III.W.2: SMS detem. Doprava v USA. Balicky detem. Hanka. Koupaliste

Opet jsem byl včera, ve ctvrtek, 15.7. na verejnem koupalisti tady ve Weatherford. Me dve "plavajici kamaradky" tam nebyli, zato plno deti jako minule. Po chvili plavani jsem zaslech: Hej, chces soutezit? Protože jsem nemyslel, ze někdo oslovuje mne, nevenoval jsem tomu pozornost. Za chvili se to opakovalo, tak jsem se otocil, a tam dva kluci, pro zmenu veku meho syna Adama. Ja? Jo, ze jo, ja. OK, řekl jsem, a ten jeden bez pripravi vybafl Go! A uz padil na druhou stranu bazenu… Hej hej hej, ted jsem pro zmenu na neho vybafl ja, abych jej zastavil. Zastavil, snad uz uprostred bazenu, ze co je… Rikam, Prosim Te, ja ještě spim, jsem uz starej pardal, nejdriv se musim vzbudit, tak to budem starrtovat na tri, OK? Něco jako Pripravit Pozor Start, tak nejak, souhlas? … Ze Ok. Taky ze jo, usmal se na „stareho pardala“. A tak jsme si to domluvili s jeho kamaradem, ze to odstartuje on. Bylo mi hned jasne, ze je ještě junior a ja i když uz se tesim na duchod, tak jej preplavu s prstem v nose, co ale delat, když me oslovil… Starter a ani jeden z nas nepokazil start a „tvrde“ jsme s e do toho pustili. Kluk strikal kolem sebe na vsechny strany, jak se snazil, téměř mne potopil, ale na rychlosti mu to nepridalo. Chtel jsme jej nechat vyhrat, ale tak pomalu jsem plavat nedovedl, a kdybych ho nechal, videl by, ze jsem tpo hral, nebyl uz zadne male dite, ale pubertak… Na konci jsme se vzajemne pochvalili [jak se to rekne cesky?] a chvili mluvili. Co tady delaji kluci Tveho veku, ja na nej, protože jsem nic moc nenasel ve W. A on ze nic moc, ze v lete tak akorat tohle koupaliste nebo kino… A ze on rad plave, tak tady je často. S tim kinem je to tak, ze je tady asi 10 km na vychod od centra smerem k Fort Worth [zakladna a fabrika Lockheed Martin, klietna naší rodinne firmy Sun, dnes prejmenovane Hankou na Spark, co jsem dovlekl k nam pred – spolu se soucasnym manzelem Hanky, az do naseho obejvaku…], kino ala Palace Cinemas v Praze, tedy asi 6 salu, a vypada to uplne stejne tam. Ta globalizace je strasna. Kdyby to tam bylo napsano cesky, tak reknete, ze jste vt Multikine na Andeli nebo v Centru Cerny Most ci v Hostivari. Ach, kam kracis, svete… Vypadame stejne v nasich „znackovych vecech“ ala Adidas, Nike, Beneton ci jejich vietnanske napodobeniny [a vsechny vyrobeny na Tchawanu ci v Cine, znackove i neznackove…], chodime do stejneho McDonaldu, pouzivame stejnou vodu po holeni ci kolinskou a td atd… Dnes s euz snad lisime jen v rozdilne kuchyni ale fast food utoci i na to…

Bylo pry taky hezke kino primo v centru na namesti, ale jej nedavno zrusili. Jo, vypada to tam, primo na namesti, jako v slume…

Koupaliste zaviraji v pracovni dny v 17.30. Ja to tak akorat stihnu pulhodiny predtim, co prijdu z knihovny. Ale mne to staci, driv bych to silnejsi slunicko nezvladl, stejne s epred nim jenom schovavam…

* Do knihovny chodim do maleho mestecka Aledo. Proc? Protože tam je Public Library kde muzete sedet na netu. Ve Weatherford knihovne sice na net muzete taky jit – ale neotevirat si svoji postu, jen brouzdat. A protože ja na netu nebrouzdam, ale pracuji zejména s mailem, tak mi je to houby platne. Me deti jsou cleny obou knihovne, jak ve W., tak v Aledo. V Aledo chodi do skoly. Uz jsem obe skoly videl, jsou to velke komplexy prakticky uprostred travnateho pole. Vice o skolskem distriktu a jednotlivych skolach najdete na oficilanich strankach Aledo School District www………….

* Pani v knihovne jsou prijemne, starsi, delaji svoji praci rady. Je to na nich videt. Taky tam delaji Volunteers, jiné starsi a mladsi pani, evidentne bud bez deti, nebo uz s detmi odrostlymi. Knihovna je otevrena od 10.00 do 18.00, mimo sobotu, nedeli a pondeli, takze alespon tri další dny neuvidim internet, coz je dobře, je mi uz toho nanic, neustale cumet do PC… Kudy chodim, tudy rikam, ze jsem tady prisel za detmi. Na kazdeho, na koho narazim, sice nikdo nevi poradne rici cokoliv o Czech Republic, ale nakonec každý rekne, ze tam někdo znamy byl, apod. Pani z Aledo knihovny jsem dal „vytahnout“ pohlednici z Prahy, několik desitek jsem jich prinesl, podobne jako je rozdaval v Albuquerque minuly rok. Wow! Rekne každý, když vidi Prazsky hrad ci Karluv most. Nedivim se. To nemaji ani v televizi…

* Do knihovny přes den chodi zejména matky s detmi. Tem mensim ctou knizky, nebo tam mají hry klasicke, drevene, i karty, ci dite posadi k PC na nejakou hru. Taky jim pujcuji video kazety domu. Vsiml jsem si opakovane, a proto si dovolim rici ze to je pravidlo, z e kdyz ty deti vejdou do kniznice, zadne se bezne nepozdravi. Taky bez pozdravu oslovuji rovnou obsluhujici pani v knihovne. Evidentne to nikomu nevadi, americani jsou na to zvykli… Stejne jak oslovuji ty deti ruzne me na koupalisti, něco jako pozdrav slusny jim netrkne nejdriv... Welcome to America! Videl jsem to i na mojich detech minuly rok uz, bohuzel… Par deti co jsem sledoval v knihovne, jsou pekne rozmaznany frackove. Ale americka filosofie je, ze dite si muze delat co chce. A tak to pak vypada. Matky jsou spokojeny, jak je jejich dite zive, vresti a pisti, dela si co chce a neposloucha, ale oni jsou v pohode… A kolmjdouci ci sedici matky se na tu první usmivaji, jak perfektni zve samostatne, co je samo sebou – dite ma… Pamatuji, jak presne před deseti lety, když jsem byl v americe po druhé, to mel Adam uz tri roky, a Nina prave rok, když prisli vsichni tri s Hankou za mnou, když jsem tam byl na stipendiu, jak nase deti chvalili ostatní matky, kdyz s nimi Hnka chodila do Toy Lending Library v Pittsburghiu, něco jako skolka, jak jsou nase deti hodne a vychovane v porovnani s detmi oamerickymi. Nase taky ze byli. Kde byl rozmdl jednou vetou jako priklad? Nase deti nemalovali po zdech, například, vedeli, ze se to nemá… Vychovavali jsem je s Hankou stejnym metrem… Pamatuji, jak byla tehdy Hanka hrda, ze ji tak jako matku chvalili… Ja zase byl hrdej na Hanku, jakou ze to mam dobrou matku svých deti, tahali jsme za jeden provaz vždy ve vychove nasich deti… Dnes když jsem exponovan, jak se me vlastní deti chovaji ke mne, k vlastnimu otci…

* Jo, s tim kinem. Kdo nemá auto, se proste do kina nedostane. Je to jako by jste sli do kina na Cerny Most – ale nemeli ani metro, ani tranvaj, ani autobus… Tak si vyberte. Mozna konmo ;-)

* Ještě jsem Vam zapomnel rict, ze v tom SleepGo motely, co jsem spal první noc, ten pokoj – ani zadny jiny – nemel okno. Jen na dverich skleneny otvor zakryty kouskem koberce… Když jsem se toho dotkl, tak to cele upadlo.

* Protože s e tady snad k smrti nudim [coz vypada jako nemoc milionaru ;-) protože deti zatím nevidim, a co se deje ci udalo Vam sdelim, jen se mi do toho tak strasne nechce – tak jsem se dal na tu „hru milionaru“ – na golf. V TV se prave rozpytvava další case spronevery, kde nejaky CEO a jeho dva synove sproneverili ve firme miliony USD. Ten CEO byl clenem golfoveho klubu mimo jiné, kde clensky vstup byl 750.000 USD. Dobry, co? Tak tak nejak to tady chodi. Protože ja jsem si „zapomnel“ svoji milionarskou kartu doma ;-) rozhodl jsem se pro trochu levnejsi klub. Public. A ještě k tomu se nestat ani clenem, jen tzv. hostem. Jeden jsem si obhlednul hned v sobotu podvecer, když jsem se vracel z neuspesne navstevy deti ve Willow Park {residentcni část Weatherford], které jsem nevidel, protože Hanka neprojevila lidskou ochotu a pravne to neproslo americkym soludem tady, jen ceskym, a ten Hanka proste ignoruje - zato jsem se seznamil s policajty, které na mne Hanka poslala, at ji to nase deti jednoho dne prominou... Vstup na hru 18 jamek je cca 30 dolaru, i když nejste člen. Ale ze pry musite mit vlastní nacini, tedy sadu golfovych holi, clubs, které obycejne stoji taky mensej majland, nejlevnjesi snad kolem 10.000 Kc. V CR i v USA. S americkym usmevem number 5 jsem zovialne pozadal, jeslti by mi nejakou hul nepujcil pan co to mel na starosti, a on ze jo, a tak jsem si tam chvili na cvicnem greenu tukal, putting, nebo pudding tomu rikaji… Slovo pak dalo slovo, a on ze je tady několik hracu, co davaji lekce, není to pry moc, 30-40 dolaru za hodinu, ze tak 4-5 hodin pro zacatecnika by bodlo… Podekoval jsem mu, pomyslel, tam ještě nejsem, pouzil dalsi se svých usmevu number five, které se statecne od americanu cim, a nerekl jsem mu, ze ze to radsi odkukam od Tiger Woodse v televizi… Asi byli moji predkove Skoti ;-) Nebo je to tim, ze radsi setrim na to, abych mohl videt deti, když se to povede po všech insditucich opet, když to nepujde lidsky, o co se muj pravnik v USA i ja snazim… Jo, pravnik je zadarmo, je az z Houston, nejak se nachomejtl v Praze, a pripad mych deti jej zaujal.

* Pak jsem objevil hned za rohem u meho hotelu v chumlu dalsich peti hotelu na vypadovce na dalnici na Weatherfor I-20, jiny public golf club, Live Oak. Tam jsem se dostal uz v nedeli, 11. cervence. Hracu jako maku, prave měli nejaky turnaj. Taky prijemny starsi pan to ridil, spravcoval, a ze no problem, když nemam ani jednu hul, ze mi nejakou pujci, a mohu na training ranche trenovat. O to mi slo. 9 jamek stoji asi 15 dolaru taky, pluz za vozik dalsich 5 dolaru, když je obejdete 2x, tak asi 25 myslim i s vozikem. Tam ještě nejsem, ale pry není problem, abych tam hrat sel, jako host. Jinak clenske je cca 175 doalru plus pak mesicne nejakech 100 dolaru… Vzhledem k tomu, ze jsem to hral jen tak cvicne před par lety jen nekolikrat, když jsem byl velky maanzer a hral to s americkymi manazery, co byli ještě vetsi manazery, v Cechach i v Californii, tak se na to ještě dnes necitim, jit hrat naostro na golf course. Ale nerekl jsem Vam co je ten hlavni duvod, z e jsem na ten golf sel. Muj syn Adam jej hra. Tak abych mu stacil, když si to jednoho dne otec s e synem rozda. A to si piste, ze ten den prijde. Sometimes Just Belelieving Makes All the Difference… V Aluquerque jsem hral s detmi minigolf, a bylo videt, ze Adam to umi, ze mas uz dobře zaklady v tom. Jen oba i s Ninou u toho lhali jak když tiskne, jen aby vyhrali na de mnou, a to mi z toho bylo pak nanic, kam vede soucasne vychova nasich deti, do které dnes stael nemohu prtakticky zasahovat a musim to jen z povzdali bezmocne sledovat…

* Tak jsem si v aute rovnou v nedeli v deset prezul sandaly za sve vietnamske kecky [ale vypadaji spickove, jako ty od adidasu ;-) a pozadal o nejakou golfovou hul meho mileho spravce. Vybral mi ctyrku a osmicku. Osmicka je pry vic „lofty“, tedy po uderu jde nahoru, zatimco ctyrka vic do dalky. To byla ma první lekce. Cim vyssi cislo hole, tim vys se s ni strili, tak nejak. Taky ta osmicka byla kratsi. Par dalsich pravidel jsem odecetl z napisu v obou golfovych klubech rovnou. Jedno viselo rovnou nad musli na panskych zachodech pro jistotu ;-) Asi je moc dulezite… ale ja jej ještě nepotrebuji, bylo moc slozity na mne… Jsem zvedavej, jake pravidlo visi na damskych zachodech, ale skontrolovat jsem to nebyl…

* Kosik golfovych micu stoji 3 dolary, je jich tam asi 50 kousku. Vystrilite je za pul hodinu ci hodinu, zavisi, jak dlouho se na uder pripravujete. Slunce peklo uz i v deset v tu nedeli, i když se to nezdalo, ale ja jej pak citil celej den uz chodic pak jako omracenej… Tou ctyrkou pry prumerny golfer strili i 160 yardu [1 yard je asi 90 cm, 0,9 m pokud se nepletu] tou 8ckou na cca 100 yardu. Hmm, to se mi povedlo - ale z tech prvnich 50ti micku asi tak jednou vždy. Nevadi. Tiger Woods uz ze mne nebude, ale vcitoval jsem se do role znuzeneho člověka, který chodiva proto na golf, aby zabil cas... Bylo jich tam každý den vždy dost, co jsem tam byl každý druhy den zatím pak jeste. Hned první den jsem si natahl sval nekde na rameni z toho, a tak se ptam sefa pak, co tam pobihal, evidentne dobry golfista, vsude jeho foto po zdech… Ze pry jeslti se to stava golfistum. Ze jo, ze si na to chce zvyknout jenom, prekonat bolest a hrat dal, telo se obrani… Wow! A tak trenuji dal. Každý druhy den 50 micku odstrelim. Dnes snad uz 15 alespon na vzdalenost 50 yardu. Adame, tes se, nebudes to mit se mnou lehke, to mi ver, ani na Tvem oblibenem golfu. Tam Ti uz urcite nebudu muset davat fora, ale nebudu jej zadat ani ja od Tebe. Budeme hrat fair hru oba, OK? Na plne pecky.

* Jak sezdi v americe. Ted mohu sledovat ameriku i ze sedadla ridice vice, ne jen spolujezdce, jako povetsine do dnes za minule me roky v americe. Americane jezdi, protože musí. Vsichni jezdi s automatickou prevodovkou. „Stick“, tedy radici paku umi jen malokdo, snad jen imigranti. A to se stick ani nepujcuji auta uz obycejne, když jsem se na to ptal. Co to znamena. Ze ridit umi i dite. Ridicak Vam daji jen za to, ze je Vam sestact let, a na parkovisti popojedete par metru dopredu a pak par metru dozadu. Tak to pak vypada i na silnicich. Blinkre sice vsechny auta mají – ale americti ridici, ci vetsina z nich alespon, bud asi nevedi, kterym cudlikem se to zapina, nebo na co to vubec je... Takze když jedete po dalnici v rychlejsim pruhu, bez vystrahy svetelne se před Vas zacne vysunovat z pomalejsiho pruhu auto… Ještě stesti, ze pomalu. Jezdi se tady skutence pomalu. 55 nebo 65 mil x cca 1,5 = cca 90-100 km i na dalnicich oficialne. Obycejne ten rychlejsi pruh prekracuje rychlost v stroudlu o takovych deset mil za hodinu, tedy max. 75 mil/hod. Americky ridici nesleduji co se deje vzadu za autem moc dle meho nazoru. Zpetne zrcatko slouzi asi ty hezci pulce světa na upravu make-ups, muzum asi na holeni za jizdy, protoze se tady jezdi tisice mil, dojizdi 4 hodiny do práce klidne apod… Lidi jsou proste v aute znudeni, ridit museji, aby se nekam dostali, a tak jen slapnou na plynovy pedal, ten drzi [nebo si zapnou automatickeho pilota, co jim drzi rychlost za nich], a pak jen tak cumej smerem dopredu. Nebo ctou, vypisuji seky, telefonuji [obycejne dovoleno v jednotlivych statech, telefonovat za jizdy…] Proto klidne když jdete po 3 proude dalnici davno uz mimo město, vsechny tri proudy – i ten nejrychlejsi, urcen na predbihani jenom – je v stroudlu. A vy, když se chcete dostat v tom nejrychlejsim před ne, tak o Vas jendoduse nevedi. Proste si to ridi smerem dopredu. Asi je to pozustatek z casu divokeho zapadu, když kone taky nemeli spetne zrcatka… ;-) Když jsem se pak před takove auto dostal, zajimalo me, proc me ten clovek nepustil. Koukam na nej, když jej predjizdim – mnohdy v tom pomalejsim pruhu oficialne, ale dela to tak vice ridicu, protože ti „znudeni ridici“ si klidne jedou desitky mil v tom nejrychlejsim pruhu urcenem na predjizdeni, a vubec snad ani pulka z nich nevi, ze je asi na to urcen. Nikdo je nezadal při vydani ridicaku, aby si nejkae prostudovali… A tak se nanich divam – a skutecne. Oni netecne cumeji smerem dopredu, a okoli je nezajima. Nebo ze by byli zdrogovani? Hmmm… Nevim, necham to konovi, ten ma vetsi hlavu.

* Co však musim americke ridice pochvalit – ve meste dodrzuji predepsanou rychlost, obycejne 35-40 miles/hour, tedy cca do 60 km/hod. To u nas není moc zvykem, ze?

* Co na mne pusobi na dalnici nejvic, jsou ty obrovkse kamiony. Když se za mnou objevi – jsou obycejne nejrychlejsi, nejvic nedodrzuji rychlost – tak se snazim z jejich blizkosti cim driv dostat, clovek nikdy nevi, vypadaji a jsou obrovkse, dlouhe… Proste nebezpecne. A jejich zotrvacna hmotnost je obrovks, kdybych najednou musel brzdit a oni za mnou, wow, to bych nechtel zazit… Proto jdu cim driv z jejich dosahu pryc, necham je projet, zdekuji se do pomalejsiho pruhu…

* V americe není pravidlo prave ruky. Asi prilis mnoho jich taky z e zacatku nevedelo, kde je prava ruka ;-) Když se dostanete v ulicich na normalni krizovatku bez semaforu, tak jsou tam obycejne 4 stopky. Tedy každý zastavi. Ale co pak?!? Pak jede jako první ten, kdo první zastavil na stopce. Nekdy jsou jen stopky dve, proti sobe. To je tedy jako ze vedlejsi cesta. No jo, ale ta hlavni není vubec znackou pojmenovanou „hlavni cesta“ vyznacena. Takze to trochu mate, dokus si nezvyknete, a nemyslite, ze musite ;pouzit pravidlo prave ruky stejne… A tak pro jistotu spomaluji na kazde krizovatce, a zjistuji, kolik stopek tam je… Ufff. Ve meste však zniceho nic po tech vedlejsich cestach navíc meni hlavni a vedlejsi cesty, takze skutecne je to makacka na bednu nekdy a je lepsi snad vždy zastat. Musim na obranu americanu však rici, ze nikdo na vas nebude troubit, byt nervozni, co tam delate, ukazovat si na celo apod., ale v klidu si pockaji, az se rozjedete. Mozna je to tim slunickem, každý je tady takovej pomalejsi, jak asi prirozene setri energii a nevydavaji ji, pokud nemusi… To je videt i na tech dalnicich, jak se tak lidi sinou desitky a destitky mil z domova do práce a naopak…

* Ještě se vratim k tomu pujcovani aut. V pujcovnach primo na letisti jsou i u stejne firmy jako Hertz, Avis, Budget, Enterprise ci Advantage ceny vyssi, nez jinde ve meste. Proc? Na letisti plati vyssi dan za poplatek letisti. Proto se pro ty z nas, co setri, kde se da, doporucuje si tedy objednat auto maximlane na jeden den na letisti za drazsi cenu, dostat s e s autem z letiste pryc, a pak si objednat další auto uz za cenu bez dane nekde ve meste. To mi dnes, patek 9 cervence, poradil sam clovek v pujcovne, když jsem sel vratit auto po tydnu, a domluvil diky tomu ještě lepsi deal na další tyden. Pry tadu uz ale nebude za tyden, jde si dodelat PhD doktorat do Kansasu, bude psychologem… Kolegynim pak pry bude chybet, resi jim jejich problemy v zivote… Life is life…

* Koupaliste verejne hlidaji tri „Guards“ vzdy, plavcici, ci plavcice. Jsou to deti dle meho nazoru nad sestact let uz, jak tak pozoruji. Ale delaji to profesionalne, jsou jednotne obleceny ala Bay Watch, v cervenych plavkach, když sedi na tech empairech, tak prez sebe zapnuty ten zachrany pas, pistalka v puse. Několik „nahrandiku“ je v pokladne a tak se poflakuji po pool, a stridaji kazdych cca pul hodinu jednoho z tech ve sluzbe. Ti ve sluzbe se pak toci dokolecka kazdou pulhodinu cca, pry aby nezaspali… nechtel bych tam sedet. I když mají slunecniky nad sebou, je tam 40 stupnu ve stinu, wow…

* V hotelu studena voda není. I když ji odpustite z kohoutku jak dlouho chcete, stále je vlazna. Na koupalisti zase nejsou vubec sprchy. Hmmm. Proc? Koupaliste potrebuje rekonstrukci, tka trochu se rozpada. Město Weatherford evidenten nemá peníze…

* Vydal jsem se tedy v patek do FW, byrokracie... Parking ve Fort Worth, mensi casti dvumesti „Metroplex“, jak jej volaji spolu s Dallasem, stoji denne 6 dolaru v Downtown. Nebo v automatu parkovacim za 1 dolar 48 minut. Maximum parking time je dve hodiny, nekd e jen jedna. Mistcko bez parkovacich hodin nenajdete, to mi verte, hledal jsme dlouho… Vyridit auto a pak v knihovne verejne opet. Internet v knihovne pomaly, knihovna hezka. Uz jsem tady byl minuly rok na chvily. To když se deti tady prestehovali, a Hanka mi taky deti nedovolila videt, ikdyz jsme sel z Alubuqurque jenom proto to.. Venku horko, 100 stupnu Fahrnheit. Pak se mi ještě povedlo se doplahocit zpatky do W. a par minut si zaplavat. Další kluci na mne hulakali tam pratelsky. Pry jestl ijsme Champion, ja ze ne, ze kdybych tak umel plavat v jejich veku, tak to bych mozna byl… ;-) Pani z recepce v hotelu je z Georgie a říká, ze texasane nejsou tak pratelsti , jako tam u nich v Georgii. Nevim, v Georgii jsem nebyl, ale je odsud ten Red Butler ze Sever proti Jihu, nebo ta jeho kraska… V kazdem pripade tam nekde zacalo hnuti za prava cernochu v letech sedesatych, Martin Luther Kig Jr. atd…

* Je deset hodin vecer, stále patek. Ještě jsem vecer nikde nebyl, ani snad nevim, jak to po zetmeni tady vypada… Po prve, jsem tak unaven, ze na to nemam silu, asi od toho slunicka, a po druhé, nenasel jsem tady zatím ani krcmu, ani bar, ani sport bar, proste nic, co by vypadalo jako nejake „spolecenske“ zarizeni, kde bych mohl sledovat, jak se lidi bavi, ziji… Jo, tech fast food je tady hodne, to jo, vsude kolem… Otevru dvere z airconditioning pokoje a ovane me vlhkost pradelny, kde se prave vyvari lozni pradlo. To je další duvod, proc se mi nikam nechce ani opustit pokoj. Par veceru jsem mel zapnutou televizi, a sledoval všech dvacet programu soucasne, co se deje – ale nic moc jsem na nich neobjevil. To je jeden duvod, proc je neustale prepinam = „něco“ objevit. Ten druhej je, ze na kazdem z nich se kazdou chvili objevuje blok petiminutove reklamy, a tak prepinam na další, kde prave tehdy reklama neni… Dokolecka. Nekdo mi řekl, ze tak americani pry koukaji taky na filmy. Soucasne na dva i tri najednou. Skutecne, není to nemozne, ba naopak, v pohode mozne. Sem tam si něco domyslite, ale ta reklama Vam pomaha, ze o nic moc neprijdete v tom filmu, mezitim sledujete další film, dokud nenaskoci reklama, a pak se vratite na ten puvodni – nebo další?!?… Smutny život televizniho divaka v amerike – ale u nas uz stejne tak snad, ze? Jak dovre, ze jsem nemel X roku televizi ted…


* Druha sobota ve Weatherford, 17.7.2004

Rano jsem dostal od meho otce SMSku na muj mobil. Psal mi, ze opet volali detem, jak jsem s e jej ptal, jeslti se dovolali, a odpovedel mi – jako obvykle – ze to nikdo nezvedl. Ale prez to vsechno byl rad. Ze pry na zaznamniku mobilu deti je Adamuv hlas. A muj otec mi s radosti oznamoval, ze slysel konecne hlas Adama… I kdyz jenom z nahravky… Z nahravky par slov anglicky, kterym navic nerozumi… To jsou radosti mych rodicu. Nevim jestli jsem Vam uz psal, ale nekdo z Vas to uz vi, ze kdyz pred cca mesicem dvema se muj americky pravnik opet pokusil s Hankou na necem domluvit, aby Hanka vedla deti alespon k mym rodicum, kdyz uz ne smerem ke mne, jejich otci, tak deti – Nina – zvedla memu tatovi telefon, a kdyz ji rikal nejake obycejne vety typu jak se ma, co dela tak jej Nina prerusila a anglicky mu rekla: “I don’t want to talk to you”… Stal jsem u toho, a pak jsem to memu otci prelozil, kdyz to nasledne Nina polozila… Pak se o telefonat pokousela moje Maminka – a Nina to opakovala stejne. Nina navic vi, ze jeji prarodice Kizakovy nemluvi anglicky. Stydel jsem se v tuto chvili za svoji dceru – jakkoliv ji mam rad a budu mit rad az do konce... Ze se chovaji ke mne, jak se chovaji, jako zavrzen deti druhym rpodicem – to jim vycitat nemohu, protoze oni za to nemuzou. Ale je mi nanic, kdyz vidim, co jsou schopni delat i dalsim lidem… Samotne deti si nepomuzou z tohoto kola ven. Bohuzel Hanka dela vsechno proto I nadale, aby to tak zustalo.

* Dnes rano v sobotu jsme pak tedy po devate I ja vytocil mobil deti. Presne v souladu s rozhodnutim soudu – jinak by to deti nezvedli. Stejne to nezvedaji, kdykoliv chteji, nebo zvednou – aby to vzapeti hned bez slova polozili.

Zvedl to Adam a hned na mne zacal Speak English! Tak jsem poslusne zacal po te, co jsem mu rekl Ahoj Adam, to je Oco… Kdykoliv se snazim o ceskou ci slovenskou vetu, okamzite mi vojensky rozkaze Speak English… Kdybych pokracoval – polozi.

Pred par dnema mi to Adam zvedl I kdyz nebyla sobota [to mi to nezvedaji vubec… Kdyz jsem byl minuly rok za nima v americe, tak jsem jim mohl volat kazdy den, schvalil to dokonce americky soud v New Mexiko, jinak by to Hanka nedovolila, podobne jako ted, protoze rozhodnuti americkeho soudu o tom neni], a opet mi rozkazal abych mu uz vubec nikdy v zivote nevolal – a polozil. Volal jsme proto, prtoze jsme je nevidel, neslysel, ani nezvedli telefon minulou sobotu, nedeli, ani je nevidel, jak Vam napisi pozdeji…

Ted zvedl Adam prez to vsechno, ze to naposled odeprel “uz navzdy” - a byl schopen se se mnou bavit o necem chvili. Dokud asi nepochopil, ze to “neni dobre”, ze se se mnou bavi uz dlouho – a predal mne Nine. Bavil se se mnou zase drze – ne jen drze z titulu toho, ze je v puberte – ale proste neslusne, nevychovane, proste jako zavrzene dite - z titulu sveho zavrzeni. Zeptal jsem se ho slusne, jeslti jeste dlouho bude na mne tak drzej, chovat se ke mne takhle… Chvili jej to zarazilo, pak rekl, ze si to rozmysli… Mluvil jsme na nej klidne, citil, ze neco neni v poradku s nim, s jeho chovanim, jakkoliv se snzi o to, aby mel pravdu… Tak jsme se dostali na tema “pravda”. To jak jsem mu strucne rekl, z e jsem tady v souladu s lidskym a pravnim systemem, tak neco… A on ze lzu, jako obycejne, to je jejich odpoved na vsechno, kdyz se jim to co mluvim, nelibi… Rikam, ze mu mluvim pravdu. Jakou pravdu, Tvoji? On na to. Ne rikam, objektivni, rikam fakta. Ze jsem to Mamince rekl predem, ze „instituce“ to dovolili [nemohu se s nimi bavit na tema „soud“]. Adam, a podobne I Nina, kdyz vidi, ze jsou v koncich, ze nemaji logicke argumenty na to, co se deje – tak mi naridi zmenit tema… Tak jsme tema pravdy museli nechat, ale snazil jsem se, aby to v Adamovi ta “pravda” zustala, mlcel jsem chvili, nechal to viset ve vzduchu, “pravdu”… Tak jsem tema zmenil a zeptal se, jeslti dostali me baliky. Jeste jsem Vam to nenapsal. Detem jsem prinesl 21 kg knih z Cech, co jim kupuji cely rok, a neposilam, protoze je to proklate drahe z CR a stejne by se cestou otloukli. Posilam jim proto z CR kazdy tyden dva casopisy, o hokeji, psech apod… Ted, protoze Hanka opet jako I minuly rok v NM odmita jakykoliv muj kontakt s detmi, a do konce se bude snazit, abych deti ani nevidel, ani jim nemohl predat darky – tak jsem se rozhodl, jim ty knizky po dvou vzdy posilat balickem postou. Vcera, patek 16.7. jsem poslal treti balicek. V tom druhem byl fotbalovy mic Nike pro Adama a ruksacek pro Ninu… Adam na muj dotaz, ci to dostali, odpovedel, ze nevi… I don’t know. Vratil jsem se u toho opet k tema “pravda” Strucne jsem mu jasne rekl, ze kdyz se brani pravdu prijat, ze to neznamena, ze neexistuje nezavisle na nem. Ze to, ze rekne ze nevi, taky neni pravda, at se to mu postavi celem, kdyz me rika o “pravde”, sam by nemel lhat, a I don’t know je taky lez… A jako spravny pubertak, ktery mimo to, ze je vzdorny, chce byt tu a tam taky spravedlivy, velky, odvazny, primy – a navic je to muj syn s mymi geny – tak se taky zasekl, a bojoval ze sebou… Slysel jsem to, citil, muj syn bojuje sam se sebou, se “svoji pravdou”, s objektivni pravdou, citl jsme, jak si uvedomoval, ze nema pravdu, ze ne vsechno je tak, jak rekl… Ano, dostali jsme neco, rekl konecne muj syn… [Byl jsem rad, jako JEHO OTEC, na to mne tady ma, a bude mit po zbytek meho zivota, aby mu ukazoval pravdu a ne loz, neucil jej byt neprimy, krivy – ale naopka. Postavit se pravde celem. Tak jsem to obe nase deti ucil predtim, a je to ve mne stale…] Huraaa, pokrok, v duchu jsem zajasal, muj syn bojuje, I kdyz nevi jak, a ma to tezke, a stejne sam tu valku proti svemu otci nemuze ukoncit, protoze to jednoduse nejde, nevi jak, potrebuje pomoc, nezavislou pomoc, pane boze ky uz prijde a ja prolomim ten neskutecne nelidsky postoj hanky … To jsem pochopil ja, ctouc Warshaka, ze tam musi byt nekdo treti, odbornik, kdo udela tu praci, reintegraci, co zavrhujici rodic stale posiluje prave naopak… V tomto duchu jsem se jeste chvily bavili s Adamem, o pravde, ale nakonec maji me deti vzdy navrch. Kdykoliv si usmysli – polozi... Mohu je prosit, na kolenou – nic to s nima nedela. Prave naopak. Maji radost, ze si se mnou delaji, co chteji… To je v poradku, odpovida to syndromu zavrzeneho rodice – nejhorsi na tom je to, ze matka deti stoji vedle nich, to jsem citil I ted, ze je tam, jak se na ni Adam referoval polovetami, kdyz uz chtel se mnou skmoncit, a ja mu rekl, ze chci mluvit s Maminkou… Opakoval po mne, aby to Mamince rekl, a ona mu evidentne hlavou ukazovala, ze nechce, nac to Adam rozkazem sebe vlastnim mi tlumocil, jako ze ne… Nevadi, Adame, stejne Te mam rad. Ty za nic nemuzes. Ani Nina. Adam me predal Nine. Opet jsem ji cesky rekl Ahoj Nino, to je Oco a uz mi naridila mluvit naglicky, jinak ze polozi… Nina ma na mne novou hru uz mesic dva, kerou zacala pouzivat z niceho nic, a kvuli cemu se se mnou nebavi… Pry az kdyz se zlepsim, improve. Jak, v cem, proc mi nevysletli, kdyz se ji ptam, jen se me zepta, jeslti jsem se pry zlepsil uz konecne za posledni tyden, co naposledy se mnou telefonovala, resp. jen zvedla sluchatko… A ja ze ne, ze jsem stale stejny. Pripada mi pod moji uroven lhat a rikat me desetilete dceti, jen aby nepolozila telefon, ze jsem se za posledni tyden zmenil, zlepsil… Na to Nina tedy rekne. Tak kdyz jsi se nezlepslil, tak s Tebou nebudu mluvit. A polozi. Dnes vsak s touto hrou neprisla. Ovsem diky teto jeji hre jsem s ni posledni dva mesice nemluvil mimo pozdrav a prave odpoved primou a pravdivou na tu jeji otazku, nevim jak aproc s ni prisla, ale Hanka s ni evidentne souhlasi, protoze ji nerika, ze se mnou ma mluvit…

* Dnes prisla Nina s necim jinym. Vysvetlim nejdriv. Zjistil jsem, ze novy mobil deti, co mi dala Hanka, na ktery jim muzu volat [pry vylucne zrizen kvuli mne], je uz GSM system, takze umoznuje prijimani SMS zprav. Detem tedy odkdy jsem tady, cca od nedele minuly tyden, kdyz se mnou ani nemluvili, ani jsem je nevidl, posilam kazdy den zpravu. Rano nebo vecer. Ze jim preji dobre rano, nebo hezky den, nebo pekny vikned. A ze je mam rad. Jednu zpravu denne cca... Nina ted zacal hned. [anglicky samozrejme].Vis, ja s Tebou nebudu mluvit, protoze ty jsi si jiz svych par minut se mnou vycerpal pres tyden… Ja? Jak, cim, ptam se. No precy temi SMSkami, cos nam poslal. A BYLO TO. Zakoncila to pohrdavym Bye bye… Polozila. Vytocil jsem to jeste jendou, zvedl Adam, chtel jsem Ninu, Maminku, to probihala nase konverzace castecne popsana vyse… I kdyz byl Adam drzej, vzpurnej, neslusnej – mluvil se mnou. Pak polozil. Zavolal jsem opet. Zvedla to Hanka. A ze pry ji to delam jen lehci, tim ze volam opakovane, tim ze posilam detem SMSky. Ze je to “stalking”, tedy obtezovani, harasovani a ze je to na federalni soud, protoze ja nejsem US obcan… A ze ten pripad ma otevreny, a ze tedy federalni soud… Rekl jsem ji, ze klidne, ze kdyz chce me kvuli SMSkam posilanym detem soudit a nechat odsudit, ze to klidne na ten federalni soud muze dat… Co pak znamena americka sparevedlnost, kdyby me za to skutecne odsoudili. Pres to vsechno, jsem I s Hankou dospel k dohode.

* Hanka, kdyz si to uvedomila, ze jsem s ni souhlasil, a navrhl lidske reseni, bylo videt, citit, jak je nesva, hned to shodila a opet me urazela… Protoze jsem jednu ci dve SMSky detem tenhle tyden poslal az kolem pulnoci, aby ji nasli, kdyz budou vstavat rano, a ja je posilal, az kdyz jsem sel spat [myslic si, ze to deti nezobudi, ze bud maji vyply telefon, nebo to maji potichu], tak mi Hanka opet pohruzkou soudu vytkla, ze jim “telefonuji o pulnoci’, co slusni lide nedelaji… Asi pet minut mi trvalo se s ni domluvit, ze “telefonovat” a posilat SMS”, neni to stejne, ale priznal jsem, ze kdyz to nase deti pry zobudilo o pulnoci me SMSky [ja stale verim vsemu, co mi Hanka rekne, nejak jsem se tak narodil…], ze jim SMS nebudu posilat po devate hodine vecerni, a pred osmou hodinou ranni. Hanka vsak vycitila MOMENT MOZNE DOMLUVY, a ona se se mnou NECHCE DOMLUVIT NA NICEM, ani ohlende deti. A tak mi vzapeti rekla, ze NIKDO Z NAS Z TEBOU NECHCE MLUVIT, NECHCE TVE SMS.. Ja rikam, ty mluvis za deti? Ano, mluvim, odpovedela, nechteji sTebou mluvit, nechteji Tve SMS... Jak tomu rika Warshak presne, “ukradene duse”, ukradla duse nasim detem, vzala jim nazor, srdce, lasku k jednomu rodici, kterou meli uplne stejnou k obema predtim… Zopakovala mi, ze jsem clovek, co chtel sve deti zabit, a ze si nase deti tedy nezaslouzim, ze se mam jit lecit a ze jeslti nase deti uvidim, ze to zalezi jen a jen na mne… S tim to polozila. [Jak vite, dal jsme se kvuli Hance vysterti petkrat, nikdy by nebylo narizeno zadne leceni, a navic, kazdy doporucil muj kontakt s demti, ach jo Hanka…] Ze bez rozlouceni, ze bez pozdravu k telefonu prisla I odesla nemusim zduraznovat. Deti to pak kopiruji po ni… Mezitim jsme vsak jeste resili s hankou dalsi veci. Ty baliky. Pry je nemam posilat. Jen po te, co budou mit hygienickou inspekci. Proc ja na to. Protoze muzou byt plne stenic ode mne. Proc? Ja zase s udivem… Pry baliky, co jsem posilal z Albuquerque do Albuquerque minuly rok byli plne stenic… A taky ze mam tedy stenice doma v Praze, a ze urcite jsem je prinesl I ted a ze je mohu poslat ji do bytu… A ze tedy baliky deti dostali, ale ze jsou v garazi u nich, a deti si pry s nima muzou delat co chteji [pokrok?], nerekla, jeslti otevrene, nebo ne, ale Adam nerekl, ze by je otevreli, tak jsem mu rekl, ze tam ma balon Nike v barvach FC Barcelona, maznal jsem se s nim v praze, pohledem jenom, nedovolil si do nej kopnout, jen aby prisel neporusen memu synovi. Jen s mym duchem, trochou lasky, kouskem me duse, srdce, co jsem mu s nim poslal… Vymenil jsem jej s e svym klientem Nike za moji praci, nemel na to rozpocet, co jsem pro nej delal, penize, tak jsem si vybral misto toho neco pro deti… Sobe bych nikdy Nike nekoupil, me staci socky z vietnamskeho trziste. A tak mi tedy Hanka behem par minut zakazala 1. posilat detem SMS 2. telefonovat detem 3. posilat baliky a samozrejme po 4. deti videt. To na muj primy a jasny dotaz, kdy deti uvidim. Co se tyce SMS rekla, ze “to neni narizeno soudem” a tedy ze na to nemam pravo jim posilat SMS. To, ze zase soud naridil, z e deti mohu videt – TO IGNORUJE. S tim nesouhlasi. To, ze deti maji otce, a maji mit otce – to nevidi, nechce videt. Proste, jak to tady v USA uz nekdo ted skonstatoval s udivem – co ja uz davno vim – matka deti si nepreje otce v zivote svych deti… Vubec. Cekaji nas tedy soudy, ne jen ty, co uz bezi, ale dalsi, federalni v USA, jak mi Hanka vyhrozuje. O lidksem pristupu ze strany Hanky stale neni ani reci – I proto pisi tyhle radky pro dokumentaci – I kdyz se o to muj pravnik v uSA snazi, aby se uz to silenstvi konecne skoncilo jak v USA tak v CR. Hanka vsak na kazdou snahu odpovida stejne. Zepta se me obrazne, jeslti je ten pohar poloprazdny nebo poloplny. A cokoliv reknu, odpovim, udelam - vzdy rekne, ze je to prave naopak… Chapete? Dnes uz vim, ze cesta soudu nikam nevede. Ze konec je jedine v rovine lidske, cokoliv si pod tim predstavi kazdy z nas, vas… Prestat zit vsak nemohu. Sedet v praze rikat, ze “uz nemam deti”, ze jsem na ne zapomnel – to nedokazi… A tezko si vim predstavit, ze by to udelal kdokoliv z Vas, kdo dostava tenhle email – I kdyz mi to nekdo radite... Nebo se v nekom mylim?

* Mimochodem, Hanka na mne mluvi stale cesky, to se divim, ja na ni slovensky, nema problem mi rozumet… To se zase neni co divit, to jen dokazuje jak paranoicke nazory rika na ceskem i americkem soude, ze me deti nerozumeji ani cesky ani slovensky mne, a jeste nazor Hanky, ze slovencina je uplne odlisna od cestiny. Hanka ji pri tom taky nestudovala, jeji jedine studium , jako kazdeho federalniho cloveka byl film a televize a pak zivot po mem boku deset let, podobne jako nasich deti se mnou, Adam 8 let, Nina pet let…

* Me pocity z Hanky jsou po tech nekolika hovorech [asi tri celkem za posledni dva mesice] nasledujici:

*Hanka mluvi za deti, jakoby byli jedna osoba. Deti zase mluvi vsechno, jak mluvi Hanka…
*Hanka se exklusivne odvolava na soud – zejmena kdyz neco neni explicitne dovoleno mne.
* Hanka vubec neuvazuje ve vztahu ke mne a detem v rovine lidkse… Horrible.
* Hanka o mne uvazuje stale a jen a jenom jako ocloveku, ktery neni clovek, nezaslouzi si videt deti, byt v jejich zivotech – dokud se “nejak” nezmeni.
* Hanka – ani deti – nevedi jak by se mel otec zmenit. Vedi vsak, ze se musi zmenit [taktika poloprazdna-poloplna sklenice, co Hanka stale pouziva]
* Hanka je ve svem nitru hluboce nestastna osoba, nevyrovnana sama se sebou, ktera se hra pred lidmi a svym okolim, ze je stastna, spokojena a ze ten, kdo ji nici stesti – jsem ja, dokud jsem v okoli nasich deti, at jiz telem, nebo duchem.
* Hanka se nechova jako normalni clovek [freneticky smich vuci mne opakovane v telefonu, vyhorozvani…].
* Hanka se vidi ve vsech materialnich vecech a zaklada si na nich... To bud predtim nebylo, nebo jsem byl slepej, nebo to byl jeden z duvodu jejiho rozvodu, protoze ja jsem na to nebyl?

* Po tom telefonatu s detmi a Hankou dnes rano, po complimentary breakfest v male lobby hotelu kde bydlim, jsem se po obbyklych par minutach papirovani roxhodl, ze pujdu opet trenovat golf. Me natazena rameno mi vsak nedovoluje trenovat udery na training ranche, a tak jsem dnes se rozhodl ze budu jen tak “zakoncovat”. To je to “putting”, a ja se omlouvam, ze jsem to predtim napsal spatne anglicky, takze zadnej pudding… Muj uz stary pritel spravce – ma 73 let – je bilovlasej, prijemnej, mi dnes pujcil tedy opet dve “clubs”, hulky, jednu na zakoncovani, na ten putting, a jednu na ten “chipping”, to je to, kdyz jste se jeste nedostali po te prvni dlouhe strele na green, a potrebujete jen tak trochu s tim balonem “povyskocit” na green. Na to maji taky cvicni green. Je tam asi pet jamek. Zacal jsem tam trenovat ja, pak prisel jeden kluk, John, jak jsem se dovedel pozdeji. Taky delal ten “chipping”. A tak slovo dalo slovo, a ja ze jsem Juraj a on ze je John. A on ze dela golf, navstevuje kurz nejakej. A bylo to videt na nem. Ja ze kolik ma let. Ze 13, jako muj Adam a ze jde do osmicky, jako muj Adam… Mel rovnatka – to muj Adam nema – alespon o tom nevim :-( A tak mi John ukazal lekci s chippingu, jak se dostat na green. Pochopil jsem , podekoval. Celou vahu na predni nohu.pak jako by jste chteli ten balon seknout, a seknete sikmo do travy a do nej. A ten balon vyleti a padne na green, podle toho, jak silne seknete… Proste chipping ;-) John zase rikal, ze mi ten putting jde celkem dobre. To se mi nahodou povedlo dat balon do jamky z celkem velke vzdalenosti. Tak jsem mu rekl, ze mam uz nove jmneo. „Lion Woods“ ;-)))) Zasmal se.

* John odesel. Podekoval jsem mu, on mne taky. Bylo to fajn, mily kluk, slusne se choval k cizimu cloveku… Videl jsem v nem Adama jakej byl predtim, slusnej, vychovanej… Jo ted jsem si vzpomnel, z e jsem dnes do telefonu rikal Adamovi, ze trenuji golf, to jej na chvili zaujalo, ale kdyz si to uvedomil, tak opet chtel zmenit tema… tak jsem jej zmenil. Ale jeste mu stihl rici, ze hram a trenuji proto, abychom si to jendou rozdali, a on ze ted ne, ja ze to je pravda, ted urcite ne, ale ze jendou, ze k tomu ddjde, a ze ja budu moc dobrej… ;-)

* Na training range zase [pro zmenu maminky privezli tri divky, ktere tam trenovali udery na dalku, taky kazda plny kosicek balonu a strileli jedna radost. Tak jsem popri mem putting se snazil tu nejlespi z nich odkukavat, jak to dela… Byla drobna, stihla, snad deset jedenact ji mohlo byt, z dalky taky vypadala jako ma Nina… Byla dobra, mrstna jako luk, kdyz se s tou club ohanela a striulela balon za zabalonem… Ucila svoji kamaradku, ta evidentne na tom byla asi tak, jako ja… Pozdeji se dovedel, ze jsou clenky klubu, hmm, rodice jim to plati, evidentne zadne socky…

* Psal jsem vys, jak na mne pusobi dnes Hanka, z toho co dela, jak dela, jakym tonem, o cem mluvi, jak reaguje… Pri mem hovoru minuly tyden s ni, kdyz to opet zvedla misto deti, mimo jine veci, co uz jsem napsal vys, opet reagovala divne v jedne veci. Rekla mi “Ty zavidis I Adamovi ze hra hru, kterou hraji jen ti bohati, ty dve procenta lidi – golf…” Tak nejak znela ta veta, vyzitka dalsi na moji osobu – a mne vyrazila vsechna slova z pusy… Videli jste uz rodice, ktery by zavidel svemu diteti uspech, radost, jeho rozvoj, proste dobre veci? Ja ne… Tak jenak dnes mysli Hanka, a ja se jen divim, kde se to v ni vzalo, ze ji takoveto veci muzou vubec napadnout.

* Hanka mi taky rekla, kdyz mi rikala o stenicich v mych balicich detem, ze ty baliky jsou tedy v garazi. Ja na to, ze kdyz jsou ve vlhke garazi, ze tam urcite za chvili stenice budou, nebo nejaka haved… Hanka s e na to urazila a pustila do mne: Co ty vis, jako my mame garaz! Nase garaz neni vlhka, je klimatizovana, a je v ni stejna teplota a sucho jako v nasem obyvaku!!! Mlcel jsem. Ani klimatizovanou garaz ani cely barak Hanke nezavidim. Nasim detem vsak ke stastnemu zivotu nepomuze… Miti sveho milujicicho otce opet ve svych zivotech by jim padlo jedneho dne vic nez vzpominka na klimatizovanou garaz v jejich zivotech...