam sikme oci takto, pozri… Mladsi ktory to uz odo mna vie z bazenu ho opravuje, ze som z Germany alebo tak nejak… Ma skoro pravdu, ved cesko je skoro nemecko, stale nevieme predsa komu patria sudety ;-( Ze vraj Cinan ;-))) Dobre nie? Welcome to Amerika. Mladsi dodava, ze ho nezaujima zemepis a “stuff” Pise dalej. Meno dalsieho brata. Nakoniec meno sestry. Pyta sa ma u toho, ci sa Lynn pise s “L” na zaciatku, to je prostredne meno jeho sestry… Sedim vedla neho, pozeram, ako so zaujatim pise. Ukazuje mu, ked nevie, co a ako. Opravujeme to spolu... Davame velke pismena na zaciatok mien… Vedla mna sedi niekto ako moja dcera, hrame sa “zabava hrou” ci ako to povedal ten Komensky? Asi inac, to neriesim teraz… Steve dalej obchytava notebook, zistuje, ze tam je CD slot, a oznamuje to starsiemu bratovi, znalecky ho otvara, potom ze ci mozeme na internet, to ale nemozeme, hovorim, nemam WIFI, wireless, nahmatava pamatovu externu kartu, wow, vie o tom notebooku za chvilu viac ako ja, predsa to uz je ina generacia, ja ho viem akurat zapnut a vypnut a vsetko mi musi nastavit moj kamos inzinier a spravca siete, inac som v koncoch… Steva zaujala ale hlavne mys, mousepad. Hra sa na tej ploske s prstom, sleduje kurzor na obrazovke, oci ziaria detskou zvedavostou, priamo, uprimne, bez pretvarky. To mam na detoch rad… Vidis, co je v nich, ziadna pretvarka. Chova sa ku mne ako k rovnemu, akoby sme sa poznali uz dlho, nevenuje mi ziadnu zvlastnu pozornost, proste kamos, buddy… Steve odchadza ako prisiel. Z nicoho nic – detske povinnosti, hry volaju. Smerom k basketbalovemu ihrisku, ledabolo mi odpoveda na pozdrav. Este sa asi uvidime v bazene niekedy [stalo sa, na druhy den, pozn. autora]. Je spravny chlapec, bral by som ho za syna… Tu mate moju fotku s mojimi detmi pred polstorocim, ked sme sa hrali na PC v Hornich Pocernicich s mojimi detmi u nas doma. To uz bpoli celkom velke – urcite sa len nutia do smiechu a v skutocnosti ma nenavidia a “boja sa mi to povedat… Tak nejak to dnes formuluje Hanka v snahe zmenit a znasilnit minulost…

http://www.kizak.com/obr3/janpocitac.jpg

A tu je este jedna z dalsieho storocia predtym, ked mi moja dcera Nina robila spolocnicku ked som doma na PC nieco pracoval a ona sa mi drala na klin… Alebo to este nevedela chodit? To je asi pravdepodobnejsie…

[nemozem najst tu fotku online, tak posielam inu, kde na Vianocnej party nasej rodinnej firmy SUN len pol roka pred tym, nez sa Hanka zacala “divne chovat”, mi nieco sepka Nina do ucha…Urcite nieco pekne, nemyslite? :-) Nepamatam, ale ze by ma chcela zaskrtit nenavistou, to snad na to nevyzera…]

http://www.kizak.com/obr5/ninaocosmejko.jpg

Chybate mi, deti. Velmi. Dnes mi moj syn povie, ze som sa s nimi nikdy nehral a moja dcera, ze fotky a obrazky co mi malovala su sfalsovane... Ukradnute srdcia, ukradnute duse mojich deti. Mojim detom... Kde sa podeli? Verim, ze jedneho dna sa najdu, svoju minulost – a v nej tiez mna niekde na dne posledneho supliku, nieco budu hladat, nieco im chybat, nebudu vediet co a mozno to bude kusok zo mna, co im bude chybat... Zijem dycham, peniaze ma zaujimaju len aby som mal na veci spojene s nimi, cestu do ameriky, darceky pre nich. A pre mna na hamburgery a cheapest hotel...

* Vsetky zeny principalky a v Aledo kniznici a podobne mi chvalia nase deti, ake su pekne, krasne, sikovne, tocim sa ako kohut na smetisku, a hrdo sa k tomu hlasim, ano su, su, su... Som hrdy na svoje deti, raz chvalim Adama – ako dnes v jeho skole, pretoze bude hrat futbal, tennskutocny europsky za skolu vybral si to, a v tom je dobry - po mne urcite ;-) A chvalim Ninu a hovorim,, ze je nadana, a tiez po maminke, nie len po mne ;-) mam krasne a sikovne deti. Su I moje. I ked mi ich dnes Hank ukradla, ich srdcia a duse… Nemma zaujme to Hanka vracat, “ukradnut” jej srdcia a duse nasich deti… Pomsta a nenavist je pre deti na pieskovisku – alebo pre nabozenskych fanatikov a teroristov...

III.W.8. Skoly mojich deti. “Ludsky” ludia v nich

Ma radost. Taku malu. Bol som na miestach, kde chodili moje deti. V ich triedach. Ich riaditelia skol boli velmi otvoreny, vysli mi v ustrety. Dovolili mi vidiet skoly, zariadili prehliadky... Ti ludia okolo deti su zlaty. Je videt, ze maju deti radi. Vsetky. I rozvedenych rodicov. Chapali, co sa deje. Ked mi par dni predtym, pri nasom prvom telefonom rozhovore Principalka, teda riaditelka Niny skoly minuly rok, Coder Elementary pani Dennise D. z prekvapenim povedala, ze Nina nebude k nej chodit buduci rok – na chvilu som sa zarazil. Potom som si hned uvedomil “To je v poriadku, ved je za tym Hanka… ” Ta mi nic este nepovedala sama ako clovek cloveku, rodic rodicovi za posledne roky, pokial ju sud netlacil. Ako som vam uz napisal naposledy – nepovedala mi, ze Nina bude chodit do inej skoly. Stacil jeden ci dva riadky mailom, napr.: “Nina bude v nove skole pristy rok. McAnally Intermediary. Principal B. H. Telefon a email najdes na www.aledo.k12.tx.us” Samozrejme by u toho nebol pozdrav, oslovenie, podpis. Ale aspon tu informaciu som si ako otec deti zasluzil. Aspon si to myslim. Kazdy rodic by si to zasluzil. I ten v polepsovne… Ja nie. Tak som tento riadok od Hanky nedostal…

Potom sme sedeli spolu traja. Utorok, 3.8.2004. Ja, D.D. a dalsi riaditel, prinicipal Adamovej skoly, pan L. Obaja boli zarazeni chvilu, dokial sme sa nezacali rozpravat ako obycajny ludia, dokial nepoznali, ze proti nim sedi len presne taky isty rodic, akych maju desiatky. Len tento nevie nic o svojich detoch, lebo mu to jeho ex nepovedala, a deti su zavrhnute, a schvalne nehovoria nic... Hned na zaciatku opat vyplynulo, ze Adam tiez nebude uz chodit do skoly Aledo Middle School – ale do novej skoly. Oznamil mi to pan L. Hanka mi zase asi zabudla v tom americkom zhone mladej uspesnej zeny modernej doby poslat ten jeden riadok. Bez pozdravu, oslovenia, podpisu aspon: “Adam bude navstevovat v dalsim skolnim roce Aledo High School, reditelkou je pani A., vse ostatni najdes na www.aledo.k12.tx.us…” [tam su vsetky skoly v Aledo]. Ale mozno mi to Hanka poslala. Len som si to omylom vymazal z posty spolu s desiatkami spamu, co vymazavam. Mozno som to dokonca cital, dokonca obe dve maily od Hanky. Ale pretoze nie som schopny ani citat, ani pisat, ani existovat – asi som na to zabudol. Takze prepac, Hanka, ak si mi tie dva maily jednoriadkove napisala, a ja tu teraz filozofujem o tom, aka si ku mne nespravdodliva. A ty sa snazis co sa len da, aby si znova reintegrovala otca svojich deti do ich zivotov, robis vsetko preto, aby sa tak stalo cim skor. A aby na teba nikdy nezabudli… Kazde Tvoje slovo smeruje k tomu, kazda cinnost. Kazdy dolar, co usetris na svojich osobnych radostiach – nasmerujes tymto smerom. Odtrhavas si od ust len kvoli tomu, aby uz deti mali vo svojich zivotoch otca opat. To len ja vsetko kazim… :-(

* Obaja principalovia starych skol deti su prijemny ludia. Je z nich citit ludskost. V skole pani D. som potom bol, videl Niny staru triedu. Mohol si ju odfotit. Mam nieco co aspon mozem ukazat svojim rodicom. Mam aspon nieco, co si dam do svojho neexistujuceho elektronikceho fotoalbumu, na co sa budem moct pozerat v Prahe, ked budem sam brusit pohladom po strope bytu kazdy vecer, kazde rano. TU stala moja dcera. Tu odpovedala, ucila, tesila sa, smiala, hrala, rozpravala. Pocuvala. Zila… Daleko odo mna… A tu moj syn... Bol som I vjeho skole. Na stenach fotky poslednho rocniku, 8. tiredy. Adama som tam nenasiel. Musim to este raz pozriet poriadne nabuduce…

* Chodim s mojim doprovodom po Adamovej novej skole. Dozvedam sa, ako funguje v amerike skola. Ako kazdy rodic. Skola je to krasna, ma asi iba styri roky. To je uz taka ta skola, na ktorej sa odohravaju vsetky tie sladke ci menej sladke Beverly Hill 20450 alebo ak je to cislo. Ak ste si vsimli, v tych serialoch v skole sa mnoho veci odohrava u tzv. „lockers“, skriniek, zamykacich, kde si nechavaju ziaci svoje veci, knizky a podobne. Dozvedam sa, ze od skriniek v skolach sa v amerike upusta. Preco, pytam sa. Pretoze su zdrojom moznym kde si ziaci mozu schovavat zbrane, drogy a pod, kde niektore pripady a pribehy koncia. Nie len v serialoch. Tie smutnejsie v reale. Viz Michael Moore’s dokumnet z minulych rokov „Bowling for Columbine“ o strielani v maerickych skolach a lobovani American Rifle Association, jendj z najvacsich lobbystickych skupin v USA. V tychto novych skolach celeho Aledo School District, ma celkom asi 7 skol, cca 4 zakladky, Intermediary, Middle a High school, sa snazia, aby vsetky deti mali dve sady ucebnic, jednu doma, jednu v skole – a tak nepotrebovali skrinku. Knizky maju v triedach. A tak postupne v tych novych skolach uz skrinky rusia… Cez to vsetko ani v jednej skole, ani v tej High, teda uz riadnej strednej skole, nieco ako nasom Gymnaziu – nemaju detektory kovou pri vstupe, ako je to v mnohych inych skolach v USA prave kvoli tom, aby ziaci nenosili zbrane do skol. Takze teoretikcy kazdy ziak, ktory si z domova zoberie zbran svojho rodica [maju ich plno rodicov], moze do skoly tuto zbran doniest – nech uz je dovod akykolvek – a stat sa moze potom cokolvek. Aledo School District je vsak z tych lepsich, mozno najlespi. Chodia tam deti z lepsej spolocnosti povetsine, stredna a vyssia vrstva najma. Je to dobry School district, ludia sa tam stahuju aj kvoli tomu. Aby ich deti mali dobru skolu. Bez drog, nasilia, zbrani v skolach. Dakujem Ti Hanka, ze si vybrala detom take miesto, kde su dobre skoly… Skutocne. Ked zu v amrike, nech je to aspon bezpecne... Hoci nemam pochyb o tom, ze v CR a na Slovensku sa deti naucia daleko viac o svete. O zivote zase ale asi v amerike viac, to sa ;popriet neda. Co je lepsie?

* V USA sa plati tzv. „school tax“, ako sa dozvedam. Teda dan na skoly. Kde byvate, tak vlastnik obydlia plati mimo dan nemovitostsi a dalsie i dan na skolu. Bez ohladu na to, ci ma deti – alebo nie. To plati aj v TX, a urcite v Aledo, pokryvajuci skolskou dochadzkou aj miesto bydliska mojich deti Willow Park. Vsetky styri skoly deti, nove I stare, su krasne. Pocitacove ucebne, kniznice. Mam vsetky odfotene.V tych najvacsich telocvicna na urovni modernych sportovych hal stotisicoveho mestecka v CR, wow, skutocne, som impressed… Pouzivaju to len pre seba vsak obycajne. Za skolou baseballovy ci stadiom americkeho futbalu krasne pestovane tranviky… Nieco podobne som videl aj nedavno vo Fort Worth, ked som nahoodu isiel vedla Lockheed Martin Recreational Facilities. Ti mali naviac aj futbalovy stadion ci ihrisko… samozrejem vsetko este vacsie, neda sa porovnavat rozpocet najvaciseho vyrobcu zbrojnej techniky v USA a rozpocet zakladnej skoly…

* Vsetky styri skoly su v Aledo vo vzdialenosti od seba az niekolko kilometrov povedal by som, tak sa najazdim medzi nimi, dokial sa s kazdym z ich riaditelom stretnem, dojednam schodzku, prezriem skoly… Stoji to za to. Mam radost. Vcitujem sa do mojich deti. Do veku desat a strnact rokov. V niektorych skolach je uz culy ruch, Priprava na slavnsostne zahajenie, trenuju hudbu. V Adamovej novej skole – je najvacsia – su specialne triedy na umenie, dokonca divadlo, vacsie ako niekotre male sceny divadelne v prahe… Wow! Radost tu studovat. Zariadenie odbornych tried vyzera prakticky, ze sa neuci z kniziek, ale “learning by doing”. Napriklad, myslim ze toje v Adamovej starej skole Middle school, ale mozno sa mylim, a je to v Niny novej skole, uz sa my vsetky pletu, ale mam to na fotke – je specialna trieda na ucenie varenia. Je tam asi sest zabudovanych kuchynskych lineee s kuchynskymi sporakmi zabudovanymi, ktore by mohla v CR ci na Slovernsku zavidiet im snad kazda gazdina mimo hornych desaTTISIC, Wow! Opat len vzdycham. Jedneho dna sa tu bude ucit varit moja dcera, mam radost. Mozno mi na stare kolena uvari este moju oblubenu sosovicovu polievku so smotanou… Tesim sa. :-)

* Pytam sa na drogy. Ano. To vraj tu deti zacinaju tak v siestej siedmej triede vseobecne, prvy kontkat. Ano, stava sa, sem tam sa nieco najde v skole. To je dnes uz Adamov vek. Dufam, ze sa na to neda.

* Pre deti, ktore z nejakeho dovodu porusia zakony USA, a tedf su odsaudeny, napriklad za rychlu jazdu, alkohol alebo su tehotne mlade dievcata alebo proste nieco, co sa nezlucuje s moralkou skolskeho distriktu, maju tu I vlasnte “napravne zariadenie”. Samostatna budova, stajaca daleko od ostanych skol, kde tieto deti opotom robia svoju zakladnu skolsku dochadzku. Dovod? Aby nekazili dalsie deti, aby ostatny deti neboli pod ich zlym vplyvom… Rocne je tma ppremerne tak 10-15 deti vzdy...

* V skolach su kamerove systemy. Tie napojene na ustredie, odkial je mozne prakticky vsetko vidiet v ustedi. Cely Aledo School District ma vlastnu policiu. Skolska policia. Ale riadna. Podavam si ruku z ich sefom. Dobry chlap. Spravny. Chodi tiez velkym autom RAM 3500. A poriadne sa priputava pasom. To sa mi paci. Naproti ide auto pred skolou, ked on odchdza v tom svojom.. Sef policie vystupuje zo svojho auta. Auto zastavuje. Je v nom mlady student. Vysvetluje mu, ze ide v jednosmerke, co je tam pred skolou, nech sa nauci citat. Mladik previnilo prikyvuje. Ma tak sedemnact… Sefpolicajt ho nechava ist dalej. Poriadok musi byt. Paci sa mi to. Policajti tu maju respekt. Ci ti na ulici, teda v autach, „pesiaka“ tu nenajdete – ci ti v skolach... Takze potrestanie policajta tim, ze ho poslete na ulicu by pre tych nasich polisov tu bolo vyznamenanim, dostali by velke auto a vozili sa v nom cely den. Nemuseli by hladiet na benzin, toho je tu dost, ziadne skrty v oblasti policajtov a pouzivani aut zatial… Policajti su obleceny v civile, ale su ozbrojeny. Riadny pistol na boku, vysielacka ci telefony v autach, v neustalom spojeni. Paci sa mi to. Skoly vyzeraju bezpecne. Ciste, Utulne. Vsade som videl I jedalne. Vsade tiez nasackovane automaty na napoje, proti ktorym sa teraz v amerike bojuje, pretoze su tam hlavne tie sladke kaloricke napoje, od ktorych deti tucneju… Ano, lobbying po celych USA proti tymto Coca a Pepsicolackym automatom ma uspech. Pozeram do jedneho z nich. ZIADNA COCA COLA. Len cista voda, a rozne dzusy znacky Minute Maid, to je znacka, co Coca Cola kupila pred par rokmi, aby rozsirila porfolio svojich napojov. Mozno to bolo strsategicke rozhodnutie prave kvoli tomu, aby sa neztratili ich napoje zo skol… Tie dzusy su totiz zdravsie, nesladene cukrom, len prirodzeny cukor z ovocia… COCA COLA ZASE VYHRALA. Velke spolocnosti vzdy vyhraju… V tomto pripad eale vyhravaju I deti, nebudu tak tucne, je to jedno z opatreni proti obezite. Nie vo vsetkych statoch USA je to vsak tak, stale jednotlive School district po celych USA bojuju za to, tlacia na svojich legislativcov…

* Som rad, ze ziaden z riaditelov ovsem neziadal kvoli mne, resp. kvoli tomu, ako ma Hanka ociernuje vsade – aby bol pritomny policajt, alebo aby ma skontrolovali, ci nemam zbran. A to so sebou nosim obycajne celu svoju tasku zo vsetkymi moznymi dokumentami, fotkami, obrazkmai deti a od deti, obvinenai Hnaky na moju osobu, ceske a americke court orders , atd atd, aby som ukazal ludom I druhu stranu jednania Hanky, aby si mohli urobit vlastny nazor prehodenu cez ramenu, plna k prasknutiu. Nikoho nezaujimalo, co v nej mam. Su to normalny ludia. Chapu moju potrebu otca, co nevie o svojich detoch nic – ze im len visi na jazyku a pocuva AKEKOLVEK VECI tykajuce sa jeho deti, ich zivotov… Otvaram im kazdemu svoje srdce, priamo rovno uprimne. Nemam co skryvat. Som otec svojich deti, ktory nevidel svoje deti viac ako rok, a nic o nich nevie skoro, pretoze matka deti ho o nicom neinformuje, mimo jeden odstavec mesacne o kazdom dietati… Naposledy pred niekolkymi mesiacmi… Porusuje vsetky mozne court order a ludske principy srtael bezo zmeny vo svojom chovani…

* Mam aspon patdesiat elektronickych fotiek zo vsetkych styroch skol deti, starych I novych. Rad vam ich vsetky ukazem, kto bude chciet. Su zatial na mojom notebooku, ci v pamati fotaku. Nemam moznost tu v knizniciach s nimi pracovat a preniest ich do mailu, vsade je to nejak inak, nejak limitovane, obmedzene, nieco nefunguje, ufff, nevadi…

* V novej skole Niny, McAnally, je tiez vyborny riadiel. Bob. Uz predtym, nez sa so mnou stretol, sa rozpraval s riaditelkou Niny starej skoly. Som rad, nemusim plno veci vysvetlovat znova. Pytam sa, ci mozem videt knizky Niny, ake bude mat… No problem, Sam ide so mnou do skladu, preberame sa v knihach, ukazuje vysvetluje. Piaty rocnik, siesty rocnik. Social Studies je v piatom rocnuku Dejiny USA, ale v siestom Svet. Podava mi postupne styri zakladne textbook Niny. Science. Social Studies. Language Arts. Mathematics. Usadzuje ma v kniznici, krasna kniznica. V nej aj PCs s internetom. Kniznica este prazdna. Rozsvecuje mi svetla, ospravedlnuje sa, ide dalej pracovat do kanclu. Nechava ma sameho. Vsetko presklenne, vidiet do I z kniznice. Listujem v Niny knizkach. Rad by som si ich kupil, pytam sa potom na cenu sekretarky , kazda je cca 50-60 dolarov, na to zase nemam… Pozicat mi ich nemozu, ma ich len tak tak riaditel. Nevadi. Listujem . V Dejinach USA je uz I rok 2001, hrdinstvo NY hasicov popisane. Matematika pekne graficky spracovana. Language Arts, nieco ako nasa Gramatika, ci Jazyk, vsetko pekne knizky... Science, je zatial spojena biologia, geologia, fyzika a podobne v jendom. Plno zaujimavych veci, zacitavam sa, zaujimave, skutocne, ale nemozem, musim pokracovat, program mam na chlp. Vraciam knizky. Za par dni sa ich bude dotykat Nina. Riaditelia starych skol a novych skol deti si uz predali informacie medzi sebou, ze mi budu posielat vysvedcenia deti, ako im nariaduje zakon, informovat ma... Hanka sa snazila ich minuly rok od toho odhovority s tym, ze mi posuiela ona sama vysvedcenia, reporty cez skolsky rok – neposlala ani jendo, len mi napislala, ze deti su dobry v skolach a ze maju Acka, teda jednicky povetsine... Som zvedavy, kedy a ako mi zase Hanka pokazi moj osobny vztah k skolam deti a s kazdym riaditelom a ucitelom v nich… Staci zase malo, len ma obvinit z toho, ze mam zase prist niekedy, a ze chcem vraj uniest deti, a ju atd atd, alebo nieco podobne…

* Pri prehliadke Niny skoly je jedna trieda otvorena, v nej ucitelka. Predstavujeme sa navzajom. Je to jedna z dvoch uciteliek Social Science, Zemepisu. Mozno bude ucit nasu Ninu… Prijemna pani. Na druhej strane dalsia trieda Zemepisu. Na dverach meno ucitelky. Je to vraj anglicanka. Tato prva ucitelka mi hovori zo smiechom v hlase, ze ta ma urcite iny nazor na vojnu za nezavislost v USA, ako viete, USA sa odtrhli od England povodne. Hovorim jej na tuto temu vtip, co mi pred rokmi povedal moj americky intern Bryce v prahe. Smejeme sa. Prijemna pani snad uz cez patdesiat.. Hovori, ze rada uci Zemepis. Trieda pekne volne vyzdobena, n stenach portrety snad vetkych americkych prezidentov... Bol by som rad, keby ju mala Nina za ucitelku. Uz by som ju poznal, vedel s kym je Nina v triede. Ta druha ucitelka, anglicanka, je manzelkou riaditela Adamovej starej skoly. Male mestecko, kazdy pozna kazdeho asi tiez skor neskor...

* Vsetky triedy v tych nizsich stupnoch skol, kde maju este ziaci jednu ucitelku, alebo aj triedy vo vyssich rocnikoch, kde je ucitel, ci ucitelka, ktora ten ktory predmet uci – su oznacene menom ucitela. Takz e nie ako je to u nas, ze su triedy ci kabinety oznacene Zemepis, dejepis, Anglictina – ale Mrs. Smith, Mrs. Conner atd atd. Pekne, take osobne, nie? A pisane j e to takymi to sranda drevenymi farebnymi veselymi pismenami, kazde ine, poznate to? Hodi sa to k detom. Nasavam atmosferu detskeho sveta, skolskeho sveta, po rokoch znova…

* Mam radost. Taku malu. Ludsku. Citil som svoje deti, cez ich skoly dnes. Cez ludi, ktori su boli a budu okolo nich. Stretli sme sa, ja a deti, na jednom mieste. Len v inom case. Ja som tam dnes. Oni boli vcera. Ja som tam dnes. Oni budu zajtra. Sme spolu v priestore a case. Uz sa len stretnut. V case. Priestor je nas. Potom si uz len mat moznost povedat, ako to vsetko je, ako to vsetko bolo, ako to vsetko bude. Nech zu su dost velky, aby tomu rozumeli. A nech maju este stale – alebo zu zase – dost vlasntych sil sa vratit k samym sebe, vlastnmu mysleniu... Nie je buducnost. Je len pritomnost. Sme. My, ja oni. Spolu. Oni sucastou mna, ja sucastou ich. Neda sa to oddelit, clovek to nedokaze, v dobrom ani v zlom. Nase bunky su pomiesane. Dnes v tychto skolach, vydych mojho syna vcera som si odniesol ja dnes - a zajtra si zoberie moj dnesny vydych moja dcera so sebou bez toho, aby to vedela, ked sa nadychne na svoju prvu odpoved milej pani ucitelke na hodine zemepisu v triede, kde som dnes stal na mieste, ktorym prejde ked pojde k tabuli napisat velkym pismom nazov mesta, kde sa narodila... PRAHA. PRAGUE. Na svojich teniskach si donesie domom semienko, co som ja doniesol este na svojich topankach z jej rodneho miesta, stojac v jej tried dnes vedla jej ucitelky, ked sa jej to semineko prilepi cestou od tabule - a na zahradke jej vyrastie prva ceska kvetinka, a ona sa bude jedneho dna divit, odkial sa tam vzala... Mam Ta rad, Nina. Mam Ta rad, Adam. Ani neviete, co to pre mna znamena, ze som dnes bol s Vami, vo Vasich skolach, dychl spolu s Vami v jednom priestore – len v inom case…

* Dostavam tour po Aledo. Moj spolocnik mi ukazuje najdrazsie baraky v Aledo. Az do 400.000 USD. Potom tu najhorsiu cast. Su tam aj tie mobilhouse, ktore s a pristavia, pripoja na kanalizaciu a vodu – a zijete v nich. Domy su preglejky, papiera, tenkeho dreva ci drevotriesky. Raz za rok snehova burka par dni – to ludia nejak preziju… Potom vidim tiez ranche ala milion dolarov spolu s pozemkom okolo... Aledo, pekna komunita, “livable”, povedal by american…
* Hne d v prevj skole mojich deti, co som navstivil, som sa stal clenom Parent Teachers organization. Za kazdu rodinu sa plati 5 dolarov. Zaplatil som s hrdostou za kazde moje dieta pat dolarov, aby som neukrivdil ani jednej skole. Som hrdy clen PTO Aledo School District… Vypisujem papier na volunteering, cokolvek bude potreba [dostavam meno presidentky volunteers tam…] z Prahy ci priamo na mieste. Riaditelom hovorim, ze podla potreby im budem rylovat zahradu, ked bude treba… Smeje sa. Netreba. Maju zahradnika. Z vdakou vsak prijimaju. Co mozem urobit pre nich v Prahe. Nie je to vela ludi z Europy, co by im mohli priniest trochu inej kultury do skol, nez je ta americka. Vidia potencial. Uvidime. Pozor, je tu Hanka, pokusi sa opat vsetko skazit, zabranit mi byt clenom skolskej komunity… mam zaujem poskytnut co mozem vsetkym detom zo skol– nie len pre tie moje, nie len pre ich triedy… Rozdavam pohladnice Prahy, co ich mam par so sebou. Pacia sa. Co by tiez nie, ze.. Praha je krasna

* Mam radost. Taku malu. Bol so dnes so svojimi detmi v priestore na jednom mieste aspon... Uz nam chybal len rovnaky cas v tom priestore...

III.W.7: Pravnik-Hanka. Slovaci v TX. Kocky. Texasani.

* Ctu Keroaca sem tam. V cestine. Diky za pujceni, J. Hodi se to tady. Kratke povidky. Sice z pred temer pulstoleti, ale v necem se amerika nezmenila stale. Vylezu z koupaliste, je v malem parciku. Je tam par stolu, amici tady maji pikniky sem tam. Dal je tam asfaltovye hriste. Hraji tam basket. Posadim se v podvecer na piknikove misto, zapadajici slunce me stale oblazuje svym teplem, a pojidam nejaky snack, piju kolu z termoskoveho "magu", jak to tady volaji. U toho ctu. Me nejoblibenejsi “zakazana cinnost” od detskych let. Cist u jidla. Zezadu slysim dzavotani deti v koupalisti, z boku skripot gumenych bot na asfaltu a dusot micu, pokrik cernych I bilych hracu. Ti cerni se lesknou na slunci jako ebenove drevo… Perfektni pohyb, co vic rici...
Chel bych jendou byt cernochem a hrat tak basket, jako oni...

* Moj pravnik sa stretol osobne s Hankou dnes. Sobota, 31.7. Weatherford. Videl deti. Ja nie. Priletel z Houstonu. Kvoli mne. Kvoli nasim detom. Na svoje naklady. V sobotu. Zo svojho casu. Zadarmo. Pre nase deti. Co z toho? Pochopil som, z toho co mi potom rozpraval – ze deti sa chovali typicky zavrzene. Su to moje slova, co hovoril on, nehovorim, aby to Hanka zase nepouzila proti mne, proti celemu procesu. Ak vobec nejaky je, ten ludksy, hanka nic nerobi pre nho, naopka – len ten, aby sa naplnilo to, ze deti nemam vidiet – co je stale v Hanke, bez ohladu na to, co sa dnes udialo. Ci neudialo.

* Volal som potom dnes v sobotu 31.7. deti. Nebrali to. V case urcenom sudom. Nechal som odkaz pre ne na zaznam,niku. Ze ich mam rad. Nadej zomiera posledna. A len viera makes the difference. A len laska moze zmenit nieco. Nie nenavist. Nie zloba.

* Bolo pekne stale. Isiel som na golf, zatrenovat. Uz po siedmej hodine vecer. Trenoval na training range. Odpaloval. Asi 50 krat. Sem tam sa mi to podarilo. S club c. 2 a c.4. Prisiel tam otec so synom. Mal asi sedem rokov, nie viac. Otec mu ukazoval ako sa to robi. Matka sedela v aute a povzbudovala ho z auta. Potom isiel na treningovy green. Putting. Davat do jamky, zakoncovat. Je asi dvacat metrov od training range. Otec vedla neho, peso. Matka s autom, opat ani nevystupila u greenu. Za chvilu sa vratili. Syn s otcom znova peso. Matka sa otocila s autom a prisla zase s autom. Chlapec zase odpaloval na training range. Otec radil. Matka z auta povzbudzovala… Chlapec odpalil 50 lopticiek. Zabalili to. Odisli. Odpalil som svojich poslednych par lopticiek tiez. Vratil pozicane clubs. Usmial sa na mojho sedemdesiattrirocneho priatela spravcu. Dnes mi nebolo do smiechu po tom vsetkom co som si vypocul zase od pravnika, ako toje s Hnakou, detmi... Zase som nemohol ani byt na telefone s mojimi detmi. Slnko okolo siedmej mi tu radost nevratilo, aj ked bolo pekne, krasne, skutocne. Pan spravca ma povzbudil, ze aby som prisiel zase. Na tvari mal usmev. V ociach. Pridem. Co robit. Len cakat na zazrak. Zazraky sa deju.

* Aj dnes v nedelu 1.8. som volal deti. Znova v case urcenom sudom, ako aj vcera. Vcera nedvihli. Dnes len Adam. Uz dopredu som sa ho opytal, ci tam je Nina, ze nie, a tak ze zavolam neskor, ked bude… Ze vraj nemozem, lebo to uz nebude cas, ked so mnou maju rozpravat, podla tooh ako urcil sud… Takze s Ninou uz rozpravat nemozem. A Hanka neurobila zase nic, aby Nina bola pritomna v case, ked mozem volat. Inac to totiz nedvihnu uz vobec deti… Ako sa ciitm? Nina so svojou hrou “because eyou have not improved yourself, I am not going to talk to you” so mnou nerozpravala uz aspon dva mesiace poriadne… Modlim sa za nu. Je to strasne. Viete, co sa deje – a nemozete s tym nic robit. A Hanka sa z toho rehoce na pln e usta vo svojom vnutri, a je rada, ze je to tak. Ze sa deti ku mne tak spravaju. Ako dnes Adam. Nic mi nepovedal, na co som s apytal – a ked som mu zacal hovorit nieco zase co robim ja – ze aby som prestal, ze ho to nezaujima. A samozrejme hned prvu vetu – aby som hovoril anglicky. To miesto pozdravu. Nepozdravil sa. Naco? Nikto ho k tomu nevedie, aby sa slusne choval ku svojmu otcovi. A Hanka je rada. Preco to robi? Viem len, ze jedneho dna sa jej to vrati. Bohuzial, v zivotoch nasich deti… Je mi Ta luto, Hanka. Nevidis, co stale robis? Hanka ma stale zaujem na tom, aby mi USA vzali viza, resp. ma vyhostili z USA. Podla moznosti navzdy. Pokracuje vo svojich krokoch v tomto smere. Nedivil by som sa, keby sa jej to podarilo. Ludia su tu paranoicky na cudzincov v tejto dobe… Neni sa co divit. Ked Vam pred nosom zburaju najvyssie mrakodrapy, to je nieco, ako by v Cechach niekto zbural Narodni divadlo…

* Predtym som bol na navsteve. U tej slovenskej pani, co sa jej blizi sedemsdesiat rokov – a u jej sestry, o par rokov mladsej…. Na predmesti Dallasu. Pekna stvrt. Pekny dom. Jej sestry. Pozvali ma na lunch, nedela. Oni sa vratili z kostola. Su velmi pobozny. Ta pani, volajme ju Elena bola vrstevnicka mojho otca. Za vojny, v Presove. Jej mladsia sestra sa narodila na zaciatku vojny. V roku 1947 sa po pobyte v Rakusku dostali do ameriky. Ta mladsia ma za muza americkeho inziniera, robil pre rozne strojarkse a letecke spolocnosti. Tiez pre Lockheed Martin. Uz su vsetcia v dochodku. Maju pat deti, jeden uspesnejsi ako druhy. Elena ma deti styri. Muz bol uspesny detsky lekar. Dom mladsej sestry krasny, udrziavany, pekny. Prijemne sme hovorili o Presove, migracii, vojne, Prahe, pozerali si fotky, jej , Presova, moje, nasich deti… Pytali sa ma, ci maju deti moje meno. Hovorim ano, maju, ale neviem ako dlho, ich Maminka sa snazi ich o meno a identitu obrat. Uz v tom urobila kroky. Ze zatial sa mi to podarilo na ceskom sude obhajit, uznal, ze je to protizakonne… Ale v amerike je vsetko mozne, a Hanka robi vsetko preto, aby sa volali deti po jej novom manzelovi, po ktorom si uz zmenila meno aj ona, ked sa za neho vydala. Laurenzo. Texasky zlodej krav, zien a deti… Som zvedavy, ci najde niekedy odvahu ma za tuto vetu zalovat. Neodvolam ju, mozno by vysudil nejakych stotisic dolarov na mne… Ked ma videl nahodou v New Mecico v Albuquerque minuly rok v lete z auta, ked som isel na mediaciu s Hankou, co sa mi podarilo zariadit, prihluplo sa na mna usmial. Tym americkym usmevom number five... Mal ho uz vtedy, ked bol u nas na navsteve v Honrich pocerniciach, ked bola Hnaka mojou poestnou zenou – aspon som si to myslel stale… -kam sme ho s Hankou pozvali aj s jeho synom a ja ponukol, z e mu na slovensku pomozem najst jeho predkov… Od dobroty na zobrotu. Aj so svojimi 140.000 dolarmi rocneho prijmu je vsak Laurenzo podla mna chudak, ked si musel ukradnut inu rodinu pre to, ze sa mu ta jeho rozpadla pod rukami, ako sa stazoval vtedy mojej zene – dokial ju neuviedol na jej miesto. Life is life. Na mna sa uz vtedy prihluplo usmieval. Nebolo to prihluplo. On vedel, co robi. Ja nie. Ani co robila moja zena…

* V tychto dnoch je tu tak horuco, a vlhko ze ked vyjdem zklimatizovanej miestnosti ci z auta znova vonku – normalne sa mi zarosia okuliare. To sa mi este predtym v lete nestalo. V Albuquerque bola sucha horucava, tu je pravy opak. A to miestny ludia hovoria, ze to je este celkom prijemne leto, ze byva horucejsie este viac…

* Hotel ma sve dvorni kocky ty skutecny, ctyrnohy. I na nich je videt, jak setri energii v tom horku. Kdykoliv na nekterou narazim lezici v chladku, stejne horkem jako plamen, ani nezvednou hlavu. To jsem taky jeste nezazil. Vubec nepouzivaji svuj pud sebezachovy, obranny reflexe, nic… Proste tak duveruji lidem, ze na ne nestoupi, nezaslapnou je, nebo ze to co se priblizuje, neni levhard a podobne – ze proste jen lezi dal, ani se nehne… Wow! Neni to zvlastni? Zapomneli uplne sve prirozene pudy, insitknty? Plno cizich lidi kolem – a ona si jen tak lezi, oni ji obchazeji, prekracuji. A to neni jedina, je jich tady nekolik. Dokonce v campusu Wetherford College – stale stejna reakce vsech tech kocek, co jsem tady videl…

Horko je tak velke, ze citim sucho a horko v belmu ocich pres den…

* I postovni znamky jsou tady uz jiny, ne u nas. Jsou to samolepky. Vzdyt kdo by tady v americe lizal znamky?!?

* Texasana pry poznate minimalne podle dvou vyrazu, ktere se tady pouzivaji, zatim co v USA bezne ne. O prvnim jsme uz psal. “Yal” = You all. Jinde v americe pouizvjai napriklad “You guys”, “Hey guys” neco takovyho. A ten druhy je “I’m fixing to do it”… Takze texasani vsechno “fixuji”, jakoze se to snazi udelat. Uz jsem to slysel, na poste, v baru, dokonce od reditele jedne ze skol deti… Usmal jsme se a rekl, zed je texan, ze pry jo…

* Jsem v kontaktu se skolami deti konecne , zacali fungovat jejich administrative offices po prazdninach. Je toho dost, co vam chci napsat... Priste. Hanka mi opet nerekla ani to, ze nase deti jdou za tyden do novych skol. Neinformuje mne vubec – zed to je nariznee ceksym I amerikcym soudem v New Mexico? Nezajem… Zed je to lidkse? Tak si zjistuji vsechny info sam. Dovidam se to od cizich lidi, jejich puvodnich skol, jejich reditelu, opet, jeden za druhym mi to rikaji. Tvuj sn, dcera budou chodit tam a tam tenhle rok S prekvapenim. Vypadam, jako blbec, ze nevim, kde me deti jdou do skoly… Vysvetluji, zed nejsme informovan od ex… Chapou, jemne pokyvuji hlavou. Hanka, Tvoje (ne-?) lidska tvar se nezmenila. Proc to delas? Ja jsem si zvykl, uz se to jen pomalu sesune po mne, co rikas, dels, jsi to ty, Tve chovani poslednich pet let – a v ocich tech lidi vidim, ze neco je tady divniho zed strany matky nasich deti… Jedna z tech osob se me u podbne prilezitosti zeptala, jslit je Hanka “mentally of/off”… Nevi, jeste s enikomu nepoveldo Hanku vysetrit po psychologicke a psychiatricke satrnace, zatim to odmital, I kdyz to bylo narizene soudem. Ceksym. Ignoruje jej, podobne jako ted, abych videl deti, coz jej cesky soud naridil…

* Vcera, pondeli 2.8., posilam detem dalsi balik odsud. V poradi osmy. Nine Pohadky bri Grimmu, Adamovi pribehy SAS {Special Air Something v Anglii] z duhe svetove valky, jak delali partixzanskou cinnost ve Francii… Baliky pry konci v garazi. Ale alespon klimatizovane. Dokud na ne deti nezapomenou – a Hanka je pak vyhodi do kontejneru s tim, ze pry deti o ne nemaji zajem. Neklimatizovaneho. Je mi Te lito, Hanka... Vyhazujes otce kazdy den ze zivotu nasich deti.