III.W.11: S ucitelmi deti. Nelutujem. Hanky (ubohe) negociovanie...

Piatok, 13.8. Mam zase radost. Taku malu, ludsku. Bol som cele poobede dnes v skolach deti. Rozpraval s kazdym z ich ucitelov. Vsetcia boli velmi prijemny. Pochopili, ze som tu, aby som sa dozvedel nieco o mojich detoch, pretoze sa to od ich matky nic nedozviem. Som otvoreny, priamy. Ze od nich nechcem nic viac nic menej, len nech sa ku mne spravaju ako k inym rodicom – nie ako k prisere, za ktoru ma maluje Hanka... A urcite bude po mojom odchode, ako vzdy doteraz. Ma to v sebe, je to v nej zakorenene ako cervicek v jablku, az uplne uprostred, neda sa to vyhryzt, zahodit, vylupnut... Len s celym jablkom. A to by musela zmenit sama seba, svoj pristup k zivotu, hodnoty… Prvykrat sa ku mne choval niekto v spojeni s detmi tak, ako k obycajnemu cloveku. Neboli este ovplyvneny Hankou, len mali zakladne info od svojich principalov, evidentne budu az teraz, ked odidem, ked sa bude sdnazit skazit vsetky moje vztahy s ucitelmi deti, aby sa na mna znova pozerali ako im ona povie. Ako na priseru... Dnes som si vsak podal s kazdym ruku. Rozpraval sa o ich predmetoch, co ucia, oboch Adama ci Ninu. Chvalil svoje deti, ako su dobre aj v tychto ich predmetoch. Ano, je to pravda. Chvalim sa nepokryte, pretoze som sa X rokov nemohol chvalit... – lebo som nic o svojich detoch nevedel… Ucitelia starych skol deti, mi pisali teraz maily, kazdy o tom, ako sa Nina, Adam ucili. Wow to keby ste videli! Som hrdy na obe rovnako. A len vdaka ucitelom sa dozvedam o osobnostiach svojich deti – nie od Hanky-matky, ta mi nic nepovedala. Par riadkov, skutocne par, ze sa deti dobre ucia. Nic viac, co ako preco, nic viac. A tak sa dozvedam, ze moj syn Adam je dobry v drame uz minuly rok, ze je hardworking, a ze v matematike, teda algebre sa slusne chova, uvedenych par prikladov k tomu, evidentne este vplyv jeho evropskeho chodenia do skoly, pretoze mi to jeho ucitelka tie mravy este zdoraznila – a ja som na neho VELMI VELMI HRDY, ked som to cital… Mal som slzy v ociach, verte mi. Aj dalsi ucitelia. Adam sa zmenil, posunul inym smerom, ako bol ako osemrocny, devatrocny… Dozvedam sa to az teraz – od cudzich ludi. Nemuseli. Napisali. Podelili sa so mnou, ponukli mi ruku, ci este nieco nepotrebujem. Pochopili, ze zbieram minulost I pritomnost svojich deti, po zrnkach. Chyba mi stale cele more ich minulosti, Hanka mi neumzonuje a neda vediet, co robili, kde chodili po cele minule roky, o co sa zaujimali, ako kde a s kym trenovali, chodili na kruzky… Aby som sa nemohol s tymi ludmi rozpravat sam. Dusevny terorizmus. Tyrania. Symptomy odpovedajuce zaverhujucemu rodicovi.... Taskze vlastne vsetko tak ako ma byt zo strany Hanky. Keby sa tak nechovala, nebola by jej diagnoza tak jasna... A nikto by nevedel, preco to robi. Teraz to vieme. Adam sa znova zapisal znova na dramu, aj tento rok, to by som od neho necakal… Nie, nie som ten rodic, co musi mat z dietata Paganiniho ci Picassa ci Lendla… Ale mam radost, ked pocuvam od ucitelov Adama, ze pracuje tvrdo, ze sa snazi, ze je slusny. Aky to rozdiel oproti tomu, ako sa chova ku mne dnes... Rozdovjena osobnost? Na nIne to bolo videit uz minuly rok, ked si vymyslela fiktivnu kamaratku, len aby sa ku men mohl slusne spravat, ako ta kamaratka... Nie, nehnevam sa na svoje deti. Zavrhnute diteta s a nedokaze spravattiez inak v stave, akom je. To jej jeden z dokazov jeho zavrhnutia... V novej skole v TX pred rokom, ked prisiel Adam, ze sa vraj len pomaly ukazuje, rozbieha – a potom to zneho postupne vypadne. Vypadlo. Ano, to je on, jeho povaha. Nie je taky otvoreny ako Nina, drzi verci v sebe najprv, dokial sa prejavi. To ma po Hanke-Maminke. Ukazal ucitelom, co v nom je, az ked si zvykol na nove prostredie… To Nina zase je hned a vsade vo svojom zivle… Ukazuje sa, predvadza... To dobre. U oboch. Kazdy je aky je… Som na Teba hrdy, Adam, citajuc o Tebe! Niny ucitelka, pretoze mali hlavne jednu hlavnu ucitelku este v stvrtej triede aj tento posleny rok v TX, Ninu vychvalila strasne velmi az do neba. Nina je vodca triedy ;-) to sa nedivim, ma byt po kom… A ma zaujem o nove veci, chce sa ucit [ale to uz som asi pisal… no a co, chvalim sa znova…]. Adam ma asi styri predmety ako pripravu na Advancement Placement, teda tzv. Preparation for Advanced Placement. Vsetcia byvaly ucitelia si myslia o mojich detoch, ze budu uspesny, na co siahnu… Prajem im to. Kazdemu ucitelovi ponukam sam seba, keby nieco potrebovali pre skolu, triedu. Som dobrovolnik - na dalekej misii v Prahe.... Ale srdcom a dusou uz v skolach deti, v mieste bydliska deti, Willow Park/Weatheford. Stal som sa clenom Parent Teachers Organization. Plati sa 5 dolarov za jednu rodinu. Len raz, v ramci celeho Aledo School District. Zaplatil som za kazde moje dieta pat dolarov, aby nekrivala ani jedna skola. Este sa pamatam, ako hanka minuly rok mi pisala, aby som neplatil tu ciastku, ze oa uz zaplatila za deti... Ano, za seba. A nepriala si, aby nikde figurovalo moje meno... Zvrhle, zvrhle, co robi, ako mysli Hanka, len aby otec jej deti nebol nikde, nikde v zivotoch deti, ani menop, ziadna zmienka, pritomnost – nic... Vyplnil som dotaznik dobrovolnika. Ze budem kopat zahradu alebo datlovat data do PC proste co im bude potreba... Samozrejme, je tu Hanka. Vsetko sa pokusi zrusit, prerusit, zarazit, zkazit... Dnes to vsak tak je. Ucitelia maju zaujem. Jedna o kamene z CR na Geologiu, dalsi na knizku matematickych prikladov, dalsi o programy divadiel v Prahe pre dramu, dalsi data zemepisne o CR a SR... Atd atd. Vsetkym nieco poslem. Nech sa tych veci dotykaju moje deti. Ja vcera, oni dnes... Ja dnes, oni zajtra. Nech v skole vedia, ze existuje Cesko, Slovensko. Ako ja viem ze existuje Amerika... nech moje deti vedia, ze „ked nemozem byt s nimi, ako kazdy iny rodic, tka som v ich zivotoch vsade, kde su oni...“

* Mluvim s ucitelem Adama na Algebru. Starsi pan, bilovlasej ale radne vypadajici chlap, sportovni typ. Chce si povidat, povidame si, jak se uci u nas, u Vas, za nasich mladsich casu. Ze on uci sveho syna metricky system... Uvital by priklady z jineho sveta. Bude delat s Adamaem PAP Geometry.

* Podla toho, co mi napisali ucitelia, je vidiet, ze Hanka dba na to, aby sa deti riadne ucili. Ze im venuje cas. Dakujem jej za to. Robi to, co sme robili predtym obaja. Venovali detom cas, co si zasluzili, potrebovali. Ucili sa s nimi pisat, kontrolovali zosity, tasku… Dnes to uz nepotrebuju vsetko – za to ale nieco ine. Stale cas rodicov. Hanka im ho venuje, vedie ich k riadnemu uceniu, to je vidiet. Pisat som ich asi ucil viacej ja predtym, pretoze Hanka este u toho varila veceru... Mali sme to dobre rozdelena, ako rodicia. To fungovalo. Priatelstvo s business klientom Lockheed Martin nie. Kvoli nemu prestavala varit veceru, isla s nim telefonovat od nasej spalne.... Rozbilo nam to rodinu. Navzdy pre mna zostane ten clovek uz len Devka Laurenzo, DL. To chlap chlapovi nerobi. Teda ten, co je priamy a otvoreny. Devka to urobi vzdy.

* Vcera som poslal posledny balik. Dvanacty... Nine tusku, taku so styrmi funkciami, modru a cervenu, a k tomu ceruzku, 0,5 mm a k tomu este nejaky popisovat. To vsetko sofistikovane v jendom.... Adamovi CD s demo hrami. Oznacene pre 16 rocnych... Tak som k tomu napisal, nech to najprv ukaze Maminke, aby si to pozrela, ci to je uz vhodne pre neho, ak nie, nech mu to este neda...

* Zda sa, ze niekto Hanke z CR pisal na mail, ci telefonoval na telefon deti. Stazovala sa hned mne, mojmu pravnikovi... Ze je to preto, ze som uvidedol telefon deti, ze deti moze kontaktovat pedeofil... Ano, uviedol som, ako vite, je niekde v predchadzajucich rozpravaniach. Slubil som jej, ze preto opat vo svojom zpravodaji pred ti do buducnosti priestoru a casu nasim detom jednoho dna, poviem, ze som ten telefon uviedol pre vsetkych len pre pripad nudze, keby sa mi nieco stalo, aby to povedali mojim detom... Nepiste preto prosim zbytocne na Hanky email ci netelefonujte na telefon deti, co som uviedol predtym niekedy. Viem ze niekto mi chce pomoct. Plno z Vas. Skutocne to nema zmysel, Hanka svoj pristup sama nezmeni, je to v mudrych knizkach. Verim im, Hanka robi presne to, co je tam napisane. Deti – bohuzial – tiez.... Urcite sa vsak nebude hanka stazovat, ze jej pisete ci telefonujete, kto ju bude kontaktovat a chicet povedat jej nieco spatne o mne. To sa stazovat nebude. Takze je to na kazdom z Vas, ja sa pravdy nebojim, ziadnej… Hanka vsetko dokaze vyuzit proti mne. Pohar poloplny ci pohar poloprazdny... Pozor vsak preto, ked nikto nenapise, bude je to podozrive tiez, pretoze ked som ziaden telefon neuviedol – vsetko bolo rovnake z jej strany – ako je teraz. Deti mi neukazala, telefonovat s nimi neumoznila, robila vsetko naschval… Z mojho pohladu je to teda stejne. Cokolvek urobim smerom k nej, v snahe dobrej, ci menej dobrej – je to o nicom. Malo. Ako nic. Nic sa nemeni. Hanka zostava stejna, rovnaka. Tvrda. Nekompromisna. Do zivota deti patri len jeden rodic. ONA. Nestastna, hrajuca sa na stastnu. Je to na nej videt, poznat. Bojuje s veternymi mlynmi, ktore neexistuju. Nepocuva. Co pocuje, je hucanie vetra, nie mlynov - ide dalej. Ja som bezpochyby Don Quichote snazias sa o zmenu jej pristupu v rovine ludskej stael – ale nevidim rozdiel medzi mnou a nou…Len kazde na donquichotstvo je ine. Ona sa priblizuje k mlynu. Blizi sa cas, ked si zlame svoju kopiu… Na neexistujucom mlyne. Je mi ju luto.

* Nestihol som napisat vsetko. O Willow Park, kde ziju moje deti, o horku v aute, a malo benzinu. O mojom vylete k moru na jeden den minulu nedelu [to este napisem], viacej o zneuzitej terapie deti od Hanky. O neziskovke Freedom House, zaoberajucej sa domestic violence a abuse, o Hankinom stazovani sa ze posielam detom SMSky vraj je to ivh obtazovanie a nie je to nardiaden sudom, ze ich mozem posielat, o vraj mojom spehovani Hanky, ked som navstivil Freedom House, lebo vraj tam Hanka chodi ako dobrovolnicka – co som sa dozvedel az od mojho pravnika, ktoremu sa stazovala. Ja som sa tam vydal tiez ako potencialny dobrovolnik mimo ine – teda poziadal o pomoc tam, po tom, co som sa dozvedel od jednej W. psycholoxky, co ju predtym Hanka kontaktovsala – a nakoniec nevybrala pre terapiu nasich deti, pretoze bola nebezpecna a vedela o PAS... O alkohole za volantom v Texasu. O tom, ze Hanka na jednej strane neustale ziada, nech vsetky informacie z webu, a na maily co posielam, aby som neposielal, pretoze sa boji pravdy a public scrutiny – a na strane druhej moj web sama pouziva, a stahuje si moje fotky z neho [inac by ziadnu sucasnu nemala], ktore potom rozposielava na policiu v amerike, pretoze sama moje nove fotky samozrejme nema. A na webe su moje fotky, aby ma jedneho dna deti poznali, ako vyzeram. Bez vlasov pomaly, uz tiez i bez zubov pomaly, starnuci chlap s bielymi vlasmy cakajuci na zazrak... O Open Information Act... O HandycAPOVANych Detoch a Pythyan House, o deti z roznych rodicov docasne bez rodicov, o tom, ako je to s testom IQ, o skolskych knihach deti viacej, ako som studoval dalsie Adamove, co som mal pozicane na tyzden... O masazi skoro erotickej. O golfovych kluboch ako dobre mapuju americku spolocnost a kastuju ju podla prijmov… Tak o tom vsetkom mozno inokedy, ked bude zase cas. Teraz ma zase cakaju v Prahe po mojom navrate same neradostne veci. Polku z nich zase zariadila Hanka, aby som sa nenudil. Dalsia je ohladne mojich firiem, co ma zivia. Klienti necakaju, veci sa menia...


* Zajtra je podsledny den moj pred odletom v nedelu, 15.8.2004. Nelutujem cas, peniaze energiu, ze som tu bol. Aj ked som nevidel deti. Bol som tu. Splnil svoju povinnost voci detom, pokusit sa o nich starat, mat o nich zaujem, vychovavat, byt v ich zivotoch… Urobil, co som mohol, co bolo v mojich silach. Ludsky, pravne. Na viac nemam. Sil, energie – ale hlavne penazi, aby som to pohol kupredu. S tym Hanka pocita. Vie, ze kazdy moj den v amerike ma stoji neskutocne vela financii – a urobi preto vzdy vsetko, aby som cim dlhsie deti nevidel... Lebo sa vzdy musim vratit. Ako to nazvat? Nemam slov, uz nemam slov na chovanie Hanky. Dusevny tyrania.

Mam Ta rad, Adam. Mam Ta rad, Nina. Chybate mi. Velmi. Objimam Vas. Modlim sa za Vas.

Oco. 13.8.2004, piatok vecer, Best Value Inn, Weatherford.


PS: Tady je nebo mel byt cely seznam baliku a knizek, co posilam detem: je to spis pro me a me deti jako dokument do budoucnosti priestoru a casu:

PPS; Hanka se snazi negociovat. Hadejte wo co. Ze mi pry posle od ted fotky deti ze skol… Ted, kdyz jsem si je zaridil sam za daleko vetsich nakladu. Ted, kdyz mi do ted neposlala, nedala vedet o fotkach deti novych ani jendou, co se dovidam tady… Jen abych zrusil sve povidani na internetu. Pro verejnost, co delam. Ano, je to jedine, co mi zusalo. Pravo se vyjadrit, pravo slova. Aby jednou nase deti videli a vedeli, kdo dela a co… A aby byl cely pripad nasich deti pod vrejnou kontrolou. Nelibi se ji to, to je jasne. Ukazuje to vse na ni prstem, co dela. Napsala ten “navrh” memu family councelor. Slusne ji odpovedel, “Mila pani Laurenzo, posilat fotky deti druhemu rodici je precy normalni vec, ze to neni vec k negociovani…” Hanka se strasne urazila, a napadla jej, ze je neprofesionalni [ma 36 letou prax]... Welcome to Hanka!

PPPS> Mluvil jsem s detmi. Sobota 14.8.2004. Chvalil je, co se o nich dovedel ze skol. Adam nemel zajem to slyset, prerusoval mne. Nina si to vyslechla, je videt rozdil jejich povah [B4]. Kazdy “vydrzel” deset minut. Evidentne Hanka „zapracovala“, protoze byla tlacena k tomu. Aby deti se mnou kazdy mluvil. jak je videt, kdyz jen trochu neco udela, ze deti poslouchaji... Hanka to vsak dela, jen kdyz musi, skutecne nema jineho vyhnuti. pak ze sebe udela "hrdinku", a chce za to zase ode mne "neco", nebo "neco vic", opet "vsechno", jen abych se zase vzdal "neceho" - co ji vadi. jako psani totoho bulletinu, pravdy o detech a ji... Boji se soudu. Nedivim se. Tak alepson po dlouhe dobe naplnila opet minimalni pozadavku soudu ceskeho i I americkeho, ze mohu s demti mluvit tydne 2xdeset minut.. A deti se mnou mluvili presne 20 minut a dve sekundy, deti se divaji na hodinky, smutne… Vsechno jako doposud, co se tyce deti, jak se mnou mluvi. Jedna vec jina. Dnes jsem vyzkousel, hned od zacatku, jak bude Adam reagovat [protoze on je to obycejne, kdo zveda telefon]. Kdyz reknu cesky ci slovensky hned na zacatku obycejne “Ahoj Adam, to je Oco” rekne “Speak English” – a pripadne hned polozi. Tak jsem dnes zmenil, zacal hned anglicky „Hi Adam...“ Adam automatikcy rekl „Speak English“ ani nedavajic pozor, jak mluvim [misto pozdravu, to uz nepouziva vubec, nikdo jej k otmu nevede…]... Evidentne “pripraven”. I kdyz jsem zacal anglicky. To je v nem. Zautomatizovany robot zmanipulovany, brainwashed [viz Warshak.com, Rgardner.com a warshakovou knizku Rozvodove jedy vyslou I v cestine] pripraven hned atakovat sveho otce, bez ohledu na fakta, realitu... Je mi to lito, protoze takove znaky pozoruji mnoho, a kdyz to slysi cesky psychologove, jak se deti ke mne chovaji, nenachazeji slov... I v americe uz poznali ze se jedna o PAS. Nina taky dnes, kdyz jsme mluvili o mych obrazcich, ktere jsem jim namaloval, a o tech, co jsem ji minuly rok dal, originaly, co si prala, v New Mexico [mam to taky na fotce, jak se nimi prohrabuje...] mi Nina dnes rekne, ze zadne me obrazky, co jsem maloval pry nevidela, nema, nevzala si [?!?]– a o cem ze to vlastne mluvim... Nevim, jeslti jen lze ted – co by byl ten lepsi pripad odpovidajici zavrzenemu diteti – nebo ze si to skutence nepamatuje? Divala se na ne dlouho tehdy v New Mexico, bylo to v court clinique, za oknem soudni psychologove sledujici to, a byla to jedna z mala veci, kterym Nina venovala pozornost ode mne, prohlednout si stovku mych obrazku z doby, kdy jsem nevedel, kde jsou, a maloval to povecerech, predstavujic si, jake asi obrazky by mi namalovala ona, protoze mi je predtium amlovala, nosila ze skolky… – a ona si to ted nepamatuje vubec? Veci z pred roku? A ty nejhezci obrazky si pak vzala ode mne, jako jednu z mala veci, sama, ptala se po nich… Byl jsem tehdy rad. Vzala si neco, v cem bylo plno me nehlubsi pozitivni energie pro ne, pro Adama, co jsem do nich daval, kdyz jsem je delal, maloval… Zustali mi jen skenovane kopie v elektronicke podobe... Dnes Nina rika, ze nevi o co se jedna vubec... Tim jsi me dnes zarazila, Nininka, nevim, jak to s Tebou je, jeslti jsi “jen zavrzena”, nebo se jedna o neco jineho… Mam Te rad, jakkoliv to je. Preji si, at uz to vse skonci – a Vasi rodice se dokazi domluvit. Lidsky. V dobrem. V miru. Konecne. Serenity...

NEDOKONCENE >
Moj posledni den v americe ted zacal jako pri priletu. Na exitu 409 smerem do Forth Worth. Je tam shopping center, takovy maly, pro kamionaky. Pry tam najde nejake CDs… Snazlil jsme s ena poslendi chvili si koupit nejaky hiphop na pamatku – ale ne bezninkach kolkem nic nemali. Taky Wallmart [celkem 1,3 mil zamensytancu po svete] nemel hiphop. Jedno CD. Jinak ma country, rock pop a pod. Zadnou hiphop prihradku. A to jsme kvuli tomu specialne do nej zasel… Exit 409 je vetsi, je zameren vic na kamionaky. Petro, tak se jmenuje ten shopping center pro ne – mel par veci, ktere ja nepouizvam – ale kamionaci ano – ale hip hop taky jen dendo CD. A tak jsme si tma koupil Best Blues vydanej v 1994, a rhythm and blues best of all times, asi z roku 1999. Tak uvidime. CD prehravac mam uz ctyri roky pokazenej, jeslti si je nekdy prehraju brzo… Pokracuji dal smer FW uz. Mijim odbocku exit 4189, Willow Park. Tam bydli me deti. Loucim se v duchu s nima. Vratim se deti. Mam Vas rad… Odbocka Exit 420, Alewdo. Opet odbocuji. Do Book drop box u me knihovny vhazuji Road Texas Guide, co jsme tam mel pujcen jako radny clen. Je nedele, je zavreno jinak.

Mam casu, jeste neni ani jedenact, a tak jsem se rozhodl ze nepojedu po dalnici, ale po silnici 183, ktera sice obchazi centrum, ale taky to neni jeste radnej okruh. Malo lidi. Pred kostoly auta. Jsou bud tam – nebo vyspavaji. Vsechna parkingy u obchodu malych kolem – prazdna. Jeste rano ve Weatherford byla malinka bourka. Ale je zatazeno, pro mne dobre. Slunce se jen sem tam prodira... Aut je malo i Na silnici, pomalu vychutnavam pocit autoveho turistu rozhlizejicicho se po suburd of FW. Hodne obhodu a restauraci s mexickym nadychem... Mam stale auto. Da se vratit porimo na letisku. Ale za 15 dolaru navic. Ale se systemem nevybabrete tady.Kdzzbch jej vraitl nekde ve FW ci Dallasu, usetril bzch 15 dolaru – ale za taxika ci shuutle bus zaplatil dalsich 30 az 50 – pokud primo z Weatherford. Na letisiti se palti vyssi tax, dan, a tak je to tam vsechno drazsi... Firemnim zakaznikum to nevadi. Mne ano. Pujcen auta se odevzdavaji na hromadnem Renatl CARS return Center, Vsechny firmy jsou tma. Hertz, Alamo, Enterprise, Adavantage, Avis,... Hend jak prijizdim, a oteviram dvere, uz me zdravi pan s elektronickou ctexkou v ruce, v ni samozrejme aktualne stahnuta data z PC DB. Mr. Kizak? Ze Yas, prekvapen, ze „mne zna“, To o tech datech jsem si uvedomil az pak. Skontroluje auto, benzin, stav. Pta se na to, jeslti je OK, rikam, bylo to perfektni, jen snad od zacatku kdyz pustim volant, tak snd trochu „ujizdi“ vlevo... OK< zapisuje to. Kontroluje ucet, jde k PC co mam ve sve kukani. Vytahuji sve svrsky, prichazi, dava mi psoledni ucet. Platil jsme jej totiz vzdy po tydnu, nikdy nevedic, co se stane dalsi den, kdy me Hnaka necha „vyhostit z USA“... Tydenni rate byl temer o polovinu levnejsi, nez ta denni sazba. Mesicni sazbu uz nemaji, jen pro firemni zakazniky...

U Check-in pultu u meho leytu opet fura Indu, jako u cesty sem... Dallas – Franfurt – Delhi... Deti, maldi, stari. Na zidlich v hale sedi jeden starsi par, vypadaji jako indicti kralove, kmneovy vudci nebo co... Chtel jsem je odfotit, ale v tom shonu jsme top nestihl. U check-in fotim z fronty, kteoru stojim. Par lidi si to vsimne. Jsme prekvapen, i kdyz jsou daleko, postavi se do „fotograficke pozy“ pro mne. Odfotim je. Rukou na znamnei vitezstvi jim dekuji. Usmevu. Muj jejich. Jeden indicky par se dokocne objal kvuli tomu. Hezke. Indove jsou prijmeny lidi... Par kovboju. Cvak, snad je mam. Jsou to ti meststsi, city cowboys...

Podobne, jako vcera, kdyz jsem odpoledne se jeste vybral z W. do FW, Stockyard. Neco jako „parkingy“ pro kravy, ktere se z FW v dobe Divokeho zapadu 1860-80 a snad jeste par let pak hnali specialni cestou mna sever. Ne jatka. Sli dal zive. Doprovazeli je cowboys... Chilhous Trail se to jemneuje... Povedlo se mi tma dokonc evystoupit kolem sesty vecer, projit tu halvni ulici, turistickou atrakci. Vesel jsme do jednoho obchodu. Za pokladnou krasna cokoladova cowgirlka, v bilem stetsnu. V lete kovboji maji bilej klobouk, v zime cernej nebo tmavej... Zeptal sjme se ji, jeslti si ji muzu odfotit, cernosku v bilem klobouku, Sure, odpovida, a uz se pozuje, ja jsme myslel, ze si ji odfotim u praci, prirozene,jak uctuje – ale ona ne – uz s epostavila, usmev. Fotim. Dekuji. Ona take... Nic jsem tam nekoup;il. Jo vlastne jo. Par pohlednic Texas na vsechny zpusoby. Vsechno je tady podle nich samotnych Bigger and Better, a to i vzhledme k americe. Proto je ostatni amerricani nemaji radi... Ukazu Vam na pohlednici, jak se vidi smay vuci americe. Takove nacionalisticke to pripada, kdyz to uvidite... Tak to byla moje pulhodinova prochazka po Sorckyard ve FW v sobotu podvecer. Predtim jsme si bol jeste naposled zaplavat, horko. Udelal jsme par fotek mych mladych guards, co se tma o mne starali, aby se neutopil. Pred par dnema jsme jim koupil pizzu. Vlastne dve. Ze jeslti to neni nevhodne. Chtel jsme jim nejka podekovat, byul iskutecn evyborni, perfektne organizovani. Je jich v radne sluzbe asi sedm. Jeden pokladni. Tri „nahradnici“, oddychujici. A tri ves luzbe. Na trech emairech kolem pool. Toci se po 15 minutach, aby nezaspani, a neztratili pozrnost. Dobry. Po trech sichtach jeden vypadava, a nahrazuje je jeden dalsi z „nahradniku‘‘‘... Na kjonciu poradne uklidi, vysypou kose, atd atd. Najmladsi je skutecne patnact let... A maji autoritu, jako dospeli. Vsichni je respektuji. Dokonce kdyz dva chief guards byli mimo – ale kazdemu ne vic nez dvacet – tka „nahradni chieg guard“ se stala jedna necelych sedmnact pry leta zachranarka. Jak mi poak sdelil Kevin, z kterym jsem se zkamaradil, je to proto, ze je skutecn edobra... ma skills, jak rika. I kdyz on je starsi. Kevin. Taky ale proto, ze je to divka jednoho z tech head guards, ktery ji do teto pozice urcil... ;-) „Kamaradenschft“ funguje vsude stejne...

* Fotim par letadel pres okno, jednu z nich, ktere me poveze zpatky. Pristalo presne. 13.40. Zpatky leti 15.30. Predstavte si, 1 hodinu 50 minut ma „rota cistici a zasobavici na to, aby priprVILA letadlo na dalsi let. A to vcetne nastupu a vystupu dvou az tri stovek cestujicich... Klobouk dolu! Poveldo se jim to, starujeme presne...

* V hale predtim jeste vidim par americkych vojaku. On. Ona. Ptam se, jeslti je mohu odfotit. On souhlasi, ona ze radsi ne, odtahuje se. Rikam, zed buud rads, kdyz tam bude taky. OK, stavi se do fotopozice. Cvak. Done. Dekuji. By the way, kam jdete. Do Iraku, on na to. Wow! Tropchu me mrazi, zitra muzou byt mrtvy... Zema jim Come back home safe. Ne nesouhlasim, s valkou. Zadnou valkou. Ale kdyz uz je – at se vsichni vrati domu zivy. Zdarvy. At bojuji mrkvy jako savlemi a hrachem a pomerancovymi kurami jako naboji do cehokoliv, z ceho to vyleti. A kdo dostane zasah odpadava, a uz nemuze bopjovat. Vraci se domu. K zene, detem, matce, milence. Ona k muzi, detem, rodicum, milneci, klukovi... Odchazi. Pak vidim jeste nekolik skupin americkych vojaku. Vypadaji skvele. Dalsi zena mezi nimi... Ne zaviidm jim. Bush vcetra prohlaisl, ze varit nekolik desitek tisíc americkych vojaku a support staff ze zahranici domu. No jo, ale to je zejmena politikcy tah, nekdo z jeho volebniho tymu mu to poradil. Vetsi nadeje vyhrat volby... Stejne vsak dobry. Par rodicu a manzelek a milenek uvidi sve blizke zive, kteri by se jinak nevratili. God Bless Bush? You decide... I believe in miracles...

* Letadslo plne. Prve zpravy z Evropy na TV okruhu kanal one, anglicky. Europnews. Az ted si uvedomuji, z ejsme se vlastne za cely mesic nedovedel nic o Evrope z americkyhc novin USA Today, ktere jsme poctive procitaval behem snidane. Byli totiz zdarma v hotelu vzdy na recepci. Neco sem tam jsme pakm se doslechl jen ze CNN... Amerikcy plavec Phelps nebo jka s ejmenuje cchce prolomit rekord dalsiho aermicana Marka Spitze na olympiade, ziskat osm medaili... Mar jich ziskal sedm. Byl to muj heroj, v tom roce 1972, Mnichov. Plaval jsme tehdy tak trochu nerkde v malewm mestecku na dalnem Slovensku – a Mark to umel. Jo, to jsem mel jest e ty plavky zavodni, co jsem ted oblekl na mistni plovarne, byla to firma Isky, a to meli tehdy jen zavbodnici. Byl jsem taky maly zavodnik ;-) Nikdy jsme nic nevyhral, kdyz jsme prvne doplaval „svuj zavod“ na sto metru kraul, tak jsem temer omdlel, vypalil jsem jako o dusi, prevnich dvacet pet metru vedl – a pak se propadl nekde do pole porazenych, nevedic nic o taktice a nertozlozic si sily na celych stometru... Ale vim, co to jew za dril, trenovat plavani. Vi to i dalsi amerikcy olympionik, zlaty vitez z posledni olympiady, ktereho si pozval Jay Leno do sve Late night show. Jmeno si nepamatuji, ale byl sympaticky. Rikal, ze denne plabve 6 hodin. To ja plaval hodinu, a pak doma vzdy upad do posytele po treninku... Rika, ze to jde, ze sem tam pak uz mluvi s tou cernou carou, co jej sleduje na dne bazenu. Ale to pry je v poradku. Horsi pry az to je, kdyz ta cerna cara zacne mluvit na nej... ;-)

* Galvastone, St. Tropez Texasu. Muj 2dnovy vylet k oceanu.
Tenhle vylet venuji mym detem, Adamovi a Nine. Ostatne, jako vsechno.
Nedele rano.ste v sobotu 8.8.???? o polnoci jsme nevedel, jeslti s enejkam vyberu... Ze pry jak vstanu. Potrebuji break, oddych, vypnout. Na dva dny se vska nikam nechystam, jen tak na otocku. Rano otviram oko, jen jendo, to je jeste tma. Skvira v zavese tmavocervenem rudem ci bordsovem to rika. A Ja unaven. To je brzo, zavirtam oko, spim dal. Po druhe, uz je to lepsi, cas – za 5 minut sedm. OK, jdu. Rozhoduji se. Zadny notebook, zadne papiry. Plavky, piti, bryle, tricko. Kratasy. Sedm dvacet I am on the road. Cil: Ocean... Kde? Houston, mozna Galvastone. Nevim, uvidime. Nechci jit dalnici to nejhlavnejsi, hledam od zacaktu cestu bocni, na mape je. U benzinky o ni vsak nevedi. Ach jo, tak nakonec jdu az na Forth Worth, a dolu na jih. A pak ze pujdu po dalnici c. 6, sikmo primo na Houston. Je tam pry jeste vic horko...

Ale rano mi preje. Je pod mrakem, slunicko nepali, vypada to na doboru cestu, prijemnou, myslim si. Neposloucham radio, Jeste jsme se neprobral? Ale jno. Posloucham ticho. Nedelne ticho. Potrebuji relax. Dalince prazdna. Prvne vidim americke ridice jit devadesat, i vic, tedy neco kolem 140 km/hod. Prazdna dalnice k tomu pobizi. U nas – ikdyz je na dalknich povoleno 130, jak vite, bezne rychle auta na Prah-Brno a dal delaji stopadesta, sedesat, sedmdesat... Tady jsou v tomto holedu velice slusni. Maximalne bezne porusuji rychlost o 10 mil/hodinu. Ted s eukazlai. Nedele, prazdna dalince – a oni si to „svisti“ vic... Dovidma se z prospektu o Texaus predtim, resp. z mapy. Z epovolena rychlost je na dalnich bezne 70 km/hod, v noci o 5 min. To je nejvyssi, jakou jsme kdy predtim v americ evidel... Na mem pravidlenem useku kazdy den je vsak mezi W. a FW max. 65 i pres den... Ted se po projiti FW dostavam tedy na randou TX dalnici. 70 mil/hod. Svisitme si to vsal 80, sem tam devadesat. Je zatim tak chladmno, ze nepotrebvuji klimatizaci. Dalnice se pomalu zaplnuje, lidi vstavaji, posouvji se ke svym kostelum, pribuznym, n aobed k ordicum ci rodine vzdalenen nekolik desitek ci stovku mil... Nejsme jednim z nich. Posouvma se od sve samoty do sve samoty, alepson uvidet ocean tam nekde na jihu. Mexicky zaliv. Jeden den. Kolem 350 mil tam. Pak zpatky. 700 mil, cca prez tiisc km, cesta Praha Banska Bystirac a zpatky. U nas vsak na to neni dalnice vsude, tady by to melo jit driv... Zkousim, kolik to me auto da... Sto, stopet. Vic si netroufnu. Ne kvuli ryuchlosti –0 ale kdyz Vas tady zastavi za „speeding“, nemamte sanci je ukecat, jako zre jst ese ponahlal do nemocnice nebo neco... Prostye Vam vemou ridicak, nebo rovnou do vezenio, a soudce Vas rovnou v ten den odsoudi napriklad na ostre dny, nebo na verejnoprosesne prace. Mimoto zapaltite pokutu, a to paradni.... Takz echvili na stopetce a koncim, a tyo jsme nebyl na maximu... Mitsubishi je dobre, slo by do 200 km/hod, ale neskousim jej. Vim, ze s ena nej mohu spolehnout. Stosedesat stacilo... Protoze vsechny vzdalenosti jsou uvedeni v milich tady, zda se mi, ze mi to hodne dlouho trva, dokud s edostanu k nejblizsimu mestu. Proc? Prootze ve vnitr mam automatikcy vzdalenosti v kilometrech, tedy pocitma cas podle toho – a v milich je to o polovinu delsi... Nevadi, zvykam si, uveodmuji to. Ze tricet mil je temer padesat km...

6. nerozumi vubec

* Muj Lncer je vsak precy jen male auto. Na nerovne dalnci je to citit. Sportovni jizda mu svedci – ale mne ne. Hrkoce to, hrkoce, akdyz jedete stovly mil ,neni to komfortni, chcte to ten velkej americkej korab nejakej...

Jedu dal. Blizim se k ..... hele, co to vidim. Czech Deli and Bakery, Shop next exit... Wow! No jo, to je oblast u mestecka West, kd eje ceska komunita imigrantu z davnych veku.