FROM: "Juraj Kizak" | Save Address
DATE: Sat, 22 Nov 2003 13:04:00 +0100
TO:
SUBJECT: # II.P.16: Mediace v ABQ, Kobe Briant, serzant Rowe
Alienated Children Kizak's International Email Newsletter # II.P.16
Mezinarodni emailovy buletin Zavrzenych deti Kizakovych # c. II.16
Vse pokracuje. Bohuzel.
V Amerike som uz nedokoncil rozpravanie, o ktorom som pisal do sufliku, lebo bolo to v case mediacii, ktoru som zariadil, nechcel som o tom pisat, aby Hanka si zase nenasla dovod ju zrusit. Posielam to teda teraz, aspon cast z toho, lebo vsetko z tej mediacie nemam stale spracovane, ale dokoncim to urcite casom... Nieco mozno nie je doplnene, uz neviem, co som tam chcel pisat... Pre dokumnetaciu mojich deti to vsak posielam.
Je sobota, 22. novembra 2003, som v kancelarii v prahe, a premyslam, co zase budem musiet prekonat za prekazky, aby som deti videl – a kedy sa tak stane. Cesta, ktorou ide Hanka – zmena priezviska nasich deti na "laurenzo", teda posledne spojenie deti so mnou – nevesti do buducna nic dobreho. Podla ceskych zakonov je to protipravne, bez mojho suhlasu... este v USA presviedcal Hankin pravnik moju pravnicku, a dokonce v ramci mediacie i Hanka mna a lediastora, ze sa o tom nemusime bavit, lebo to je protizaponne teda ze to robit nebude... Robi. Vedel som to, talcil, aby to podpisala oficialne, ze to neurobi - nepodpisala. Kde ma to vsetko koniec?
Ako som vam pisal naposledy, snaziac sa ropravat s Ninou miesto vikendu, ked som s nou neropraval, lebo nebola doma – Hanka nic pre to neurobila, aby som miesto toho mohol rozpravat v pondelok, utorok, ci stredu. Vstal som 4 krat rano o tretej, volal na telefon deti – no bol tam stale len americky nahrany odkaz Hanky, ze je potrebne zanechat odkaz... Mily hlas ma po telefone, to je pravda, hanka... Na prijem vsak telefon neprepla. A tak som prisiel o tych desta minut s mojou dcerou. Ako pred tym cca pred mesiacom, ked mi to Hanka neumoznila tiez... Potom som z oboma detmi ropraval zase az dalsi vikend. Teraz o nich zase nic neviem, hanka mi o tom, co sa deje v skole, nic nehovori, resp,. Nic nepise ani mailom. Tiez mi nedala vediet, ci uz zacala terapia deti... Proste nic. A pokial nebudfu Vianoce a Silvester a Novy rok cez sobotu a nedelu – tak deti zase ani nebudem pocut, lebo aby som deti videl, mi Hanka necche umoznit... To ma caka na tieto Vaianoce zase, bojovat o par minut telefonu v den, ked su rodicia so svojimi detmi, ked cely kulturny svet umoznuje obom rodicom, aby so svojimi detmi boli, vo sviatky pokoja a mieru...
kkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkkk
20.7.2003, ABQ
Teplota v Albuquerque se konecne snizila… Pod 100 F, prumer pry byva v cervenci 93…
Cekal jsme na neco vyznacneho tenhle tyden. Je opet sobota, 19. cervence 2003. Rano v novinach na prvni strance velka fotka Kobe Bryanta, jednu z nejvetsich hvezd basketbalove NBA, monohamilionove kontrkty s Nike, Spalding, KFC myslim taky… Obvinen ze znasilneni. Statni zastupce to po dvou tydnech udelal. Asi to mate v novinach taky v cechach, na Slovensku.... Kobe place, vedle nej jeho zena, drzic jej za ruku, prohlasujic, ze bude stat vedle nej, i kdyz udelal chybu, ze mel sex s jinou zenou. Kobe priznal, ze sex mel – ale oboustrane jej pry kazdy chctel… Zadne znasilneny. Vedle obrazek statniho zastupce, tvrdic, ze “je nad rozumnou pochybnost” (beyond reasonable doubt), ze Kobe spachal trestni cin – znasilnil. Kobe byl pred dvema tydny pry v show nejake, kde mluvil prave o tom, ze sportovec, i on, hvezda, musi byt vzor pro deti, nastupce… Pokud jste nekdo cetli knizku Dennise Rodmana, basketbalistu-burlivaka z Chicago Bulls, kde hraval po boku Michael Jordana, rika tam, ze americka NBA je jen o sexu a drogach… Jeden z tymu NBA vlastni druhy clovek Microsoftu, Allen se myslim jmenuje, dava do nej na platy rocne 100 milionu dolaru. Z dvanacti clenu tymu ma osm z nich problemu ze zakonem… Kobe byl, je hvezda. To, ze jsou jeho stamilionove kontrakty s Nike a pod. ohrozeny, je vec jedna. To, ze za svoji chybu bude platit, vec druha. To, ze miliony deti v americe prisli uz o svoji hvezdu – nebo naopak ziskali dalsi vzor jeho “novym chovanim” [?] vec dalsi... Kobe mi byl sympaticky, kdyz jsem pred mesici jej pozoroval v sport baru, co dokaze, jak se chova… Media jej sledovala. Vzorny manzel, Vanessa, cernoska manzelka taky, dva roky spolu, prave porodila jejich dite… Vzor. V zaveru NBA dal v deviti zapasech za sebou vic nez 40 bodu! Atakoval rekord dalsi hvezdy, snad Melloneho zpred nekolika let. Predstavte si, ze sto boduv zapase, da dve petiny sam… Nakonec kvuli tomu, ale aby dosahl na desaty zapas z vice nez ctyriceti bodu, jeho tym prohral, protoze Kobe se snazil nikomu nedat moc mic, jen jit za rekordem… Nebyl rekord, prohrali - poskodil tym. Pak se v novinach omluvil svym spoluhracum. Shaq O’Neal, jeho obrovity spoluhrac a dalsi hvezda NBA rekl, ze “nevidel”, co Kobe dela. Proste se do toho nechctel plest… Asi vi, jak by se taky choval sam... Kdo by ne, byt na vecne veky uveden ve statistikach NBA na prvnim miste – vite kolik je za to dolaru navic na paltu a sponsorskych smlouvach? Vedel dobre, ze by to delal taky. Jeho cena by taky jeste stoupla, kazdym dalsim zapasem nad 40 bodu… To je Kobe Bryant. Na fotce uprimna litost, mne presvedcil. Udelal chybu. Priznal si ji. Zena mu veri, snazi se byt pri nem. [nebo je to jen rada od PR agentury, aby mu mackala ruku v tuhle chvily a naucila se predepsane fraze?]. Jeji tata taky. Prohlaseni [prez pravniky] stiha prohlaseni. Amerika se ma na co tesit. Je horko, leto, okurkova sezona, tato udalost zastini urcite nedavne “nedorozumeni” mezi Presidentem a sefem CIA, kdo “zvoral” presidentuv projev. Kobe je financne za vodou. Colorado ma postarano o nove turisty, hotel, kde se to stalo [noc za 300 USD], urcite za chvily bude pritahovat velkou ceduli vsude mozne v okruhu 100 mil, s texem – “Zde u nas, Kobe Bryant znasilnil [nebo jen “mel pomer”, podle toho jak dopadne soud..] nasi recepcni…” Prachy jsou prachy a prachy se ne jen u nas [v CR] pocitaji… V TV ukazovali pred par dny jeji “nejlespi kamaradku”, ta divka, [znasilnena] recepcni se stale schovava. Kamaradka rika, ze ta divka je sikovna, a jejim cilem je byt uspesna spevacka, umelkyne snad… Na dotaz novinare, jeslti to neudelala proto, aby se stala slavna, kamaradka odpovida, ze ne, ze urcite ne, ze ji veri…
Nekde dal v novinach je reportaz z pohrbu 54 leteho serzanta Roweho, slouzil v Iraqu, ridic. Z Tenessee. Ameicky Jih. Placouci rodina. Sedm vnuku bez dedecka. Bolest, kterou prozivaji. Veteran z Vietnamu, pak v Tenesse Army Guard, pak v zaloze. Hlasil se - dobrovolnik - do operace Poustni boure pred lety, nevybrali jej. Ted se hlasil znova. Sam. Dobrovolne. Hledali ridice nakladaku do operace v Iraqu. Vybrali jej. Byl stasten. Zastrelil jej sniper, ostrelovac kdyz jeden takovej ridil… Sedm vnuku bez dedecka. “Stesti”.
Pry rikal, ze “bude bojovat, nebo delat cokoliv jineho, jen aby jeho deti a vnuci uz NIKDY bojovat nemuseli…” Snilek nebo blazen? Hrdina ci naivni hlupak? Divam se na nej myma ocima, a premyslim o sobe… Historie rika, ze valka, nasili jen plodi dalsi valku, dalsi nasili, nenavist dalsi nenavist, zadny hnev nesplodil lasku, mir, jen vypichl dalsi oko, vyrezal dalsi jazyk, at uz ve jmenu Presidenta, Allaha, Krista, ci “ve jmenu nasich deti”… Pro koho to delame, ze jdeme do valky? Ja jsem taky ve valce, nechci v ni byt, snazim se o mir, smir… Delam jej? Serzant Rowe mohl “delat cokoliv jineho” taky radsi, jak sam rikal, nez jit do valky. Zustat u svych vnuku, pry pro ne zil… Mel zustat, a hrat se s nima? Nebyl by hrdina... Ale vnuci by meli dedecka. Co na tom, ze by jim vyopravel na zahradce jen o kytickach a ne o “hrdinstvi” ve valce, kde byl “za jejich budoucnost”? Udelal dobre, ze “v jejich jmenu”, s jejich jmeny na perach, do te valky sam a dobrovolne sel? Ano, mel salvu na pohrbu od sveho nejvyssiho sefa v Tenessee, obrovske foto, posmrtne dve medaile… Vrati to vsak jeho vnukum jeho pohlazeni, historky, vzor? Taky jsme mel dedecka, jenom jednoho, ukazoval mi partizanske bunkre na Ciernom Balogu, kdyz jsme byl malej, dovolil mi zustat po tme venku s kamarady, prohanet parnou masinku vedle na kole, sekal jsme s nim drevo [a sekl se do krvi prvne u toho], prodaval v jatce, masne za pultem jako 5 az destilety, ochutnal prvne pivo… Vzor chlapa. Veci na ktere se nazapomina. Dozil se osmdesati let, ja mel kolem triceti, kdyz umrel, dal mi co mel, dokonce mam po nem i vlasy, a ples, co se mi rysuje geneticky, muj otec ma stale vlasu za tri… Prisel bych o mnoho, kdybych jej nemel... Dobre, ze nesel taky do nejake valky s mym jmenem nas perach... Mel vnuku dvacet ci vic, co bychom delali?
Proc to Rowe udelal? Sam a dobrovolne? Vzal svym vnukum dedecka, a nechal jim medaile, prazdnou uniformu? Kolik muze byt jeho vnukum? Jak pocitma tak pocitam, nejstarsimu mozna 14, patnact, nejmladsimu rok, dva? Ne, ja Ti nic nevycitam serzante Rowe, mozna bych taky sel “do valky ve jmenu mych deti…” I kdyz kdo vi? Zivy tata je lespi nez mrtvy hrdina... Jsem s Tebou, je mi lito, ze ses nevratil. Tvym vnukum vsak urcite vic, koukam na nekolik z nich – placoucich - na fotce, chybis jim uz ted…
Vcera jsem mel alepson slyset znova me deti po telefonu, ma pravnicka to domluvila, pisemne, s Hankinym pravnikem Martinezem [ten co stale nevi, ze se ceskoslovensko uz rozdelilo..]… Na muj navrh, ze ve dnech kdy deti nevidim, tak at jim alespon zavolam… Zvlastni, vid? Clovek procestuje tisice mil, strovi vsechny penize, pujci si, ma soudni prikaz od sudu, ze deti ma videt – aby jim nakonec mohl telefonovat alespon z mesta, kde bydli… Bojuji o kazdou minutu s nima, o kazdy telefon, o kazde slovo, o kazdou sekundu pocitu, ze jsem u nich, ze jsem tady, ze jsem nezapomnel… Vim, ze dnes to nevidi. Warshak pise, kapitola sedm, ze clenove sekt [ke kterym zmanipulovane deti od jedneho rodice prirovnanva], atd. “nevedi, ze jsou zmanipulovani”, nepriznaji, protoze tak to proste je po strance psychologicke, nic se s tim nenadela… Taky pise, ze se to nema pasivne prijimat, jak se chovaji, ale taky neobvinovat zavrhujiciho rodice… Hranice co tedy vlastne muzete delat, je moc tenka, pohybuje se – ale hlavne sam zavrzeny rodic si nemuze pomoci bez pomoci odborniku, aby se ten vztah zmenil… Snazim se o to, aby nam pomohl nekdo odborny, kdo vi, o co tady jde, “zavrzeni”, bez ohledu na to, co nebo kdo byl pricinou v hluboke minulosti… Nestalo se, soud je az ted dalsi ctvtek, aby neco snad udelal…
mel jsme ted ‘dovoleno” vcera mluvit na telefonu s detmi… Neatalo se. Volal jsme v case 6.30 az 7.00, jak to domluvili pravnici. V 6.35, zaznamnik, nechal jsem vzkaz, ze volam na zaklade odsouhlasene domlvuvy s pravniky, myslel jsme, z e jej Hanka proste jeste nezapala, zapina jej totiz vzdy jen na tu chvily, kdyz mam dovoleno telefonovat, jak pokorujici… Cekal jsem dalsich deset minut. Zavolal 6.45, tedy 18.45, abych byl presny… Stejne zaznamnik. Nechal jsem opet vzkaz. Ze mam nase deti rad… I kdyz vim, ze deti ten zaznamnik neposlouchaji, mozna ani Hanka… Bylo mi tezko, Moje pravnicka venuje zadarmo pro mne svoji lidkskou energii, domlouva pro mne kdykoliv prijdu vsechno, jen abych s detma trochu byl, uz mi je az trapne za ni chodit, citim se, ze ji “vykoristuji” – a dokonce zbytecne… V tom mailu, kde mi to potvrzuje, taky pise, ze Hanka si nepreje, abych videl deti zase v nedeli…Duvody? Ze jim minule bylo po sobotnim setkani spatne, ze zvraceli atd atd. Ma pravnicka, ze nesouhlasi s duvody, ale ze nemuze s tim nic delat. na zaver mi rika, ze to bude jeste dlouha cesta… Vi, citi, co se deje taky… Vymluv ma Hanka dost. Ptam se vzdy Paula, opatrovnika deti na vsechno, zjsituji, ze jim rika vsechno proti mne, proti tomu, jen abych byl s detmi, jen aby meli stale o mne pochybnosti, loz z a lzi, manipulace, polopravdy, neda se tomu efektnivne branit, nebo ja to proste nedovedu… Dnes snad uvidim zase deti. na hodinu a pul, 14.30-16.00. V parku, pripravim piknik zase.
Vcera jsem si v autobusu vsiml dalsi plakat. US Army. Rekrutuje. Prispevek pri podepsani do 20.000 dolaru, dalsich padesat slibuji v pripade splneni dalsich podminek, nebo je to mozna jen pujcka, nevim… Kolik z novych rekrutu prijde? Proc? Kvuli “byti hrdinou” nebo kvuli penezum? Pujde do Iraqu, Afganistanu, proti Saddamovi, Al Kajde, za “demokracii”?
V utery 15. cervence, 16.00 se uskutecnil prvni miting mediacni mezi mnou a Hankou. David Levin byl perfektni. Clovek s velkym srdcem, otec od deti, teply pohled, “mekky typ”, vstricny. No profesional. udelal nejlepsi, co umel. Profesionalne. Byl jsem mu vdecen. Na konci jsem mu podal ruku, a rekl, “ze kdyz se mu povede dosahnout to, co jsme tady hodili na papir s Hankou, z e urcite pujde do nebe…” Usmal se. Pak jsem o tom premyslel vic. On uz svoji praci udelal jen tim, ze se do toho dal, nikdo jej nenutil, misto v nebi uz ma zajisteny. Behem mitingu rekl, proc to dela, v prestavce, aby odlehcil atmosferu, je moc dobrej… Ze pry kdyz videl nas po prvne, nas pripad pred mesici, kdyz jsem byl tady po prve v zime, ze to byl bezny pripad… Pak jej to vzalo, vtahlo, byl “touched”, kdyz nas videl osobne vic, sledoval., ne nemusel to prijmout, kdyz jsem jej oslovil, jeslti by se na tu mediaci nedal, dal nam moznost, za sebe udelal vsechno, na zaklade jeho “ANO”, pak se spustilo jednani vsech se vsemi, na muj popud, aby se toho hanka konecne ucasntila uz, sliboval jsem si od toho mnoho, lidskost konecne, ne jen pravniky… Navrhl jsme proto od zacatku, ze to bude bez pravniku, jen ja a hanka… Nic z toho, co se tam rika, nemuze jit na soud, ani David to dat jako svedek tam, podespali jsme o tom papir hned na zacatku… Tak je praxe mediastoru, aby to bylo otevrene. Mnoho jsme si od toho sliboval, mnoho, prulom, mir, smir konecne…
Hanku jsem potkal na chodbe pred souborem kancelari “Court Aletrnatives”, tedy mediatoru soudnich… Prichazela za mnou, pustil jsem ji prvni do otevrenych dveri k sekretarce, reknouc ji “Ahoj Hanka”, kdyz me mijela… Mlceni. Prvni znak jak to s ni vypada, jaky je jeji postoj… Zmenil se? Neslysela? Presla kolem mne, jako bych neexisotval… Nevidela mne? Jsem Hopkirk, duch?
Nasledoval jsem ji prez par metru chodby do zasedacky. Z druhe strany zasedacky dvere k reditelovi Davidu, otevrene. Hanka rovnou k nim, americkym usmevem cislo pet a celym svojim ja, spolecneksym “howareyoudoing” ze uz prisla, slysel jsme Davida ze vnitr, jak ji vesele odpovida, ze se ma fajn a ze OK, do toho ja z povzdali jen nahlas sve “hello”, aby David vedel, ze jsem tam taky, David pochopil, pripravoval se prijit k nam… Hanka se poloobratila, a sla k zasedacimu stolu, me stale ignorujic i pohledem… Opet jsem to zkusil, slusne, “Ahoj Hanka”… “Nazdar”, zaznelo jeji britke, tvrde, otacejic se ke mne zady slysel jsem jizlivy neprijemny zvuk jeiho hlasu rikajic mi vse, jak je na tom vuci mne, jeslti se neco zmenilo, jeslti e tady sama, dobrovolne, kvuli nasim detem, abych k necemu dosli jako lide – nebo jen proto, ze musi, ze ji k tomu okolnosti donutili. Mel jsem uz jasno. Dalsi bodylanguage, poznamky a slova Hanky me v tom jen utvrdili, na jake pozici stoji. Nic mene jsem stale v tu chvily doufal, veril v Davida…
David, kdyz nam to pak v te prestavce rikal, byl striktne neutralni, jako ovsem se snazi byt po celou dobu, kdyz rika pozitovni ci negativni veci, vylucne zduraznuje nezavislost… Kdyz to rekl tam, jak jej “nas” pripad citove oslovil, podekoval jsme mu. Hanka me nasledovala. Podekovala mu. Co jine ji zustavalo? Spolecenska konvence. Necitila to vsak. Bylo videt, ze tam nechce byt, ze ji za to nase deti nestoji... nebyula tam sama za sebe, jako matka nasich deti. Bylo tam jeji telo. Duse nekde jinde vsak...
Nechci ted dat Hance do rukou dalsi duvod, aby tenhle proces prerusila z nejakeho duvodu, nebusu se tedy venovat faktum, co jsme probirali na prvnim mitingu, budu se venovat, jak jsem to citil, co jsem prozival, ci prozivam, dokumentarne, samozrejme subjektivne, nevim co bude zitra, ale vim co se udelo dnes, v ten den.
Hanka prisla oblecena v ………
……..
……
……..
……..
Pokud barvy rikaji neco o cloveku, o Hanke mi rekli mnoho. Nejen ty barvy. Koutky pusy dolu, crty tvare ktere poznam od sebe, kdyz jsem zoufale hledal sve deti ve svete, ne, neni to stesti, toho cloveka je potreba litovat, pomoci mu. Videl jsme sebevemodmou, samostanou zenu, ktera mi silou moci chtela ukazat, jak je nezavisla, sama sebou, jak me uz nepotrebuje – a tedy ani nase deti mne nepotrebuji – zenu plne zapadajici do americkeho zpusobu zivota, ukazujici zuby pri spolecenskych usmevech, vtipech, ktere se snazila behem mediace delat, za kterymi nasledoval jeji nuceny smich a spolecensky usmev daviduv… Sledoval jsem ji. Bylo mi ji lito. Ale byl jsem rad, ze tam vubec sedi, ze tam prisla, na zacatku jsem ji podekoval za to, kdyz mi dal David Levin slovo. Mela na sobe sperky, v bilem zlatu zasazeny diamanty na prstenu, k tomu nausnice, stejne, k tomu. Hezke, krasne se to na ni vyjimalo. Na hlave hnedou sponu, vlasy v culiku ci ohonu sepnuty. Na krku dlouhy privesek, neco ve tvaru musle bile snad… Cast z toho rodinne sperky po Babicce Marii, cast jsme neznal. Asi od snoubence laurenza, byvaleho “rodinneho pritele rodiny Kizak”, ktereho jsme ja sam dovlekl k nam domu jednoho dne...
Na konci prvniho setkani mediace jsme si oba odepislovali z tabule body, ke kterym jsme prisli behem mitingu, rozlepene na trech velcich harcich papiru po zasedacce. Hanka skoncila prvni. Zvedla se rozloucila se s davidem a zmizela. Psal jsme dal, neuvedomil si, ze odchazi, jeji pozdrav [spolecensky] pro mne, otce jeich deti jsem neslysel. David tam nebyl, sel vedle k sobe, takze to nemusela predstirat ani spolecenksy. Neexistuji pro nmi proste. Ani jako otec jejich deti. To jsem si vsak uvedomil az pozdeji, ze zmizela bez pozdravu. Dekuji ji za to, ze tam byla alespon kvuli Davidovi, odpovidala na jeho dotazy, obvinujic me u toho opet z celeho sveta [toho saptneho], nevenujic se pritomnsoti a budoucnosti – ale minulosti, snazic se hodit cely nas spolecny zivot, zivot podle ni s kazdodennim domacim nasilim, tyranii z me strany vuci ni a detem… [Domaci nasili je popularni slovo v americe techto dnu, rychle se jej naucila...]David rekl, ze neni soudce, ze to neni jeho role tady, ztraceli jsme drahocenne minuty, protoze casu na setkani s davidem je zalostne malo – misto abychom resili to, co nas pali dnes… Zvladli jsme ovsem nakonec, co David planoval, byl jsme mu za to MOC vdecen, nemel to lehke. Vzdy, kdyz me Hanka z neceho v minulosti obvinila, jsem se zdrzel toho, abych mu zacal vykladat veci, co udelala Hanka, a jen rekl davidoi, ze s Hankinym nazorem nesouhlasim, ze at to jen veme v uvahu. Bylo to pro mne tezke, verte mi, kdyz sluysite, jak se na Vas vali spina a blato celeho sveta… Ne, nemelo to smysl, casu je malo, pral jsem si konecne videt lasku, lidskou, ne oko za oko, at ji tam nejak David zaseje, snazil se, o stosest, vysvetloval, kouzlil, vplyval, usmival se, vse prirozene, lidksy… Povedlo se mu to? Prvni setkani trvalo dve hodiny.
Nase dalsi setkani s nim bylo vcera, patek, 18. cervence, 10.00. David celou prvni hodinu opet venoval prikladum, snazic se “nas” primet k lidskemu reseni, rikal priklady z praxe, lidsky presvedcoval, oba, stejne, neuitralne, nezavisle, striktne predvadejic jednou mne, jendou Hanku, aby se nikdo necitil dotcen… Hanka opet samy [spolecensky] usmev… Az druhou hodinu, po prestavce jsme se zacali venovat jednomu z bodu… Po hodine jsem pochopil, ze pristupem hanky se k detem nedostanu ani o pid. Ze se nezmenila. Ze si radsi stale najde tech svuch obligatnich tisic duvodu, proc ja, otec jejich deti do zivotu deti nepatrim – nez jeden jediny – proc ma patrit a patri… To jsem ovsem jeste v tu chvily az tak necitil, stale majic ruzove bryle na nose, s kterymi jsem do toho sel, prisel, veric necemu stale, zmene v hankinem chovani… Az pak v klidu, zamysleni po druhem setkani, a setkani mezitim s Robertem Lewisem ve stredu, nasledujici den. “Nadeje umira posledni”, “Sometimes Just Believing Makes All the Difference…” tenhle napis na maelm prani mam stale povesen v pokoji, koukal se na nej po leta, co jsem deti hledal, i ted, kdyz jsme v praze. Daval mi silu. Kolik ji jeste mam?
Co mi zbyva? Modlit se? Co jeste? Modlit se. Co nakonec? Modlit se… Ano budu tam chodit, snazit se udelat pro to maximum. nasi pravnici, opatrovnik deti doufaji, ze se na 1. “necem”, 2. “lidksy 3. domluvime… Slo by to pak do court order. Na cem to bude? Ze vsech 22 bodu, co jsme postupne dali na papir, jsem pochopil, ze je to temer na nicem… A ve skutecnosti budu rad, kdyz se mi povede nekde dostat alepson, ze Hanka deti neda adopotovat, nezmeni jim jmeno proti moji vuli. Uplne ty nejzakladnejsi prava clovek, otce… Ani to nechtela dat na papir, ze to neudela, a to jsem se zhrozil, pochopic, ze je toho vsecho i nadale schopna, a ze tudy vede jeji cesta... Jsme zvedav, jeslti se dostaneme alespon tam… Nedrzim to v rukach, no vidic Hanku, sjme skepticky, cekaji nas dalsi roky soudu misto toho, abych vubec videl deti vic nez na par hodin nekolikrat nekde ve svete za pritomnosti treti osoby za obrovskych nakladu… Jen abych mohl detem ukazat svoji tvar, usmev, rici neprimo, ze jsme tady, nezapomnel, ze je mam rad, ze kdyz to vse konecne pochopi, ze vedi, kde jsem. Vedle nich. Stale. Budu. Nezapomenu. Mam je rad. Mam Te rad, Adame, Mam Te rad, Nina...
Dalsi dukaz? Pri prvnim setkani u Davida, sel David neco kopirovat, zustali jsme s hankou na deset sekund samy… Prvne za pet let temer… Prerusil jsem trapne ticho a rekl neutralne, potichu “Jsme prvne po peti letech samy…” Jeji odpoved byla opet tak sarkasticka, nenavistni, zlostna [nikdo nebyl pritomen, spolecenske konvence nebyly nutne...], a to vse jen asi ve dvou slovech “Zaplat pan Buh, ze se tak nestalo driv…” v tomu hlasu, vsim, co v ni je... Kolik muze byt zla a nenavisit v par slovech, a jsou tak uprimna, protoze Hanka nemela cas se na to pripravovat, vyslo to zni, to co tam ma, hluboce v sobe… Proc? Co jsem ji udelal? Nemuze se toho zbavit kvuli nasim detem alespon na chvily? Proc a do kdy to bude v sobe pestovat, drapat si rany, skrabat je? Pomuze to nasim detem? Ani v case Hankina rozvodu jsem se ani Hanky ani deti fyzicky ani nedotkl, neublizil, Hanka to sama priznala…
[pokr. priste...]
Juraj
ABQ, 20 ceervence [Praha 22. listopadu 2003]
