III.W.6. Posta- Lhani Hanky. Cizi deti. Volby. Bourka.

Jednu vec som si vsimol az dnes. Vo Weatherford nie su zobraci, bezdomovci. Alebo mozno su – ale neviem kde. Pred obchodmi, nakupnymi strediskami, na uliciach som ich nikde nevidel. To som si uvedomil az po troch tyzdnoch. Neviem preco. Ze by sa zhromazdovali vo vetsich mestach, ako je napriklad Dallas? Nieco na tom asi bude, pretoze v dallase ich je dost, ako som mal moznost videt minuly rok. Ale American Red Cross tu ma svoje Community Center, takze nejaka humanitarna cinnost sa tu robi tiez. Je to blizko mojho hotelu. Vedla je Goodwill Store, kde ludia mozu davat obnosene saty a cokolvek, a potom to ten ovhod predava za nizke ceny. A snad to ide na charitu, tiez…

* Zjistil jsem dalsi lez Hanky. Kdyz se mi nekdy v lednu ci unoru 2004 vratil z ameriky dopis, co jsem doporucene poslal na svoji dceru Ninu – blahoprani k jejim narozeninam 7.10.2003 – viz

http://www.kizak.com/nine-narozeniny.jpg

Hanka mi pak tvrdila, stejne jako ted memu americkemu pravnikovi, ktereho se o tom snazi presvedcit - ze to nemohla Nina prevzit, protoze nema ID, tedy obcanku, a ze to nemohla prevzit za Ninu ani ona, ze se to v americe pry vubec neda… Predstavte si, ani jedno z americkych deti [kolem 100 milionu do stari16 let asi?] nemuze prevzit zadnou doporucenou zasilku [certified mail to tady volaji] poslanou na sve jmeno... Americka posta na to nema proceduru?!? Uboha amerika, v americe je mozny vsechno – ale tohle ne. Vsechny doporucene zasilky zaslane na nezletile deti bez obcanky at jiz zaslane z USA nebo z jinych krajin museji byt proto vraceny. Umite si to predstavit? Neveril jsem tomu, protoze tak bezna vec je urcite osetrena. Hanka ovsem vyuziva toho, ze to nikdo nemuze overit v CR, co rika. [Podobne mluvila jeji pravnicka na soudu v CR, ze americti mobilni operatori nejsou schopni pry zjistit, jestli jsem ja nebo my rodice volali deti a kdy a jak dlouho, tedy vypis z uctu telefonu pry neumeji :-( ]

Tak jsem se byl na mistni poste zeptat, jak to je. Shodou okolnosti je to ta stejna posta, ktera Hanke, resp. detem zasilky dorucuje. Weatherford, 760 87.

Potvrdili mi, ze samozrejme, ze existuje bezna procedura, kdy dokonce jen bydlici na stejne adrese, jako nezletile deti – tedy to nemusi byt ani rodic, staci nekdo, kdo souhlasi, ze tam ty deti bydli, na adrese, na kterou byla zasilka napsana – muze doporucenou zasilku za deti prevzit. A tedy zadna doporucena zasilka na nezletile deti NEMUSI byt vracena… Hanka pres to vsechno me blahoprani k narozeninam dcery Niny vratila… Co Ti na to mam rici, Hanka? Kdo jsi? Kdo jsou pro tebe nase deti? Stit pred Tebou, kterym se mstis jejich otci. Zac? A proc pres nase deti?

* Mnoho lidi, v CR, I tady v USA se me pta. Proc to Hanka dela? Ja se to ptam taky. Vas. Proc to Hanka dela? Ja to nevim. Jen se divim, jak miz toho je, jak mne nici? Verim, ze ten Pan tam tahore to vsechno vidi, vsechny veci, cesty, cesticky, klicky, finty pro, proti. A dela nam spravedlive puntiky. Bile cerne, modre, zelene, zlute, oranzove… Vim ze mam tam u nej plno cernych puntiku. Kdyz tam u sebe nahore na chvili nebyl, tak jsem se mu do toho sesitku podival – nereknete mu to - ale vim taky, ze je nemam cerne u mne ohledne mych deti, jaky jsem k nim byl pred Hanky rozvodem. V te kolonce jsem tam videl zlute, oranzove, zelene... Krasne puntiky. Takove vesele... Stejne jako u nasich deti... Na Hanky puntiky jsem se nestihl podivat, jake je ma dnes...

* Telefonoval som s jednou panou, co tu byva. Vystahovala sa zo Slovesnka, resp. jej rodicia – v roku 1947. Suseda mojho otca v Presove, na vychodnom Slovensku v tom case. Najprv Rakusko, potom Amerika. Na Slovesnko sa bola podivat potom az v roku 1994, teda po cca 35 rokoch. Na dva tyzdne. Potom zase az v roku 2002 na par dni zase. Byva v okoli Dallasu. Dnes ma skoro sedemdesiat rokov. Najprv sme rozpravali anglicky. Potom som zacal trochu slovensky - spytal sa najprv, ci smiem… Ze ano. Rozpraval som. Ona mi odpovedala. Rozumela. Smiala sa, ako je to vraj neide. Ale v skutocnosti jej to islo. Vsetkemu som rozumel, co hovorila, samozrejme, mala spatny slovosled, sem tam pouzila anglicky vyraz... Ze jej vraj mam davat hodiny, bude rada… A mojej slovencine rozumela tiez bez problemov, komunikovali sme dalej slovensky. Po tom, co 40 rokov nerozpravala slovensky vraj tu…

* Moja dcera Nina a syn Adam podla Hanky vsak uz slovensky nerozumeju… Ani cesky, ked ja rozpravam. Ale ked rozpravaju cesky s kymkolvek inym [hankinymi rodicmi] tak to rozumeju… Nuti ich Hanka, aby ma nutili – ako jedineho cloveka na zemeguli - s nimi rozpravat anglicky. Preco to Hanka robi? Pytam sa ja vas uz dnes, kto vie odpoved, pojde do neba... Slubujem :-( Predstavte si na svoje vlastne deti rozpravat inou recou, v akej vyrastali. Napriklad rusky, ci spanielksy… A naviac by vas oni nutili tak rozpravat. Ze pokial nebudete – polozia telefon. Alebo odidu z domu… Co by ste robili v tej situacii? Neviete? Nedivim sa. Asi mi poviete, no jo, nemal si sa do tej situacie dostat, mily zlaty… teraz si to musis vypit az do dna. Pijem. Az do dna. Verte mi. Len sa stale pytam. Preco? Co som jej urobil, Hanke, ze mi toto robi... Nasim detom. Do buducnosti priestoru a casu ich zivotov… Ako sa s tym jedneho dna vyrovnaju? Mimochodom, predtym minuly rok, ked sa pozabudli, a ropzraval som na nich par minut cesky ci slovensky – nevadilo im to, odpovedali a ani si to neuvedomili… Ked si to vsak uvedomili – okamzite zacali, aby som zacal anglicky, ze polozia…

* Ve ctvrtek 29.7. jsem byl opet plavat. Kolem ctvrty, na par minut, zaviraji v pul paty pro verejnost, pak sem tam jeste delaji vyuku plavani deti. Opet se ku mne hlasil muj mladej znamej a opet chtel soutezit, ze pry “let’s race”, OK, rikam, sledujic, jak si to nechce nechat ujit, jak se na toi tesi... Pridala se k nemu I jeste mensi holcicka, kolem deset ji bylo, ze pry ona taky... Tak jsme se dali do toho. Muj mlady pritel splichal na vsechny strany jak se snazil, tak jsem jej nakonec nechal vyhrat. A pak taky tu holcicku, byla mila, moc se snazila. Oba pry samoukove… Pochvalil jsem je oba jak jim to jde. V americe chce kazdy soutzit. A vyhravat samozrejme. Pocita se jen prvni misto. Druhy a treti je prohra. Neco takoveho jako „neni dulezite z vitezit, ale zucastnit se“ v americe neprorazi... Uz deti jsou vedeny k vitezstvim. Jen k vitezstvim…

* Pak se muj mlady pritel snazil mi ukazat, jak umi reci. Nejdriv z e odkud jsem. A jako vetsina ze vsech lidi, kteri se ptaji, si mysli, ze jsem z Germany, nebo ze Sweden... Vedel rici Dekuji francouzsky, italsky, spanelsky, nemecky... Asi z filmu… Dobry zacatek.

* Moje cesta do USA zacala uz den predtim v Praze. Pobehoval jsem po Vaclavaku, zarizoval roaming, hledal transformator na mobil z 220 na 110 V a pod. V mezicase jsem si koupil klobasu na Vaclavaku a “na stojaka” se na chvili u toho zastavil a vychutnaval odpoledni slunicko. Pristoupil ke mne muz. Kolem padesati peti snad, uz sedivej, zarostlej, vypadal VSAK CELKEM DOBRE. Mile teple oci. Ze pry jestli mu nedam korunu na rohlik… Uz nedavam. Ale rekl jsem mu, ze at pocka, ze pujdem spolu mu ten rohlik koupit... Prekvapilo jej to, to necekal, a nevedel co dal. Aby zachoval dekorum, ze skutecne potrebuje jist, cekal dal. Rikal mi ze pry neni z Prahy, a pod, po par vetach jsem pochopil, ze lze, ptajic se jej par dotazy proc nejde k Nadeji, kde spi a pod. Jeste jsme mel dost sve klobasy, a on zase zacal, ze nechce brat muj cas, ze kdyz mu tu kacku dam, ze si skutecne pujde koupit rohlik… Ze pry nepije. Vubec. Protoze ja mu vychytrale rikam, ze znam lidi, co reknou “rohlik” a pak si pujdou koupit “alkohol”… Znam takove. Nejznamejsi, kolem ktereho prechazim je u KB na Mustku, ma berel, kleci. Po par hodinach vstane, berle pod ruku, a pak si dava do nosu v Hybernsky v Konirne... Pak se zase vrati na sve misto... Ne ze bych s tim nesouhlasil, kdyz je clovek na dne, nekdy je to jeho jedina radost, snad sance prezit, zapomenout…. Pres to vsechno… Neustoupil jsem. On taky ne. Cekal dal. Dojedl jsem. Dole v podchodu metra je Julius Meinl, zamirili jsme tam. Vstoupili jsme, sli mezi regaly, ja hledal nejake konzervy. Vsiml jsem si, z e vzal do ruky balicek kafe, a ja ze co on s tim… A on ze to prenese, uplne bez ostychu na mne, ze to mu nemusim kupovat… Rikam, ze pokud chce rohlik ode mne, at to tam necha. Ufff! To jsme necejkal, stale se divajicc do jeho prijemnych teplych lidskych oci… Polozil to zpatky. Koupil jsem mu par rohliku, konzervu. Tycinku. Jak sel vedel mne a mluvil z blizka, zacitil jsem z nej alkohol... Nakup skoncil. Popral mu vse dobre, rekl, ze pije a ze tedy by nemel lhat alespon mi, kdyz chce rohlik ode mne... Je to divny rikat starsimu cloveku co ma delat, necitil jsem se divne. A on ze jen pivo pije. A tad atd. Pry to neni alkohol atakdale… Snazil se omluvit sve lzi a zamotaval se do nich jeste vic… Mel teple oci dobreho cloveka. Popovidali jsme si jeste, kde se da dobre a teplo vyspat v Praze – on ze na trzisti u Hradcanskyho metra – to jsem nevedel, ja na to, ja vim o Uhelnym trhu, Hlavnim nadrazi… - rozesli jsme se. Nejak jsem si ulozil v hlave, ze tim zacala ma cesta za detmi. Nevim proc. Mozna mi to cas ukaze. Jeho oci mam stale pred sebou. Roaming jsme pak zaridil, transformator koupil. Ma cesta za demti zacala. Zu jsem byl v duchu „on the road“... Pred pulnoci jsem byl pripraven na ranni odlet premyslejic, na kterem useku me cesty se Hanke podari me vratit bez toho, abych deti videl… Zatim se ji to dari. Deti jsem nevidel, a policie a dalsi uricte zvazuji, jaka kdy me z ameriky dostat, dat mi razitko ‘nezadouci”, jak me Hanka vsude pomlouva opet… Odpoustim Ti Hanka za sebe. At Ti jednoho dne odpusti nase deti, co delas jim. Jejich otec je pulka jich samotnych. Oni jsou pulka sveho otce... Stejne jajo jsi ty. Nicis-li jejich otce – nicis vlastni deti. Drzis-li stit ze svych deti pred sebou – nicis tim jejich otce… Nevim, kdy prestanes – a co Te k tomu privede. Jen vlasnti svedomi asi, soudy jsou malo pro Tebe...

* Ucim se. Byt “skutecnym” americanem. Poradnym. Z auta vystupuji, jen kdyz se potrebuji vycurat nebo nakoupit. Jinak americani sedi v nem. Najedi se v nem taky – kazdy fast food ma “drive thru” okenko, nebo dokonce jsou fast food, kde se jezdi jenom v autech, stoly vevnitr uz ani nemaji, nac… Snad do takoveho pujdu, jen abych zazil ten pocit, dam vedet. Uvedomil jsem si to vcera – sobota, 24. cervence, kdyz jsme se pozde odpoledne vybral do Fort Worth, abych vzhlednul ten kontraverzni film Fahrnheit 9/11, kteri nekteri z vas, podobne jako pan president Klaus, jste meli moznost videt na poslednim Karlovarskem festivalu… Dobrej film. Nekolik vrstev, sarkasmus, ironie, fakta, gyc, dokument, protivojnovy, protibushovsky, pro volebni agitace … Vyberte si. Stoji za to videt. Nebudu jej komentovat, pry to udelal uz Klaus “za mne” v ceskych novinach ;-)

Ten film totiz v americe hlavni spolecnosti davajici hollywoodskou produkci odmitli distribuovat, takze se dava jen v malo kinech I tady v USA. A uz vubec ne v dire zvane Weatherford, kde je jen jedno kino [plno salu sice v nem] plne oddano hollywoodske produkci…

* Kdyz jsem tedy hledal to kino, kde me poslali z Weatherford kina, ze pry je to v jendom velkem mall ve FW, kde jej urcite hraji, v molu, nakupnim, jmenuje se Lowe’s, a je to na exit Brian Irving z I-20, tak se mi povedlo to nakupni stredisko najit. Wow! Komplex vetsi nez Zizkov snad, pln obchodaku, hal pripominajich nadrazi a sklady. Target, Kids are Us, Staples, Food Supply a mnoho dalsich. Povedlo se mi najit po nekolika optanich kino, asi dve mile od meho prvniho kontaktu z nakupnim strediskem… Pres dalnici, na druhe strane… Koupil jsem listek, 7.75 USD, a mel jeste pul hodiny, tak jsem sedl opet do auta a delal “nakupy pres okenko ridice”, koukal do vzdalenych vykladu mensich obchod, restauraci, baru… V tu chvili jsme si uvedomil, ze nepotrebuji vubec chodit. Nebo jeste jinak – ze mi chozeni ani vlastne vubec nepomuze. Kdybych nemel auto – nebo kone – tak se proste nikam nedostanu za pul hodiny. A uz vubec ne pesky v zari slunce, I kdyz zapadalo, melo silu me znicit za tu pulhodinu uplne… Welcome to Texas! Ale za tu pul hodinu bych se nedostl snad ani k nejblizsimu supermarketu na dohled sice, ale prece pro pesaky prilis vzdalene…

* Nedela rano, 25.7. me uplne prekvapila. Osm hodin. Slunce nikde. Zatazeno. Jako v PraZe. Ze jsem vcera opet ani neslysel deti na telefonu, ze to jen zvedli – a beze slova hned polozili? Snazim se na to nemyslet. Musel bych se zblaznit… Mozna se to stejne deje, ale je to pomaly, krok z akrokem, tak jak vas nici jed ve stredoveku postupne davan do jidel, kazdy den… To mi dela Hanka, kazdy den, kazdy tyden, pomalu me otravuje svym jedem, ktery z ni tece pomalu, jiste, v pravidlenych davkach. Prostrednictvym nasich deti, ktere stale vic a vic zavrhuje ode mne, nedava sanci na zmenu, obnovu naseho lidkseho, rodicovnskeho vztahu... Po te, co jsem mel moznost mluvit taky s terapeutkou deti Dr. Barlow, kterou si najala Hanka bez toho, aby to se mnou konzultovala – mohu svato svete rici – ze Hanka porusuje opet nejen rozhodnuti americkeho soudu – ale zejmena lidskost, svuj pristup, k detem, mne, reintegraci deti k otci – ve sve slepe nenavisti vuci mne, jen aby se detske duse nedostali zpatky ke svemu otci, ktereho meli prokazatelne radi. Dokonc ejeste i Hanka v case sveho rozvodu mi rekla z oci do oci – avsak bez svedku – z ejsme byl dobry otec nasim detem… I terapeutka deti byla ocividne prekvapena, co vsechno se deje v tomto pripade. Nevedela vubec o court order nejakem, rikajicim o terappi na reintegraci otce k detem… Nebyla sama. Byl tam se mnou dalsi odbornik, vidaee slysel… Jak je mi znamo uz nekolik mesicu primo od hanky, kdy s e to snazila obhajit – Hanka ji zadala svuj “terapeuticky cil”, uplne odlisny od toho stanoveneho soudem. Ten oficilani znel: Reintegrace deti k otci. Po vzajmene domluve obou rodicu na vhodne terapeutce. Dal jsem Hanke nekolik navrhu uz pred rokem. Odbornici na PAS. Ignorovala je. Sama, bez meho souhladu vybrala Dr. Barlow, sama ji zadala cil. NEODSOUHLASIL JSEM JI – ANI BYCH TO NIKDY NEUDELAL, KDYBYCH JI ZNAL a uz vubec ne cil, ktery sit ma rekla Hanka… O jejim soukromem cily nevedel vubec… Jakej ji dala Hanka cil? Jak se pry deti maji vyporadat s hroznou pritomnosti otce kdyz je prijde videt, aby neskolabovali… neco takovyho… Citite ten rozdil, to zneuziti celeho terapeutickeho procesu? Navic, ji Hanka VUBEC nedala informace o tom, co se deje… To jsou fakta znama mi uz predtim, nez jsem potkal Dr. Barlow osobne. Co a jak se delo na mem setkani s ni, Vam nemohu rici. Jsem vazan mlcenlivosti. Rikam jen jedno. To, co dela Hanka, posiluje systematicky zavrzeni deti vuci otci. Dr. Barlow je inteligentni zena. Sama, kdyby vedela, o co jde, a mela na tom soudni prikaz – delal by terapii jinak, Jinou. Bohuzel, neni dnes uz ta spravna. Sama potvrdila, ze neni PAS expert. A navic – uspesne manipulovana Hankou, podobne jako policie predtim... Modlete se za nase deti, kdo muze… Dr. Barlow jsem videl ve ctvrtek 15. 7. ve Weatherford. Doprovodil mne odbornik, family councelor, udelal si zavery sam, vlastni. Beze mne. Daleko silnejsi, nez je rikam ja tady. O pristupu Hanky celkovem v tomto pripade. Kruh kolem Hanky se stahuje. Lidksy. Zatim ne pravni. Tam je na koni. Vyuziva ze nemam poenize, ze jsme v CR, ze mne muze dostat z USA... Snazi se o stosest, verte mi... Je mi ji lito, ze se bude muset jednoho dne stahnout uplne, pokud nezmeni sve chovani. Zkusenost a PAS teorie rika – nezmeni svuj postoj, bez prispeni soudu….

* V patek 23.7. jsem stravil cely den v Aledo Public Library. Pak si trochu zaplaval. V sobotu psal na starem notebooku tyto radky. Notebook jsem dostal “jako dar” od meho o generaci mladsiho partaka, kterej dostal z nasi firmy supernovej notebook, a ten starej kram vhodnej uz jen na psani mi s laskavym srdcem prenechal ;-) Hodnej kluk, ne? ;-) Tady mi je dobrej, pisi v hotelovem pokoji za zatazenym zavesem proti slunci v tichu slunce Weatherfordu. Rano jsem si vsak jeste stihl zatrenovat na training range trochu golfu. Seznamuji se na dalku uz hristem. Precetl si, jak dlouhe jsou jednotlive hry, kolik maji „par“. Pozoroval, jak to tam hraji. Zjistil, ze hned na prvni jamce pouzivaji golfovou hul, kterou jsem nikdy predtim nemel v ruce… Urcite s ni netrenoval. Takovou zvlastni, polokulatou, nevim jak se jmenuje. Mela cislo 2. Kdy jsem nasledne zjistil, ze delka toho hriste je 400 metru a neco navic – hned jsem zasel za svym kamaradem 73 letym spravcem a pozadal jej, at mi pujci I tuhle hul, ze s ni musim zacit trenovat asi, pokud chci uspesne jednoho dne soutezit s mym synem… OK, vytahl mi jednu, koupil jsem si opet kosik balonu za tri dolary a vydal se je vystrilet na treningove hriste s novou holi. Slo to. Strilelo to samo, I s moji bolavou rukou, natazenym svalem. Jsem pripraven. Ted jen potrebuji nejakeho sparring partnera, ktery kdyz bude hrat prede mnou, tak uvidim, kterou hul mam taky z vaku vytahnout, je jich tam na mn e prilis moc. Asi deset. Too much. Odpoledne jsme byl jeste plavat, pak sel hledat do kino do Fort Worth.

* Jeste se vracim k memu pujceni auta tady znov... Kdyz se mnou smlouvali, resp. ja s nima cenu, tak mi za stejnou cenu maleho auta nakonec chteli dat vetsi auto – jen aby dostali sve dolary a ani o doLar min... Jsou to skutecne dobry obchodnici… American by asi byl rad, miti vetsi bourak za stejnou cenu maleho… Ale ja ne. Vetsi bourak znamena vetsi spotrebu bnzinu. A ja na to nemam zbytecne. A predvadet se ve vetsim aute nepotrebuji. Tak jsem smlouval dal a dostal nizsi cenu radeji za to mensi auto… Oba jsme byli spokojen nakonec, tak to ma byt v buisnessu. Kdyz vezmete v potaz, ze tady stale musite pouzivat airconditioning, coz je velky spotrebic Vaseho benzinu, navic ze ma auto automatickou prevodovku – coz taky bere litry benzinu navic- neni se co divit, ze napriklad na plnou nadrz cca 40 litru, I kdyz prakticky neprekrocim rychlost 120 km/hod nikde – projedu max 300 km, tedy spotreba daleko pres 10 litru na sto km. u nas v CR, by spotreba s tim stejnym autem, bez pouziti airconditioning, a bez automaticke prevodovky byla rekneme kolem 8 litru pri stejnem zpusobu jizdy… Takze se to prodrazi celkem tady v americe jezdit. Ale vsichni americani se svymi platy si to muzou dovolit, zda se.Musi. Jezdi po jednom v aute, jak jsem uz psal…

* Kdyz jsem se ptal, jaky objem ci obsah ma ten motor – to nevedel ani jeden z obchodniku v pujcovne. Ani o zadnem aute. Jen rikali, je to 4-valec… No jo, to jsou ale temer vsechny auta bezne v teto kategorii… Jeste ze vedeli, ze ma kazde auto volant ;-) Potvrzuji. Ma volant ;-)

* Zrodila se nova hvezda. V americe. Politicka. Barack Obama. Po otci cernoch. Po matce american. Senator ve state Illinois. Daval key note speech v pondeli 26.7 na Kongresu demokratu v Bostonu… Otec narozen v Keni. On jiz v americe. Dotahl to daleko. Vzor americkeho snu. Vasnivy, kdyz dava rec, je jako jazzman. I mne strhl pred obrazovkou, a co pak amerikance primo v kongresove hale… Mluvil z patra, zadny papir… [Mozna to cetl z cteciho zarizeni?] Rikaji o nem, ze to bude prvni cernossky americky president. Dnes mu je 42 let. A bude kandidovat do americkeho senatu. Takze za cca 15 let? Rok 2020. Presidentem se stava Barack Obama. Politicky Jazzman Moderni Doby. Wow! Ja tak umet hrat na nejaky nastroj, jak on umal vasnive mluvit celym svym cersnosskym telem v saku a kravate… Novy MLK Jr.? Za jake prava bude bojovat za dvacet let? Budeme jeste vubec za dvacet let?

* V knihovne za mnou prislo zvatlave dite, bylo mu asi dva roky, psal jsem na PC. Neco na mne zacalo mluvit… Otocim se a to male krasne zive cudo mi podava hracku… Chtel jsem na nej zacit mluvit – prirozene cesky jak jse zvykly mluvit na male deti z Cech… – a pak jsem si uvedomil, ze musim nejakou slusnou anglictinou na nej. Podekoval jsem mu, vzal si hracku. Pak na nej mluvil. Pak mu vratil hracku… Matka to pozorovala s povzdali. Pak malej spunt odpochodoval… Pak se vratil. Uz bez hracky, opet na mne neco zvatlal, “povidali” jsme si… Pak muj malej pritel opustil s maminkou knihovnu… Otocil jsem s e k PC, v zaludku tezky kamen, myslic na sve deti… Nemysli. Prezij, Tve deti Te budou jednoho dne potrebovat, musis byt u toho… Pracuj, pracuj, pracuj, opaluj se, plav, rid, trenuj golf – jen na chvili nemysli na to, ze mas tady za rohem sve deti, ktere jsi rok nevidel a nemuzes je videt I nadale, protoze jejich matka si to nepreje a nedovoli Ti to…

* V knihovne uz za ty dva tri tydny jsem snad potkal vsechny deti z Aledo a blizkeho okoli. Mimo ty sve… Pro jistotu jsme jak detem tak Hanke rekl PREDEM [mailem, SMSkou], ze tady chodim. Taky navrhl, aby Hanka to zase nepouzila proti mne, ze deti spionuji, ze kdyby tady chtel I prijit, at mi reknou predem, ze pujdu pryc. Hanka nereagovala. Vim si ovsem zive predtavit, kdyby tady vesla a ja tady byl, jak by hned na mne volala opet policii… Ach jo! Hanka se chova stale presne podle pravidla poloprazdna – poloplna sklenice vody. Cokoliv reknete jako prvni – vam sdeli, ze je to prave naopak, ze jste netrefili spravnou odpoved, a vyhazuje vas ze hry. A kdyz se nedejbuh pokusite o opravu – tak rekne, ze to uz neplati. A priste odznova. Stejne pravidlo. Vypadavate ze hry. Vzdy. Opet. Donekonecna… Jeji jedine pravidlo vuci mne, ktere pouziva... Hanka je vitez. Prozatim. Lez vyhrava. Ma vsak kratke nohy pry… Trpi vsak nase deti, ne ona.

* Bourka, konecne … V Dallasu zaplavy. Pry za posledni dva dny [dnes 30.7.2004] napadlo vice srazek, nez je prumer za cely cervenec… Mne to chytilo na dalnici, kdyz to zacalo pred dvema dny, cestou z knihovny z Aledo, prvni bourka. Z nebe more vody. Nasel jsme cudlik na sterace a zapl postupne na maximum. I auta v nejrychlejsim pruhu spomalili na predepsanych 65 mil/hour I min. Auto pred sebou jsem temer nevidel, oci na prednim skle. Neco mi vadilo, a ja nevedel co… To auto vubec nezaplo svetla zadny!!! Rozhlidl jsem se kolem. I kdyz uz prselo alepson deset minut, huste asi tak tretina aut se vubec neobtezovala zapnout nejaka svetla. Zajimave… Ach jo. Asi to nemaji ve Vyhlasce, co delat u bourky, mlhy ci tmy... To je tak, kdyz dostavaji ridicak jen za to, ze dovrsili sestnact let. Kdyz jsem u toho. Neco podobnyho. Beru benzin na beznince. Je tam asi deset stojanu, pak kdo nezaplati rovnou kartou primo na stojanu, tak jde platit cash do okynka. Stojim frontu u okynka. Zvenku, jako vsichni. Prede mno kluk. Dlouhe vlasy. Cigareta v ruce. Zapalena!!! Wow, v americe je skutecne vsechno mozny… Hledam napis, jeslti je koureni dovoleno na benzince, mozna majinehorlavy benzin a pristi rok to prijde k nam taky, mozna, kdo vi, c americe je vsechno mozny... Neni. Nasel jsem jej. Koureni zakazano. Na dosah od toho kluka, u okynka, je ta tabule. Zakaz koureni. Co nadelas? Rici mu? Ne? Dat se za to zastrelit od nej? V TX ma pry zbrasn i male dite.. Nebo nevytahne bouchacku? Mlcel jsem pro jistotu, pripraven bezet o stosest, kdyby tu cigaretu zahodil, premyslel kterym smerem, a jak rychle to jeste dovedu... Nezahodil ji. Uff, hodnej kluk, asi mu koupim zvykacku za odmenu... Zaplatil. Odesel. Divka u okynka – nic. Zaplatil jsem, odesel jsem. Welcome to America! Pokud te nechyti si muzes delat co chces. Vlastne je to stejny jako u nas, ze?

* Stal jsme se clenem knihovny v Aledo… Mozna reknete, No a? Pro mne to znamena moc. Jsem clenem stejne knihovny jako me deti. V Aledo chodi oba dva do skoly, je to 2 mile od Willow Park. Jsem proste rad. Nikdo nedela zadnou vedu – pokud nejsou postvani ci postvavani Hankou proti mne. Jsou tady skutecne moc prijemne pani v knihovne…

* Vcera v knihovne prichazelo dalsi dite ke mne. Nakonec ale si mne ani moc nevsimalo, ale jako zmagnetizovane se vydalo svoji rukou satralkou presne na cudlik PC se slovem POWER. Proste mi vypnout pocitac. Melo jej na urovni svych oci presne. Nez jsem se vzpamatoval, tak uz mel prst na tlacitku. Ragoval jsme sice rychle – ale zacal na nej mluvit slovensky, coz mam v podvedomi. Ze pry to by mi vyplo pocitac, rikam mu, ze to ne, ne ne, ze to se nedala… tak neco. K tomu jsem kroutil hlavou, ocima, tomu mozna rozumelo. Protoze mi to mimino kolem dvou let urcite slovne nerozumelo, asi jej zaujal muj bodylanguage, protoze tu ruku odtahlo. Ja se mezitim vzpamatoval a zacal mu to vysvetlovat po anglicky. Chvili na mne koukalo, jako koukaji vsechny deti jeho veku, zvedavost sama, vahalo jeslti jo, sahnout opet na ten cudlik a zmacknout jej – nebo ne. Rozhodlo se nakonec, ze snad ne, ze mik to neudela... Otocilo se a vydalo se to male zive stvoreni zpatky k Mamince bavici se s pani knihovnici vlsjic ve svych plinach znacky Pampers Ultra asi…

* Dnes patek 30.7.2004 posilam detem dalsi balik z knizkami. Nine 100 nejuzasnejsich divu sveta prirody, velkou barevnou obrazkovou knizku, a Adamovi Skolni encyklopedii s plno heslami vseho moznyho… Vazi to snad tri kilo spolu… By the way. Adama jsem se uz dvakrat zeptal, jeslti nejaky balik dostali. Jo, z e pry jo. Neco jako dekuji vsak nezaznelo. Mlcim. Nevychovavam. Nemam pravo. Nemohu. Vzali mi je. Zavrzene deti. JInak nemohou. Zavrhujici matka. Ta muze. Nechce. Jsmen onuci mych deti. Neco jako lestic bot… Musim delat, co mi reknou, resp. co jim rika Hanka, sprostredoovane. Jsou nekym jinym. Jsou Hankou. Bez sve vlastni tvare. Pry jsem jim nikdy nerikal pohadku, nehral se s nimi... To jsou me deti dnes. Zavrzene, zmanipulovane osoby. Jako clenove sekty zvane „VSE PROTI VLASTNIMU OTCI“... Nevideme, neslysime, tato, Oco, ale mi za to skutence nemuzeme, vzdyt mi o tom nevime, co se s nami deje, mi jen naslouchame, skrytemu tamtamu co je kolem nas, viri to vsude kolem, je to pod posteli, na zahrade, v trampoline, ve skole, v aktovce, ve svacine od maminky, v aute, bruslich , PC, dolarech – vseho ceho se dotkneme, co nas obklopuje, co se divis, otce, vzdyt mi s tim nic nemuzem, kdyz o tom nevime... Vim, deti, nic Vam nerikam, vim, ze dnes s tim sam nic nezmuzu, ale dostal jsme se dal, soud v NM uznal, ze jste zavrzeni, jen Maminka zneuzila terapii, ztratili jsme dalsi rok, vyckejte, ja to nevzdam, jen uz nemam na to vse sil, ale nevzdam to, verte mi, budu delat dal, co se da, co umim, co muzu, co mi vsechny me sily dovoli, je to vycerpavajici... Penize? Jde to bez nich o to tezko, ale da se i tak. Pred par dny jeden clovek tady dal 400 dolaru za byrokratikce veci, jen aby mi pomohl. Dokonce jsem jej ani o to nezadal, deti, udelal to sam, pral si stejne jako ja, abych Vas videl… Mozna to bylo zbytecnych 400 dolaru, protoze Vas tady ani nevudim ted… – ale ten Pan nahore to videl, vidi, I on vi, z e nemusel, ze to udelal z dobre vule, ja bych si jinak tu proceduru se tykajici Vas nemohl dovolit, nemohu Vam tady rici, co to je, ale dovite se v prubehu casu a prostoru jendoho dne I to…

* Kandidat na presidenta JohnKerry.com vcera prijal oficialne nominaci Demokraticke strany. Projev mel uchvatny, videl jsme jej temer celej, bylo to lepsi nez filmy. Obecenstvo v Bostonu dobre, podporili jej – co taky jinak, ze… 45 procent americanu je za nej, 45 procent je za Bushe, plus minus. Zbytek nerozhodnutych volicu, o ktere se povede ted lity boj az do listopadu. Temy? Iraq, gay weddings, abortion [? mozn ani ne tyto volby], danove ulevy pro bohate [zavedl Bush], danove ulevy pro mid class [chce ted Kerry], boj proti terorismu [obnova spionaznich agentur, aby byli efektivni], znizeni statniho deficitu, pokryti vsech obyvatel US socialnim pojistenim [za posledni 4 roky 4 miliony ji ztratili…]. Volby jsou 2. listopadu 2004.